Lidovky.cz: Navrhla jste designové erotické pomůcky, jak se jim daří? Dá se na designové erotice zbohatnout?
Designérka Anna Marešová
To ještě nevím. Jsem na začátku a co vydělám, dávám zpět do firmy, do dalšího vývoje. Ale letos už konečně představím další produkt z celé sady, tak se na to docela těším. A protože se stále bráním investorům, rozhodla jsem se jít do crowdfundingové kampaně Idiegogo a nastřádat tak potřebné finance na realizaci dalšího produktu, což bude vibrátor.
Lidovky.cz: Co jste v tomto ohledu zjistila o Češích? Jaký je jejich přístup k erotice a designu?
Vlastně jsem stále mile překvapená. A mám radost, že české publikum to tak dobře přijalo. Myslím, že téma sexuality se týká snad každého, ale každý má svůj názor, svoji zkušenost a svůj specifický pocit. Hranice mezi erotikou a vulgární erotikou je velmi tenká a tak mě těší, když mi někdo dává zpětnou vazbu, že to, jak jsem pojala Whoop.de.doo, mu je blízké a příjemné.
Lidovky.cz: Prý zvažujete výrobu vibrátorů a napojení pomůcek na mobilní aplikaci? O co jde?
Jak už jsem zmínila, vibrátor už je v pokročilém stádiu vývoje - v půlce června bychom měli mít hotové finální prototypy na testování - ale aplikaci plánuji až do dalšího produktu, což bude vibrační vajíčko nebo do další generace vibrátoru.
Designérka Anna Marešová navrhla designové erotické pomůcky.
Lidovky.cz: Před časem jste navrhovala mimo jiné i tramvaj pro Prahu, která dostala různá ocenění. Proč zrovna tramvaj?
Ráda se zabývám designem v širším kontextu. Dobře řešená tramvaj, která pasuje k rázu města, ctí její historii i historii předchozích vozů, může ovlivnit spoustu věcí. Může ovlivnit třeba i to, že pak více lidí nechá doma auto a pojede do práce tramvají. Samozřejmě jsou tu další aspekty, které na toto mají vliv, například hygiena a čistota v MHD, ale i to designér do jisté míry ovlivní (polstrování na sedačkách je určitě horší na údržbu, než lamino či plast atp.). Mám ráda Prahu a obdivuji staré tramvaje T3 a vůbec mám slabost pro kolejová vozidla. Takže jsem si téma „tramvaj pro Prahu“ vybrala sama jako bakalářskou práci. Chtěla jsem tím návrhem taky vyjádřit názor na současný vozový park a vymezit se vůči těm novým tramvajím, které já osobně považuji za nešťastnou volbu.
Lidovky.cz: Ve svém portfoliu máte krom jiného i bazální teploměr, stoleček Mickey či větrnou elektrárnu a další. Vaše návrhy na mě působí hodně žensky, jemně, oble… Vnímáte rozdíl mezi mužským a ženským elementem v designu?
Myslím si, že designérky ženy - nechci globalizovat, beru to ze své zkušenosti - mohou některé situace řešit více intuitivně. Muži potřebují k výsledku hlavně fakta nebo přesné výpočty. V tom vidím zásadní rozdíl. Baví mě ale spolupracovat s designéry - muži. Mám kolegy (Sergej Kuckir, Lukáš Blažek) a myslím si, že právě kombinace obou pohledů vede k dobrým výsledkům. A také občas vznikají dobré a plodné diskuze.
Lidovky.cz: Jak jsem již říkal, při pohledu na vaše návrhy je patrná jistá tvarová zaoblenost. Obdobně je tomu v automobilovém průmyslu či mezi mobilními telefony. Všechno se nám tak nějak hezky zaobluje. Mě by zajímalo nakolik se člověk nechá ovlivnit trendem a jistým „mainstreamem“ a na kolik je to vlastní rozhodnutí? Lze oblé tvary považovat za módní vlnu, která možná brzy skončí?
Ani to jako módní vlnu nevnímám. Ale když to vezmu obecně, tak organický design tady byl již ve 20. století a například styl a lá Apple má kořeny už v 60. letech minulého století - jako tomu bylo u německé „Gute Form“ a hlavně designéra firmy Braun Dietera Ramse . Trendy se v určitých cyklech navrací. Je to podobné jako s módou, kde je ovšem to opakování o dost rychlejší. A také si myslím, že design je v současnosti ovládaný spíš technologiemi nežli tvaroslovím. A když nad tím tak přemýšlím, tak já často navrhuji produkty, kde by ostré křivky a hrany přímo bránily funkci produktu, takže tady je na místě zaoblovat.
