Mě to baví, vysvětluje uhlobaron René Ptáček své akvizice v Cimrmanově hře Vizionář.
Mě to baví, odpovídal novinářům také Radovan Vítek. Jeho hra se jmenovala Sazka a včera dospěla do úspěšného finále. Čichem Pučmelouna, vycvičeným na včele, vycítil pod tvrdou kůrou Sazky změklý kmen, zahnívající od dob stavby hokejové arény, vymáčkl z kmene poslední kapky mízy a vysušenou trosku nechal pohozenou ve Vysočanech.
Jinak řečeno: pod nominální hodnotou skoupil pohledávky za Sazkou a včera je se ziskem prodal Petru Kellnerovi, nejbohatšímu z Čechů.
Marek Dospiva z Penty tak získal o poznání tvrdšího protihráče. Popel z trosek Sazky by byl skvělou výživou pro růst sázkové sítě Fortuna, která Pentě patří.
Ke spálení trosek ale asi nedojde, Petr Kellner – s výjimkou mediálního projektu Moje adresa – nevyhazuje peníze oknem. Jeho lidé si s kmenem Sazky trochu pohrají, pár kořenů useknou, pár větví oklestí a terminály se co nejdříve opět zazelenají. Jen otáčející se peníze vydělávají... Prvním vítězem se však stal Radovan Vítek. Jen tak se prošel okolo a řekl si, tady bych mohl vydělat za dva měsíce šest set milionů. A vydělal, i když není jasné, zda právě šest set.
Hra má i poražené: pověst Sazky a sportovních svazů.
