Oba parašutisté se výborně doplňovali. Postavou nevelký Slovák Gabčík byl urostlý fotbalista srdečné povahy a přirozený velitel, zatímco introvertní Moravák Kubiš byl méně fyzicky zdatný, o to více ale bystrý, houževnatý, kamarádský a vytrvalý.
Kamarádský a klidný Kubiš
Jan Kubiš se narodil 24. června 1913 v Dolních Vilémovicích jihovýchodně od Třebíče v rodině obuvníka. Pracoval jako čeledín, přivydělával si jako topič, působil v tělovýchovné jednotě Orel. V říjnu 1935 byl odveden k pěšímu pluku do Jihlavy. Zařazen byl do poddůstojnické školy a v armádě zůstal i po ukončení vojenské služby. Sloužil v Opavě, kde byl hodnocen jako "kamarádský, klidný, mírné povahy, vytrvalý".
V době zářijové mobilizace v roce 1938 byl zástupcem velitele čety u strážního praporu pěšího pluku, kterému byl přidělen úsek opevnění na Opavsku. Po Mnichovu byl demobilizován, vrátil se do rodné vesnice a pracoval v cihelně. Po nacistické okupaci v březnu 1939 odešel ilegálně do Polska, kde se přihlásil do československé vojenské jednotky. Zde se poprvé setkal s Gabčíkem.
SERIÁL O OPERACI ANTHROPOIDJaký byl kat českého národa Reinhard Heydrich? A proč o Češích říkal, že jsou jako tráva? Čtěte zítra ve víkendovém seriálu o operaci Anthropoid. PÁTEK: Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme! volali parašutisté před smrtí NEDĚLE: Heydrich: Proč by na mne měli moji Češi střílet? |
Spolehlivý a odvážný Gabčík
Jozef Gabčík se narodil 8. dubna 1912 v severoslovenské vesnici Poluvsie nedaleko od Žiliny. Po absolvování měšťanské školy v Rájeckých Teplicích odjel do Čech, kde se vyučil kovářem, v Žilině poté i strojním zámečníkem.
V letech 1934-1937 sloužil jako poddůstojník u pěšího pluku v Košicích, později pracoval ve vojenské chemické továrně. Po zdravotním úrazu se stal vedoucím skladu chemických otravných látek.
Po příchodu nacistů jim odmítl Gabčík vydat plány a klíče od skladu bojových látek a způsobil sabotáž. Před hrozícím zatčením přešel 5. května 1939 hranice do Polska, kde se přihlásil do československé vojenské jednotky. Zde se poprvé setkal s Kubišem.
Po přesunu do Francie oba sloužili v Cizinecké legii v Alžírsku, již od září 1939 se ale stali příslušníky čs. armády ve Francii. Účastnili se bojů ve Francii a po pádu Francie odpluli na lodi Rod El Farag do Anglie.
Čtěte o operaci Anthropoid: |
Na britském území se Kubiš stal velitelem čety a v březnu 1941 byl povýšen na rotmistra pěchoty. Gabčík sloužil jako zástupce velitele jiné čety u stejné roty jako Kubiš. Nakonec se oba stali členy speciálního výcviku, určeného pro nasazení v nepřátelském týlu. Trénink začal v létě 1941 a Gabčík byl hodnocen jako "příjemný a velmi disciplinovaný voják, spolehlivý a odvážný a dobrý vedoucí". Kubiš byl též hodnocen jako "dobrý, spolehlivý voják, klidný a veselý".
Od listopadu 1941 čekali na nasazení do akce. Té se dočkali v noci z 28. na 29. prosince 1941, kdy byli vysazeni na území Protektorátu v rámci výsadku Anthropoid. Místo u Ejpovic u Plzně ale přistáli poblíž Nehvizd u Čelákovic. Gabčíkovi s Kubišem se posléze podařilo nalézt úkryty v Praze a začali plánovat atentát na Heydricha. Domácí odboj měl ale z atentátu strach, v depeši do Londýna 12. května napsal, že "atentát by asi v ničem neprospěl spojencům a pro náš národ by měl nedozírné následky".
Německé bojové akce proti účastníkům atentátu na Heydricha,kteří byli ukryti v kryptě pod kostelem Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Větracím oknem krypty se nacisté pokoušeli parašutisty vytopit.
Okamžitě po atentátu na Heydricha v zatáčce pod Vychovatelnou bylo vyhlášeno stanné právo a začaly popravy. Gabčík těžce nesl, že v rozhodující chvíli jeho zbraň selhala. Ještě obtížněji se ale vyrovnával s vyhlazením Lidic, o kterém se jako o odplatě Němců za atentát dozvěděl ve svém úkrytu v kostele v Resslově ulici v Praze. Společně s Kubišem dokonce uvažovali o tom, že se dobrovolně vydají gestapu. Po zradě výsadkáře Karla Čurdy přepadlo kostel 18. června gestapo; Gabčík spáchal v bezvýchodné situaci sebevraždu, Kubiš vykrvácel po zranění v lazaretu SS v Podolí.
Z Kubišovy široké rodiny bylo postupně zatčeno 250 lidí, nejbližší rodina byla odeslána do koncentračního tábora Mauthausen, kde byla 24. října 1942 popravena společně se spolupracovníky parašutistů a rodinou parašutisty Valčíka. Je po něm pojmenována ulice v Praze 8 či ulice v Třebíči a Pardubicích.
Po Gabčíkovi byla po roce 1948 pojmenována jihoslovenská obec Gabčíkovo (do té doby Beš, maďarsky Bös) v okrese Dunajská Streda a přeneseně i nedaleká stejnojmenná přehrada na Dunaji. Oba byli několikrát vyznamenáni.
