NEW YORK / PRAHA Hudba Toma Waitse nabízí bezpočet malých příběhů – tuláků, poflakovačů, lidí bez domova. Za více než třicetiletou hudební kariéru takových příběhů sesbíral desítky a představil ve svých písních. Včera byla jeho tvorba oceněna a Waits vstoupil do rock’n’rollové síně slávy, informoval deník The Guardian.
„Pořád jsem tak trochu v šoku, že mě vůbec nominovali, natož že jsem tohle ocenění dostal. A teprve teď si to naplno užívám,“ sdělil Waits v rozhovoru pro hudební magazín Rolling Stones.
„Myslel jsem na svoji mámu, bohužel se o téhle ceně už nedozvěděla, zemřela vloni na podzim. Ne že by byla fanda rock’n’rollu, asi by jí spíš víc bavila představa, že si dá něco dobrého v hotelu Waldorf Astoria (kde se konalo předávání cen – pozn. red.),“ dodal Waits.
Jednašedesátiletý Waits se narodil v kalifornské Pomoně. Když mu bylo jedenáct, rodiče se rozvedli a matka se s Tomem přestěhovala do San Diega. Vždy ho lákal ten pocit „být na cestě“. Ve čtrnácti už si hledal první práci. Vystřídal nejrůznější zaměstnání, od zmrzlináře až po taxikáře. Zážitky z té doby se mu jistě hodily později ve filmech Jima Jarmusche, kde Waits hrál role tuláků či pobudů. Na cestách sbíral zajímavé příběhy, které později využil ve svých písních. V roce 1972 hrál v klubu v San Diegu. Všiml si ho Frank Zappa a doporučil ho hudebnímu vydavateli.
O rok později vydal Waits svůj hudební debut Closing Time, kde zaujal nezvyklou kombinací folkového zvuku a svého typického chrapláku. Kromě hudby Waitsovi učaroval také svět filmu. Nezapomenutelné jsou role ve filmech Jima Jarmusche Tajuplný vlak nebo Kafe a cigára. Waits si zahrál také ve filmu Terryho Gilliama Imaginárium dr. Parnasse. V roli ďábla se v něm vsadil s hlavním hrdinou o duši. V roce 2006 Waits bilancoval svoji hudební kariéru a vydal album s názvem Orphans: Brawlers, Bawlers & Bastards. Pozval posluchače na výlet do té nejzapadlejší hospody kdesi na předměstí. Do místa, které asi běžně nenavštěvují. Hlučné, unavené, ošklivé, a přesto krásné.
Podobným způsobem Waits ukazuje i svět lidí bez domova ve své první sbírce poezie Tvrdá země, která vyšla tento měsíc. Ve spolupráci s fotožurnalistou Michaelem O’Brienem složil poklonu těm, jejichž osudy zdánlivě nikoho nezajímají. Bezdomovcům.
Černobílé portréty lidí, kteří už si svůj příběh odžili nejméně tisíckrát, a stačí jediný pohled do tváře a mluví i beze slov. Takový je i pohled Toma Waitse na okolí. Dívá se okolo, pozoruje. Nehodnotí, nemoralizuje. Zdánlivě prostý, nečernobílý pozorovatel světa.