Designérka Anna Marešová navrhla například tramvaj pro Prahu.
Lidovky.cz: Co myslíte, bude světu opět vládnout hrana?
Hrana hraje důležitou roli i když řešíte oblé tvary, bez hrany by produkty vypadaly jako brambora. Takže hrana vládne stále, i když ji možná nevnímáme. Jestli se ovšem ptáte, zda bude vládnout jako tomu bylo například koncem 60. let, tak si spíš myslím, že to je dost pravděpodobné, třeba jen v určitém odvětví. Ne jako dřív, když byl trend v tvarosloví jednotný ve všech oblastech a zasahoval například i do architektury.
Lidovky.cz: Naposledy jste představil svítidla Luxury Oddments. Můžete je popsat a přiblížit, čím jsou zajímavé a jak dlouho se na nich pracovalo?
Luxusní harampádí (jak volně překládám) je projekt, který jsem realizovala v rámci svého doktorandského studia, kde se zabývám udržitelným designem. Vznikla tak kolekce svítidel z laboratorního skla, které už odsloužilo. Chtěla jsem recyklovat staré nepotřebné věci a proměnit je v luxusní objekty. Design normálně nepovažuji za něco luxusního, ale v tomto případě jsem to právě naopak chtěla zdůraznit. Má to i ten význam, že kolikrát staré a opotřebované věci mají větší hodnotu a kvalitu, než ty nové často narychlo vyrobené. Takový můj soukromý boj proti „chrlení“ nových a nových předmětů. Čím dál tím míň se mi totiž líbí, jak plýtváme a nešetrně hospodaříme s energií.
Objekty pak dostaly názvy podle toho, kolik na ně bylo použitých prvků. Například osvětlení ze zkumavek se jmenuje „256 test tubes“ nebo „604 pipes“, to je světlo z laboratorních trubiček. Světla jsou k vidění u nás ve studiu na Letné. Na projektu jsem spolupracovala v týmu s kolegy Sergejem Kuckirem, Lukášem Blažkem, grafikem Jirkou Tomanem a kameramankou Klárou Jakubovou.
Lidovky.cz: Čím jste se inspirovala?
Zásadní inspirací pro mě byla výstava „The Global Africa project“, kterou jsem viděla před pár lety v New Yorku. Ukázala mi Afriku v docela jiném světle. Namísto destruktivních fotografií vyhladovělých dětí, představila práce afrických designérů, řemeslníků, umělců i architektů, kteří používají odpad jako stavební materiál. Afričané dokáží pracovat s odpadky úplně jinak, než my, co máme všeho dostatek.
Nepracují s hotovými kusy produktu, ale umí odpad zpracovat zase na základní materiál, což je proces, který obnáší velkou trpělivost a hodiny a hodiny práce. Z takto připraveného materiálu pak vytváří svoje produkty. Plechové barely od nafty se pod rukama senegalského designéra Ousmana M´Baye proměňují v originální trvanlivé kusy nábytku. Velmi osvěžující bylo, že se zde naprosto stíral rozdíl mezi uznávanými profesionálními designéry a běžně pracujícími řemeslníky. Kvalita zpracování byla naprosto špičková u všech vystavených kousků. Preciznost a pečlivost se kterou jsou africké ženy schopné z gumových reklamních bannerů vytvořit překrásné tapisérie, mě uchvátila a dojala.
Myslím, že jsou na období konce naší průmyslové éry a konzumu, které pravděpodobně jednou nastane, rozhodně lépe připraveni než my „civilizovaní“.
Designérka Anna Marešová pracovala na návrhu přebalovacího pultu do auta.
Lidovky.cz: Na čem pracujete aktuálně?
Teď se zabývám hlavně přípravou na kampaň na Indiegogo a většinu času věnuji vývoji a firmě. Začala jsem spolupracovat s někdejší spoluzakladatelkou startupového inkubátoru TechSquare Petrou Hubačovou, což je pro mě obrovská podpora. Ráda bych se v budoucnu věnovala opět víc designu, než exekutivě ve firmě. Ale i tomto zápřahu se mi podařilo najít si čas pro takový oddychový projekt, jako byl Projekt X ve spolupráci s firmou Fiat. Vznikl tak koncept přebalovacího pultu do nového crossoveru 500X.
