Komenskému na šňůrce přes rameno visí břidlicová školní tabulka s pisátkem a houbičkou. V ruce drží učitel národů velkou tlustou knihu. Zkrátka: vypadá přesně tak, jak býval vyobrazen ve starých čítankách. Tradiční cimrmanovský výtvarník scény, kostýmů a masek Jaroslav Weigel se postaral o to, aby se všichni na jevišti podobali zavedeným představám o hrdinech českého národa. Mistr Jan Hus v kněžském hábitu s typickou pokrývkou hlavy, Tyrš ve sportovním se sokolskou čepičkou, Babička s čepcem a fěrtochem z Kašparových ilustrací, svatý Václav jako na skle malovaný, Radecký ověšený metály...
Postava přijde, zjeví se jakoby v rámu obrazu, postojí za doprovodu harf z Vyšehradu. Připomíná to okamžik, kdy se na staroměstském orloji dostane příslušný svatý do svého okýnka. Figurují tu otec vlasti, otec národa, praotec národa, miláček národa, učitel národů, ale také vůdce národa a zrádce národa.
Všechna vizuální klišé byla použita, stejně tak je i text nejnovější hry Cimrmana, Smoljaka a Svěráka s podtitulem Cimrmanův dramatický kšaft prošpikován nejznámějšími citacemi průpovídek připisovaných jednotlivým „svatým“ českého dějepisu, respektive literatury. Navíc se tu v pravidelných intervalech ozývají řízná sokolská hesla.
V patnácté a, jak autoři varují, možná poslední hře z cimrmanovské řady, sáhli Smoljak se Svěrákem tentokrát k hodně symbolickému tématu. Chtěli spolu se zvěčnělým géniem odkázat národu nějaké poselství a vybrali si k tomu leccos, co je (národu) svaté nebo co by mu svaté být mělo. Zasedání nebeské komise, která má v referátu hrdiny i zrádce a jejich umístění v nebi, či očistci, zasadili do doby, kdy na zemi vypukla 1. světová válka a lidu je třeba vnuknout nějaký historický impulz. Dělají to opět s nadsázkou a zaštítěni z výšin „českého nebe“ si z domácích velikánů dobromyslně střílejí.
Babička flirtuje s velikány Původně si autoři pro sebe přiřkli důstojnou postavu Jana Husa, nakonec se však rozhodli pro pedantského a trochu pošetilého vzdělance Jana Amose Komenského, kterého ztvárňují se zjevnou úctou i lehkým odstupem. Pohan Praotec Čech (výstižně ho interpretuje Jan Hraběta v alternaci s Janem Kašparem) je primitiv, jemuž se, navzdory výuce Komenského, bytosti z českých pohádek i jména a díla skladatelů a spisovatelů nepoučitelně pletou. Hus (sošný Bořivoj Penc se střídá s ostře řezaným Jaroslavem Weiglem) je mravokárce, kterého kolegové zlomyslně škádlí sirkami a jemuž se plameny derou do každé věty („Copak se nenajde nehořlavé přirovnání?“).
Za všech okolností bystře vtipný Karel Havlíček (pohledný intelektuál Robert Bárta a chlapský Genadij Rumlena) nechce nosit trnovou korunu od Boženy Němcové, protože ho tlačí, kníže Václav (Petr Brukner alternuje s Petrem Reidingerem) si své vedoucí postavení v nebeské komisi docela užívá, ale svatozář odkládá na věšák jako klobouk, když přitakává prosbám „zdola“ a donekonečna trpělivě opakuje „nedám, nedám, nedám...“ (zahynouti nám ni...). „Prostá žena“ Babička (obvyklý představitel ženských rolí Miloň Čepelka ani tentokrát nezklame, zajímavý je i Marek Šimon), která na rozdíl od své stvořitelky v přísném hodnocení nebeského komitétu obstála („Je to žena bohabojná a nemá už erotické potřeby“), průhledně flirtuje s ovdovělými velikány („Zemřely paní Komenské mladé?“)...
Humor, s nímž si u Cimrmanů připomínají školou mírně opotřebené národní symboly, není třeskutý, v hledišti však spolehlivě vyvolává smích. Protože narážky jsou dostatečně zřejmé a citace nenechají nikoho na pochybách, komu byly vzaty z úst, může se bavit i divák jen mírně poučený. Gejzír nápadů je zprvu udivující, v druhé půli inscenace se pak už poněkud pozastaví. A některá figura by si zasloužila možná hlubší propracování - zrovna třeba Babička, která je sice roztomile nesnesitelná, ale víc z ní tentokrát autoři nedostali.
O spolehlivý zážitek se Svěrák se Smoljakem postarali ovšem už v první části večera - tradiční seminář je zábavný a v mnohém i přínosný, neboť se (obsahově) věnuje seriózním tématům, jako jsou třeba spory o Rukopisy, a (formálně) díky pseudoakademickým vystoupením jednotlivých řečníků suchým humorem působí lehce.
HODNOCENÍ LN **** Cimrman / Smoljak / Svěrák: České nebe
Cimrmanův dramatický kšaft Režie: Ladislav Smoljak Scéna a kostýmy: J. Weigel Žižkovské divadlo Járy Cimrmana Premiéra 28. října 2008
