Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

I ptáci mají svá nářečí

Česko

Česká etoložka objevila regionální rozdíly ve zpěvu lindušek lesních

Ostravaka poznate podle kratkeho zobaka... Tož to Brňácí, tí natahujó... Pražák se svojí ledabylou vejslovností štve hodně „lidu“ v Čechách i na Moravě. Prostě podle nosa poznáš kosa, jak se říká. Podle dialektu tedy umíme rozlišit, odkud kdo pochází. Neplatí to však jen u lidí, ale i u ptáků.

Při zkoumání nahrávek zpěvu malého, celkem běžného opeřence lindušky lesní to zjistila etoložka Tereza Petrusková z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Zpěv je u lindušek, tak jako u ostatních pěvců na severní polokouli, výhradní výsadou samečků. Ti používají dvě základní délky svých melodií. Jednu kratší pro chvíle posedu na větvi a druhou delší pro chvíle, kdy letí. Vědci zatím jen předpokládají, že jednu melodii by mohl sameček adresovat svým sokům a druhou mít pro samičky. Rozlišit je od sebe ovšem nedovedou. „Zvukový projev lindušky lesní je dosud prozkoumaný jen velmi málo,“ poznamenává Tereza Petrusková. Etoložka nejprve analyzovala zhruba 2160 zpěvů pomocí speciálního programu, který znázorňuje spektrum melodie ptáka jako klikatou čáru. Na ní se melodie ukazuje jako série za sebe naskládaných stejných zvuků.

„Když jsem se podívala na základní strukturu, všimla jsem si, že některé elementy jsou poměrně uniformní, a jiné se naopak velmi liší. Pro ptáky z jedné lokality platilo, že první fráze, první typ „slabik“, kterými zpěv začíná, byl podobný,“ popisuje Tereza Petrusková. Na každé lokalitě našla jeden až dva typy „slabik“, kterými začínala svoje zpěvy většina ptáků, zatímco zbytek se lišil.

A co se stane, když třeba přeletí pták z Krkonoš do lokality vzdálené dvě stě kilometrů? Dorozumí se s tamními linduškami? „Samozřejmě si rozumějí. Když zdejšímu opeřenci pustíte nahrávku ptáka z jiné lokality, tak ho okamžitě vyhodnotí jako cizince, na kterého si musí dát pozor. Nejdříve si ho potřebuje pořádně prohlédnout a pak zjistí, co si o něm má myslet,“ vysvětluje Tereza Petrusková.

Testování ukázalo, že ptáci celkem bezpečně rozeznají „kolegu“ ze své lokality od „přivandrovalce“. Na souseda příliš bouřlivě nereagují, protože už vědí, co od něj mohou očekávat. Pokud jim nevstupuje do teritoria, zanechává je úplně v klidu.

„Když se najednou ozve úplně cizí pták z jiné lokality, tak je to pořádně rozčílí. Jdou se podívat, co se děje, případně ho jdou rovnou vyhnat, protože tam nemá co dělat,“ popisuje česká etoložka. Detailnější zkoumání navíc odhalilo, že opeřenci nerozlišují jen cizince obecně, ale dovedou rozpoznat i konkrétního jedince. „Prostě vědí, že tohle je ten konkrétní pták, a reagují na něj úplně jinak než na někoho dalšího,“ podotýká Tereza Petrusková. Opeřenci používají autogram Výzkum naznačil, že zatímco v první části zpěvu linduška lesní říká „já jsem odsud“, v další pasáži následuje jakýsi osobní autogram. Z devadesáti zkoumaných ptáků měl každý alespoň jednu dvojslabiku, kterou používal pouze on.

„Zatím jde ovšem o hypotézu, která se musí ještě ověřit. Dosavadní technika totiž neumožňovala ptačí „podpis“ snadno detekovat,“ podotýká Tereza Petrusková. Upozorňuje však na studie, které prokázaly, že samice například podle zpěvu pozná svého partnera.

***

Převzato z dnešního pořadu Meteor Českého rozhlasu, který se vysílá v sobotu po osmé hodině na vlnách ČRo 2 Praha a ČRo Leonardo na adrese www.rozhlas.cz/leonardo. Text zkrátila redakce Lidových novin.

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...