Stalo se v sovětském průmyslovém městě v době vrcholícího teroru třicátých let: nějaká tovární schůze skončila, nastaly obligátní rytmický potlesk a provolávání slávy soudruhu Stalinovi. Účastníci byli ale natolik vystrašení čistkami, jež v zemi probíhaly, že se báli přestat. Nikdo se nechtěl stát tím, kdo ovace utne jako první – co kdyby kvůli tomu skončil v pracovním táboře?
Publikum proto aplaudovalo a skandovalo dál, starší lidé jevili známky vyčerpání. Jeden inženýr tu absurditu nevydržel, tleskat přestal, všichni ostatní toho s úlevou a prakticky okamžitě taky nechali. Inženýr, pochopitelně, skončil v pracovním táboře. Tahle chmurná historka je jedna z mnoha, jež jsou popsány v Solženicynově Souostroví Gulag. Její protagonista není v pravém slova smyslu hrdina, je o něm známo jen to, že se v jednu chvíli svého života zachoval určitým způsobem. Tahle nevysvětlená postava se mi zapsala do paměti výraznějším způsobem než mnohé figury, jimž autoři věnovali větší prostor. Vrací se v otázkách: umřel v tom táboře, nebo přežil? Litoval tehdy, že netleskal dál s ostatními? Byl na to hrdý? Co by asi řekl na to, že jeho dědictvím – větším než slova, která řekl, a projekty, na nichž pracoval – bude něco tak nezachytitelného a přeslechnutelného jako moment ticha?
***
Alexandr Solženicyn: Souostroví Gulag
PŘIŠLO NA STŮL
Zdeněk Podskalský ml. a Alex Koenigsmark: Není tam nahoře ještě někdo jinej? Biografie sofistikovaného režiséra a humoristy s lidovými mimikry, který byl slavný skoro jako Jiřina Jirásková. Vydal XYZ
Zdeněk Janík: Zásloví a podsloví Něco nových haiku, mikrobajek a aforismů z děravého pláště pana Janíka, pověstného veršotepce a oblíbence redakcí. Vydal Akropolis
Lenka Civade: Provence jako sen Netřeba slov, jen snít. Vydalo NLN
