Nejprve si musíme představit, že by se 13,7 miliardy let, které uplynuly mezi velkým třeskem a dneškem, smrsklo na pouhý jeden rok. Velký třesk nastal prvního ledna v 0.00 hodin a dnes se nacházíme ve chvíli „silvestrovského bouchání zátek“ těsně před Novým rokem. V uvedeném měřítku se jedna vteřina takto urychleného roku rovná čtyři sta třiceti třem rokům skutečného času.
Na této časové škále se odehrává oddělení záření a hmoty - kdy univerzum mělo vlastnosti plamene svíčky a průhlednělo - až k okamžiku, kdy je zkrácenému roku asi čtrnáct minut.
Někdy mezi pátým a třináctým lednem - přesněji to nedovedeme určit - vznikají první hvězdy bohaté na hmotu a bezprostředně po nich také první hvězdné černé díry. Hvězdy začínají ve svých fúzních tyglících vařit stále těžší prvky až po železo a v jejich explozích supernov vzniknou všechny ještě těžší prvky. Mezi dvacátým až třiadvacátým lednem vyšlou nejstarší dnes známé galaxie a kvazary své světlo. Vrcholné období vzniku hvězd a galaktický kanibalismus, „velká žranice“, to vše proběhne koncem března.
Potom se celé měsíce nebude dít nic. Jen stále nové generace hvězd, ohřátých galaktickými kolizemi a explozemi supernov, budou vařit stále těžší prvky. Počátkem září takto vznikne také Slunce a s ním i naše planetární soustava. Dnes víme, že planety se zhušťují z prachu, a tudíž se mohou vytvořit pouze kolem hvězd s dostatečným množstvím těžkých prvků. Proto není divu, že to trvalo tak dlouho, než vznikla Země.
Atmosféra otrávená kyslíkem Nyní se musím nakrátko vydat do oborů, o nichž toho vím opravdu jen málo, třebaže mě osobně fascinují: mám na mysli paleontologii a paleobiologii. První minerály, zirkony nalezené v dnešní Západní Austrálii, vznikly 4. září a nejranější souvislé horninové útvary Země se zrodily 14. září v kanadských Severozápadních teritoriích. Takzvané chemofosilie objevené v nejstarších sedimentových horninách v jihozápadním Grónsku připouštějí závěr, že již 19. září existoval na Zemi život.
První stopy organismů v podobě mikrobových strukturovaných vláken a buněk, tzv. stromatolitů, se objevují již 29. září, opět v dnešní Západní Austrálii a Jižní Africe. Jde o kyanobakterie - v lidové mluvě modré nebo modrozelené řasy -, které se již rozmnožují úplným dělením buněk a jsou schopny fotosyntézy.
Co se dělo dlouhé měsíce po příchodu kyanobakterií, leží zatím víceméně v temnotách. Skutečností je, že kyanobakterie ve velkém znečišťovaly životní prostředí, v jistém smyslu ale formovaly Zemi. Otrávily atmosféru kyslíkem - konečným produktem své látkové výměny -a tím zapříčinily hromadný úhyn. Nicméně kyslík se stal životně důležitým pro následující generace.
Vánoční stromky vyrostly právě včas Někdy v polovině prosince vznikla po světě první společenství mnohobuněčných organismů, tzv. fauna Ediacara, zčásti cizorodé stavební plány organismů, které opět již dávno vyhynuly.
Spekuluje se o tom, že mladý život na Zemi to musel zkoušet několikrát, protože například v polovině prosince byl opět vyhlazen globálním zaledněním - Země zmrzla a proměnila se ve sněhovou kouli.
Novější poznatky však ukazují, že život je mnohem odolnější, než se doposud předpokládalo, a dokáže existovat dokonce i v několikakilometrové hloubce pod zemským povrchem nebo v horkých vulkanických zřídlech na oceánském dně. Po několikaměsíčním čekání byl zaznamenán 16. prosince v kambriu opravdový ohňostroj evoluce. Světové kontinenty byly v té době uspořádány ještě docela jinak. Afrika, Jižní a částečně Střední Amerika, Indie, části Evropy, Antarktida a Austrálie spolu tvoří velekontinent Gondwanu. V tzv. kambrické explozi se náhle vyvinulo mnoho nových druhů mnohobuněčných živých tvorů. Objevují se první hlavonožci a obratlovci a s nimi i stavební plány všech dodnes existujících živočichů; mnozí z nich ovšem zase vyhynuli.
V různých paleontologických epochách, v siluru, devonu, karbonu a permu, vznikly v moři korálové útesy, amonity a ryby a na zemi, která se mezitím spojila do super kontinentu jménem Pangea, pak přesličky, lesní stromy, pavouci, hmyz a plazi. Žertem o tomto období říkávám, že vánoční stromky vyrostly právě včas. Někdy o Vánocích, při přechodu z permu do triasu, nastalo nejhorší z celkem pěti známých hromadných vyhynutí. Není zcela jasné, zda souviselo s tím, že se obří kontinent Pangea rozlomil na jednotlivé díly. V té době vymřelo sedmdesát až devadesát pět procent všech živočichů - ne však sauři patřící k plazům, kteří naopak nastoupili vítězné tažení a na příští dny ovládli celou Zemi.
Dvacátého pátého prosince se vynořili také první malí savci a o něco později prapták archeopteryx, potomek malých dinosaurů. Savci se ovšem vyvíjeli ve světě ovládaném saury velmi obtížně.
Při přechodu z křídy do novověku Země, v našem kalendáři tedy 28. prosince, náhle vymřeli dinosauři a s nimi celá řada živočišných druhů, například amonity a jiní obyvatelé moře. Odborníci se pořád ještě přou o to, co způsobilo toto vyhynutí.
