I Tamilský tygr je jenom člověk. Autentický Dheepan ukazuje sny a frustrace imigrantů

Dheepan je jméno hlavního hrdiny, který je tak trochu pohádkovou postavou. Na Srí Lance byl ostříleným velitelem oddílu Tamilských tygrů, bojujících za nezávislost. V krvavém konfliktu přišel nejen o své bojovníky, ale také o ženu a dcerku. Zachoval si nicméně čistou duši, smysl pro spravedlnost a touhu po mírumilovném životě. S touto výbavou odjíždí do Evropy. Nikoliv ale sám – domluví se s neznámou mladou ženou a bezprizornou dívenkou a utvoří spolu fiktivní rodinu, která má lepší vyhlídky na udělení azylu.

Sžívání účelově složené „rodiny“ je jednou z linií příběhu; Dheepan by asi neměl nic proti tomu, kdyby báchorka pro úřady přerostla v něco skutečného. Stejně tak nezletilá Illayaal, která by bez svých dospělých souputníků byla naprosto ztracená. Představy Dheepanovy „manželky“ Yalini jsou ovšem radikálně jiné. K Dheepanovi ani Illayaal necítí žádné závazky. Touží se dostat za svou sestřenicí do Londýna, ve Francii, kam se s Dheepanem dostali, vidí jen přestupní stanici. V její postavě se nejzřetelněji zobrazuje frustrace imigrantů, kteří přišli za lepším životem, ten ale není zdaleka tak na dosah ruky, jak si představovali.

Rodina dostává k bydlení domovnický byt v problematickém bloku na předměstí, kde, jak se postupem času ukáže, vládnou podobně nemilosrdné vztahy jako tam, odkud Dheepan a Yalini přišli. Čtvrť je ovládána gangy, proti nimž není radno se stavět ani jim cokoliv odmítat. Dheepan jakožto správce domů diplomaticky balancuje, hledá cestu, jak gangsterům nekřížit cestu, spolkne proto i nejedno ponížení. Postupně se mu daří upevnit své postavení, zvládnout řemeslo i jazyk. Nezabrání však tomu, aby si Yalini najal mladý vůdce gangsterů Brahim jako pomocnici pro svého mentálně ochromeného příbuzného. I tam se nicméně zprvu zdá, že se věci zaběhnou k všeobecné spokojenosti. Na druhé straně je zřejmé, že moc dobře tahle situace skončit nemůže.

Vítěz Zlaté palmy v Cannes - Dheepan režiséra Jacquese Audiarda.

Spíš než jako tygr působí zachmuřený Dheepan jako slon, který trpělivě snáší všechna příkoří, která se mu dějí. Světu nastavuje jen mírnou tvář a netouží po ničem jiném než uskutečnit svůj sen o obyčejném spokojeném životě. Rány, které na něj dopadají, jsou však čím dál těžší. Drolí se nejen Dheepanova iluze o soužití s Yalini, ale celá jeho představa, že je možná nová existence bez poskvrny. Není nic takového jako tlustá čára za minulostí: i ve Francii se ozývají Dheepanovi bývalí spolubojovníci, pro něž, na rozdíl od něj, válka ještě nekončí. A není tu hlavně ta spravedlivá, zákonů a lidských práv dbalá společnost, za kterou Dheepan přijel. Nakonec se, i když se tolik snažil o opak, opět ocitá se zbraní v ruce na válečné stezce.

Snímek Jacquese Audiarda je pozoruhodný zejména v líčení předměstského prostředí francouzského velkoměsta: není pochyb o tom, že mnohé ze zobrazeného nemá daleko od skutečnosti. Mechanismy fungování neurotického, nevyzpytatelného, polozločineckého společenství, které od počátku směřují k tragédii hlavních postav, nepůsobí nijak přemrštěně. Snad jen absolutní ne účast policie, i po velice závažných incidentech, je trochu podezřelá: ovšem přinejmenším jakožto pocitu obyvatel vyloučené lokality jí lze věřit.

Filmu ubírá na síle vlastně jen modelovost hlavního hrdiny, jehož osud má být tak dojemný a alarmující, až ztrácí věrohodnost. Řadu aspektů uprchlictví, především pak lidství těch, kdo se v tak tíživé situaci ocitnou, ovšem Dheepan přibližuje přesvědčivě. Což neznamená, že by dával návod k problémům, které současnou imigrační vlnu provázejí: spíše ukazuje, jak velké ty problémy jsou a jak se propojují se stávajícími potížemi starého kontinentu. Závěrečný obraz Dheepanovy vysněné idylky může být právě tak útěšným happy endem jako trpkým poukazem na přání, které se nikdy nesplní.