Jak bydlí designéři: regálové stěny, retro větrák a hodiny z mramorovaného lamina

Nejlépe se mladý designér cítí v obýváku. „Obývák je spojený s kuchyní. Trávíme tu spolu většinu času a máme rádi, když například vaříme a u toho si povídáme, nebo hrajeme s kocourem a teď už i s naším malým synkem Mikulášem,“ vypráví designér a dívá se přitom na spícího synka. 

„Když je tu pohoda, ticho a chlad, z čehož se nám těch posledních dvou věcí teď absolutně nedostává. V bytě jsme si ale dost oblíbili naší regálovou stěnu v obýváku. Splňuje to přesně náš požadavek na funkční a přitom estetický mobiliář do bytu, i když chápu, že ne všem se industriální styl může líbit. Stěnu jsem už několikrát přestavil, a i když jsme si nedávno koupili televizi, která zabírá dost místa, furt se mi stěna líbí. Regál mám rád natolik, že ho začínám nově používat i v interiérech pro značku zoot, takže se brzy objeví v právě budovaných prostorech,“ dodává. 

Byt je sice poměrně malý, ale velmi dobře řešený. „Mám pocit, že věcí tu máme tak málo, že jasně převládají bazary, hornbachy a ikea. Je to takový klasický studentský mix, ze kterého jsme asi ještě nevyrostli. Momentálně vybíráme trochu větší, možná už finální, byt. Takže se k současnému místu tolik neupínáme a moc ho nezdobíme. Víceméně tu máme vlastní produkty a pak věci, co jsme si koupili někde na trhu a co jsme dostali,“ usmívá se. 

Na věci od popelnic nemá rodina sice místo, ale pokud prý najdoou něco užitečného, ležet ladem to nenechají. „Nemáme moc velký byt, takže tu není moc místa na věci z popelnic. Ale když to vypadá dobře a je to třeba i funkční, klidně to berem. Například můj retro větrák z kontejneru mě provází už asi deset let všude. A teď zrovna je to asi nejdůležitější předmět v domácnosti,“ ukazuje Pražský na větrák, který jede v letním parnu na plné obrátky. 

A jaký kousek má bytový designér nejraději? „Nejraději naší růžovošedou skříňku z nanovo, která krásně oživila jinak bílý interiér. Čím dál víc mě také baví „devadesátkové“ hodiny, které ve zlaté době mramorovaného lamina vytvořil ze zbytků můj táta. Dvacet let visely v truhlárně, až jsme si je z nouze pověsili na prázdné místo v bytě. Když jsem byl letos v Miláně objevovat současné trendy a viděl jsem návrat tohoto mramorovaného dekoru, nějak vnitřně mě to potěšilo a od té doby si jich vážím ještě více,“ dodává na konec.