Paměti diplomatů většinou náležitě ocení teprve historici budoucnosti. Psát dějiny zahraniční politiky je obtížný úkol, protože úřední dokumenty jsou často formulovány tak, aby kamuflovaly pravý stav věcí. Dobře napsané paměti diplomatů by proto měly přinášet nejen informace ze zákulisí, ale především návod, jak a která úřední lejstra vlastně číst. V tomto ohledu je nutno Šedivého chválit, již na prvních stránkách např. upozorňuje na určitou analýzu, kterou vypracoval v polovině 90. let a kterou dal tehdejší ministr zahraničí uložit do trezoru, aby z ní novináři nezískali munici pro svou kritiku. Budoucí historik tak ví, kde začít.
Pro dnešního čtenáře budou nejvděčnější pasáže zachycující dění kolem tzv. sarajevského atentátu. Nic zásadně nového se tu ale nedozvíme, jen malé střípky, jako např. že když Klaus v Sarajevu říkal Šedivému, že mu volali Pilip a Ruml a vyzvali ho, aby odstoupil, byl naprosto klidný. Ministr zahraničí reagoval trochu groteskní formulkou: „Já jsem ti říkal, abys se mnou do Sarajeva nejezdil, že to tu odbudu sám.“
Šedivého paměti potvrzují, že jedním z podstatných problémů české zahraniční politiky byla její dvojkolejnost. Prezident Havel často jednal bez konzultací s vládou či ministrem zahraničí a diplomaté se tím dostávali do ošemetných situací. Jedna z nich, při níž se Václav Havel dohodl s Helmutem Kohlem na jiném postupu při obsazení funkcí v Česko-německém fondu budoucnosti než jejich ministři zahraničí, vstoupí jistě do dějin české diplomacie. Jindy klidný Šedivý se tak rozčílil, že na Klause Kinkela před celou delegací začal německy křičet: „Pane kolego, víte co vám teď řeknu? Jděte do prdele!“
Jaroslav Šedivý je značně kritický k politice svého nástupce Jana Kavana. V knize proto najdeme informace k řadě dnes již polozapomenutých afér z doby Zemanovy vlády (odprodej ruského dluhu firmě Falkon Capital, česko-řecká iniciativa, Appian Group, cesta Kmoníčka a Šloufa do Bagdádu). Přestože autor nepřichází v těchto věcech s ničím převratným, přináší řadu nových detailů, které potěší znalce naší politiky.
***
LITERATURA FAKTU VYŠLO ČESKY
Diplomacie je uměním kompromisu
Jaroslav Šedivý Vydala Mladá fronta, Praha 2009. 280 stran textu a 24 strany obrazové přílohy.