Na různých místech na zeměkouli byl ve vrstvě zeminy nad křídou nalezen jíl silně obohacený o iridium, což nasvědčuje domněnce, že na Zem dopadl velký meteorit. Na okraji mexického poloostrova Yucatánu se skutečně nalézá kráter Chicxulub, který se přibližně v uvedené době vytvořil po dopadu meteoritu o průměru asi deset kilometrů; mnozí to považují za důvod vyhynutí dinosaurů. Z novějších výzkumů týmu vědců z Ameriky, Německa, Švýcarska a Mexika, kteří analyzovali vrtné jádro vyzvednuté z patnáctisetmetrové hloubky uprostřed kráteru, však lze usuzovat, že k impaktu došlo asi tři sta tisíc let před koncem křídy, a tudíž i před vyhynutím dinosaurů.
Je možné, že později dopadl na zeměkouli jiný, zatím neidentifikovaný meteorit, nebo došlo souběžně k jiným událostem, například zesílenému vulkanismu a několika dopadům meteoritů, které drasticky změnily klima a přivodily vymření celého jednoho druhu. Dinosauři v každém případě vyklidili pole, což umožnilo rychlý vývoj větších savců.
Srážkami kontinentálních desek se zvrásnily velehory, které se dnes vyskytují na zemském povrchu: Himálaj a Alpy. Jednatřicátého prosince, necelé čtyři hodiny před půlnocí, se oddělí linie hominidů od vývojové větve ostatních primátů: objevuje se vzpřímeně kráčející člověk, nejprve australopitek, později jiné postranní linie. Moderní člověk, homo sapiens, přichází až asi šest minut před půlnocí.
Nějakou dobu žije společně s neandertálcem, jediným typickým „Evropanem“ mezi všemi ranými lidmi. Ten však představuje méně úspěšnou boční linii, která vymírá přibližně sedmdesát vteřin před půlnocí. Ježíš Kristus žil v době asi 4,6 vteřiny před půlnocí. Abychom byli politicky korektní, musím doplnit, že všechna velká světová náboženství vznikla až v posledních patnácti vteřinách vesmírného kalendáře. My sami - lidský život o délce jednoho sta let trvá v dotyčném měřítku 0,23 vteřiny - jsme pouhý mžik v dějinách kosmu! Přesto je lidský život pořád ještě měřitelná časová jednotka. Jiní jsou na tom ještě mnohem hůř, třeba taková jepice žije podle tohoto měřítka pouhých šest mikrosekund. Spolknutá Mléčná dráha Nyní se opovážíme krátce nahlédnout do budoucnosti. Pokud zeměkouli nezničíme v brzké době sami, potrvá pouze do dvanáctého ledna, než začne být na Zemi příliš horko na to, aby se na ní dalo žít. Slunce se postupně nadouvá a voda na Zemi začne vřít.
Přibližně 16. dubna pohltí Mléčnou dráhu Velká galaxie v Andromedě (pokud ji přece jen těsně nemine) - jaký to báječný pohled pro budoucí astronomy. Z galaktického středu se stane kvazar a obě velké černé díry uprostřed Mléčné dráhy a Velké galaxie v Andromedě splynou za obrovské bouře gravitačních vln.
Někdy kolem 10. července Slunce spotřebuje svou zásobu vodíku, roztáhne se a změní v červeného obra a pohltí vnitřní planety Merkur a Venuši. Ze Země bude vidět od obzoru k obzoru a roztaví horniny vnitřních planet.
Profesor Günther Hasinger působí jako ředitel Ústavu Maxe Plancka pro fyziku plazmatu v Garchingu. Texty jsou ukázkou z knihy Osud vesmíru, kterou vydalo nakladatelství Euromedia, zkrátila redakce LN.
***
Vesmír
po velkém třesku
1kvantové fluktuace
2 inflace („nafouknutí“ vesmíru)
3 zbytkové záření
4 temný věk
5 první hvězdy (po 400 milionech let)
6 vývoj galaxií a planet
7 temná energie zrychluje rozpínání
Vesmírný kalendář
1. leden 0.00 hodin velký třesk, vznik vodíku, hélia...
1. leden 0.14 hodin odpojení záření od hmoty
5.-13. leden vznikají první hvězdy a černé díry,
hvězdy produkují uhlík, dusík, kyslík...
20.-23. leden nejstarší známé galaxie,
výrony záření gama a kvazary
27. březen „velká žranice“, kvazarové maximum
1. září vznik Slunce a Země
4. září nejstarší minerály na Zemi
- zirkon (Západní Austrálie)
14.-19. září první horninová krusta (Kanada)
a sedimentační hornina (Grónsko)
19. září první náznaky života
29. září nejstarší fosilní
pozůstatky, obtisky bakterií
11.-15. prosinec Země jako sněhová koule
16. prosinec cizorodé, znovu vymřelé organismy
(fauna Ediacara)
16.-19. prosinec velký třesk evoluce (kambrická exploze
- všechny živočišné druhy)
20.-24. prosinec les, ryby, plazi
24. prosinec nejhorší hromadné vymírání
(70 až 95 procent všech druhů)
25. prosinec vznik savců
29. prosinec vyhynutí dinosaurů
31. prosinec
20.00 hodin první předek člověka;
australopithecus
čas před půlnocí
6 minut moderní člověk;
homo sapiens
70 vteřin vymření neandertálců
4,6 vteřiny Ježíš Kristus
12. leden Země je příliš horká
pro život
16. duben Mléčnou dráhu
pohltí Velká galaxie
v Andromedě
10. července Slunce se nadme
a promění se
v červeného obra
pro představu...
0,23 vteřiny = lidský život (100 let)
VESMÍRU OSUD KNIHA ZDROJ:
