Irové dostali, co chtějí. Fischer sklidil pochvalu

"Jedná se o objasňující text, který nemění ani čárku na lisabonské
smlouvě," dodal Fischer. Podle něj garance budou začleněny do unijního práva, až bude lisabonská smlouva schválena ve všech státech, zřejmě jako součást smluv souvisejících s dalším rozšířením EU.

V posledních dnech se přitom v Evropě objevily obavy, že záruky pro Irsko vyvolají tlak na opětovné otevření ratifikace. Podle některých hlasů totiž tyto garance znamenají změnu lisabonské smlouvy, kterou již drtivá většina členských států EU ratifikovala.
"Myslím si, že budeme v pozici, abychom uspořádali opakované referendum na začátku října," řekl irský premiér Brian Cowen.

Irové loni v červnu v referendu lisabonskou smlouvu odmítli. EU jim pak ve snaze přimět je k uspořádání nového referenda slíbila určité záruky, podle nichž smlouva nepřinese Irsku změny v několika oblastech, jako jsou tradiční irská neutralita či národní svrchovanost nad daněmi nebo potraty.

Absolutorium pro Fischera
"Přijata byla poslední změna předložená českým předsednictvím," uvedl před tiskovou konferencí důvěryhodný diplomatický zdroj z českého předsednictví. Podle dalšího ze zdrojů Fischer, který jednání řídil, sklidil po skončení bodu aplaus a švédský ministr zahraničí Carl Bildt řekl, že Fischer si zaslouží "absolutorium".

Problém při hledání dohody na nynějším summitu přitom nebyl ani tak v obsahu garancí, ale v tom, jakou právní sílu či formu by měly mít. Případnou mezivládní dohodu, která nepodléhá ratifikaci v žádném členském státě EU, zpochybnil český prezident Václav Klaus, podle něhož by dokument o garancích musel být schválen parlamentem.

Kabinet Jana Fischera to ale odmítá. "Rozhodnutí je právně závazné a nabude účinku dnem vstupu lisabonské smlouvy v platnost," píše se v návrhu závěrů ze summitu.

Klausovo stanovisko však v tomto případě nebylo problémem. Daleko větší obavy vyvolávala politická situace v Británii. Vládnoucí labouristé totiž prosadili schválení lisabonské smlouvy, ale v současnosti se v Británii netěší velké popularitě a je dost dobře možné, že v budoucnosti prohrají volby. Vystřídali by je tak pravděpodobně konzervativci, kteří jsou smlouvě daleko méně nakloněni a existují obavy, že by mohli zpochybnit ratifikační proces z podobného důvodu, který uvádí Klaus.

Politici prakticky neměli jinou možnost než Irům záruky dát. Jinak by mohlo být ohroženo konání plánovaného druhého referenda v Irsku o lisabonské smlouvě, a hlavně jeho případný výsledek.