Velké vydavatelské firmy si uvědomují, jak zbyteční začínají být, a snaží se z toho vytřískat co nejvíc. Fanouškům je to jedno, žádná krize se jich netýká. Jejich oblíbenci totiž dávají desky na internet zadarmo, a ještě jim jezdí hrát rovnou pod nos.
My máme krizi Zhodnotit uplynulý rok na hudební scéně, zejména na té domácí, se až nechtěně trefně podařilo řediteli vydavatelství Sony/BMG Zbyňku Knoblochovi, který původně komentoval pouze případný vliv finanční krize na tuzemský hudební byznys. „My máme krizi dlouho. Proto nás potíže nezaskočí jako jiná odvětví průmyslu,“ řekl zpravodajskému serveru iDnes. Jinými slovy: kde nic není, ani smrt nebere.
Okrádáni českou distribucí Brzy definitivně vládnoucí digitální formát - a s tím spojené zjednodušené nákupy přes internet i nelegální stahování nahrávek - zadupává poslední zbytky konkurenceschopnosti major labelů (nejen Sony/BMG, ale také Universalu, Warner Music a EMI) do země hned nadvakrát. Poskytuje totiž bolestivé srovnání nejen kvality muziky (a špatná deska se vůbec prodává hůř než dobrá, a to i v případě, že ta „dobrá“ není a nebyla na skladě), ale i její ceny.
Nové cédéčko se dá pořídit buď úplně zadarmo nelegálně, úplně zadarmo legálně (když jste fanoušci Radiohead, Nine Inch Nails a dalších), dále za 10 dolarů, 14 eur, 9 liber nebo 500 korun (aktuální internetové ceny posledního Madonnina cédéčka Hard Candy). Doufejme, že je jen otázka času, kdy i ten poslední zlomek zákazníků, kteří se z lenosti nechávají okrádat českou distribucí, zjistí, že stejnou nahrávku pořídí na americkém, britském i německém serveru Amazon o poznání levněji, a to včetně balného a poštovného přes Atlantik. O výběru desek a úrovni služeb nemluvě. Místo Vondráčkové... Vondráčková Je ovšem obchodní artikl, který v zahraničí sehnat nelze, a tím jsou česky zpívající interpreti (či anglicky zpívající čeští interpreti - v cizině rozdílu mezi takovými není). Kromě zajetých mnohaletých jistot českého showbyznysu, které se již léta etablují všude, kam dosáhne management a vydavatelství, výročně pak např. v anketě Český slavík, je nutné vymyslet ještě jiné způsoby, jak tuto základnu v budoucnu jediných alespoň technicky prodejných jmen rozšířit. Česko hledá superstar, X-Factor nebo Eurovize jsou způsoby, jak když ne potřebného „umělce“ přímo vyrobit, tak aspoň posvítit na jiného relativně mladého, leč upadajícího. Zase takový úspěch tato strategie ovšem nemá. Takže Vondráčkovou nahradí Vondráčková, Gotta Landa (který zároveň svým multinadáním ovládne i divadelní scénu) a Kabáty Divokej Bill nebo Chinaski. V zahraničí si bude svého drobného úspěchu užívat zase jen zlomek scény, navíc jen té alternativní, která už ze své podstaty nebude nikde příliš vidět ani slyšet. Svědčí o tom mj. nedávné japonské miniturné kapely Už jsme doma, Psích vojáků, MCH Bandu a Pavla Fajta v rámci putovního festivalu Czech Music on the Road, který funguje už osm let.
Odeslat e-mail a stáhnout si nějaké nové album Fanoušek hudby samotné (například té alternativní, tedy ne Českých slavíků) může jásat. Internet má dnes, v práci, doma, u kamarádů nebo v kavárně, úplně každý, ukrást desku je dnes zhruba na stejné úrovni obtížnosti jako odeslat e-mail. Zdá se, že tak alespoň zbude více peněz na koncerty: těch byly letos desítky a stovky a Českem se skutečně mihl kdekdo.
Ze samotného vrcholu shlíží svatá písničkářská trojice Leo Cohen, Bob Dylan a Tom Waits, úspěšně řádil „kmotr punku“ Iggy Pop, obstáli R. E. M. i The Cure.
Na shrnutí dobrých klubových koncertů by nestačila ani samostatná příloha, a i když nemusí mít takové překotné množství hudebních akcí dlouhého trvání, pro uplynulý rok je jednou z nejvýznačnějších charakteristik.
A vzhledem k množství ohlášených koncertů na jarní sezonu 2009 ten úpadek nebude tak rychlý.
Tisíce nahrávek, stovky koncertů a festivalů - optikou fanouška si není na co stěžovat. Bohužel za každou hudební akcí i hudebníkem existuje zákulisí a kontext, který připomíná, že nic není tzv. zadarmo. A ty průšvihy, které se na domácí hudební a kulturní scéně udály, přehlédnout nelze. Působení Daniela Landy, grantová politika ministerstva kultury a hlavního města Prahy, vyřazení Radia Wave z analogového vysílání a poté jeho obvinění z propagace fašismu, kulturní zpravodajství v ČT...
I když je na jeden krátký okamžik zastínil lesk oscarové sošky Glena Hansarda a Markéty Irglové, která se tak stala první Češkou v historii na červeném koberci akademie.
Jak se ovšem ukázalo, chleba ani desky se v Česku levnějšími nestaly.
***
Na prahu konce i začátku
Mládí, milenky i vinylové desky mají omezenou životnost, napsal kdysi britský spisovatel Nick Hornby do podtitulu své knížky Všechny moje lásky. Být to v posledních měsících, mohl by vinyly vyměnit za cédéčka -zatímco černá placka zažívá novou vlnu obliby, s cédéčky se všichni pomalu loučí. I Jan Budař mu vyhradil místo v bookletu svého nového alba Proměna: „Milí přátelé pomalu vymírajícího nosiče, který se jmenuje CD. (...) Stojíme na prahu definitivního konce tohoto krásného, kulatého, lesklého a teď už i trochu neskladného nosiče.“ Nebude to hned, ale jednou ve formátu hudebních CD zůstanou jen limitované edice a sběratelské rarity. Zato vinylové desky zažívají už nějakou dobu svůj comeback a už zdaleka nejsou jen záležitostí dýdžejů taneční a hiphopové scény a sběratelů. Potvrzuje to mj. Martin Kahoun, obchodní ředitel firmy GZ Digital Media v Loděnici na Berounsku. Firma patří k nejvýznamnějším výrobcům vinylových desek na světě. „Představa, že desky zmizí a budou jen nové formáty, jsou utopie. Trh rozhodne o tom, co má životaschopný formát, a vinyly mají životnost delší, než čekají různí odborníci.“ Včetně Nicka Hornbyho.
jk
