Nizozemský umělec Erik Olofsen se již přes své relativní mládí zavedl na mezinárodní scéně a sklízí různá ocenění. V pražské Meetfactory se představuje instalací, která je vytvořena přesně pro její výstavní prostory, a která z nich dokonce do jisté míry vychází. Jeho projekt sály interpretuje a přitom výrazně přetváří. Jde o významově komplikovaný záměr, v němž se spojuje promítání s vestavěnými stěnami. Statickou projekci někdy skoro nerozeznáme od skutečnosti. Autor počítá s hrou světel a stínů, jejichž vztahy zdůrazňují prostor. Celek dotvářejí zdánlivě bezvýznamné detaily, které jsou však důležité pro rytmus a vyznění koncepce. Velmi působivá je část, kde Olofsen užívá projekci na složitě utvářený prostor, připomínající architektonický model. Iluze se tu snad nejvýrazněji prolíná s realitou, vzniká tak nedělitelný celek. Umělec volně navazuje na konstruktivistické tendence, ale přitom jejich vlastnosti relativizuje. Jde také o znejistění diváka, o rafinované nakládání s perspektivou, kterou Olofsen vlastně zpochybňuje. Umí dokonale pracovat s působením prostorových vztahů. Mezi sešikmenými zdmi skoro ztrácíme rovnováhu. Ocitáme se v prostředí, v němž neplatí zákonitosti, na které jsme po celý život zvyklí. V úzkém spojení s prostředím Umělcova tvorba posouvá odkaz klasického konstruktivismu do zcela jiné roviny na základě dnešní zkušenosti. Ta je spojená s postmoderním osvobozením od všech dříve nezpochybnitelných pravidel, která ovšem postupně přestávala platit.
Každou Olofsenovu konstrukci doprovází zároveň destrukce, která zrcadlí současný svět a s ním související ztrátu iluzí. Autor využívá různé postupy, vstupuje do rozmanitých výtvarných oblastí. Zabývá se objekty a instalacemi, architektonicky utvářenými vztahy, videem, fotografií, a dokonce i zvukem. Pracuje v úzkém spojení s prostředím, kde své vize uskutečňuje. Zajímavým videem se zúčastnil pražského festivalu Tina b, který u nás představil i některé další zajímavé zahraniční osobnosti.
Olofsenova tvorba vychází z odkazu nizozemské i evropské moderny, ale především citlivě reaguje na svou dobu, v níž se prolínají různé vlivy a oblasti, kdy se výtvarné umění často pohybuje na hraně mezi filmem, divadlem, tancem či hudbou. Daly by se najít souvislosti s některými českými umělci, hlavně s Jánem Mančuškou, jedním z laureátů Chalupeckého ceny, který rovněž pracuje s prostorem, světlem a stínem a mnohdy volí obdobné výrazové prostředky.
Olofsenova instalace se přirozeně vřazuje do programu Meetfactory, zaměřeného i na další umělecké oblasti (film, divadlo, ). Ten přináší zajímavou alternativu k ostatním výstavním a dalším aktivitám, výrazně obohacuje pražskou kulturní scénu.
HODNOCENÍ LN ****
Erik Olofsen State of Delusion
Meetfactory, Praha Do 20. listopadu
