Producent Jerry Bruckheimer je známá hollywoodská veličina. Je to pokračovatel P. T. Barnuma, veleještěr egosaurus. Jeho jméno je synonymum pro nákladné letní spektákly - ohlušující, natvrdlé a někdy strhující. Novinka z jeho, ehm, tvůrčí kuchyně -film Princ z Persie: Písky času - nedostatky v oblasti schopnosti ohlušit a strhnout kompenzuje vysokou mírou stupidity. Zvláštní strategie.
Princ z Persie vychází z populární počítačové hry, v jejíž první verzi se modrooký blonďák v bílém pyžamu (jak perské!) musel prošermovat až do komnaty vězněné princezny. A bylo to docela návykové. Zkoušet přenést počítačovou hru na plátno je oblíbený hollywoodský sport, ještě nikdo v tom ohledu sice neuspěl, ale zřejmě je to třeba pořád zkoušet. Jednou to třeba vyjde, ten čas ale zřejmě ještě nepřišel. Princ z Persie přitom na první pohled měl šanci překonat toto herní prokletí - vysoký rozpočet, slušné obsazení a renomovaného režiséra Mikea Newella. Výsledkem je ale splácanina nesourodých prvků, z nichž většina není nijak zábavná sama o sobě, natožpak když se spojí...
Newellův film je věrný svému hernímu původu - odehrává se v jakési fantaskní končině, která má s Persií společný jen název. Nic proti tomu, ale potomky těch skutečných Peršanů tahle stylizace asi trochu nadzvedne (obyvatelé filmové Persie sice například vyznávají jakési náboženství - s islámem ale nic společného nemá).
Hrdina Dastan (Jake Gyllenhaal) se jako princ nenarodil, byl adoptovaný mocným vládcem a spolu s bratry jeho jménem vede útok na posvátné město, kterému šéfuje princezna Tamina (Gemma Artertonová), jež je rovněž význačnou duchovní autoritou. Vše se ale zamotá a Dastan spolu s Taminou prchá před spiklenci a snaží se zachránit posvátnou dýku, která má v rukojeti „písek času“ (a pak nabodnout čuníka zkázy na vidle osudu nebo něco na ten způsob).
Newell používá herní prvky, kromě fantaskního a často zjevně počítačového prostředí to jsou i nadlidské a přitom neosobní bojovnické Dastanovy výkony, jejichž sledování přináší asi stejný požitek jako dívat se na počítačovou hru, kterou ovládá někdo jiný. Princ z Persie se ale zároveň snaží toto zkombinovat s prvky starosvětské pohádkové romance, jenže mezi Dastanem a Taminou to jiskří asi tak jako mezi stránkami novin, jež někdo nechal na dešti. Snad jen Alfred Molina je jako pouštní šíbr Amart docela fajn. To, že děj Prince z Persie nedává velký smysl, by ještě nemusel být problém, kdyby scenáristé prostřednictvím polopatických dialogů nesugerovali opak.
Autoři asi „mysleli na děti“, což se projevilo i důsledně nekrvavou podobou šermířských soubojů. Zajímalo by mě, kdy naposled nějaké dítě viděli v jiné podobě než jako příslušníka virtuální „cílovky“. Legrační je způsob, jímž filmu dodali aktuální rozměr - motiv lživých zpráv o jakýchsi zbraních jasně odkazuje k válce v Iráku. V tom případě hraje v té alegorii roli Spojených států Persie, tedy Írán. Wow!
Princ z Persie: Písky času
(USA, 2010) Režie: Mike Newell Hrají: Jake Gyllenhaal, Gemma Artertonová, Ben Kingsley a další Premiéra: 27. 5. 2010
