Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Jak dlouho trvá v Praze nahradit 3 dlažební kostky? 88 dní

Názory

  11:00
Report o laciném aktivismu nikým nevoleného redaktora: osm e-mailů, čtyři referentky, jeden údržbář a o jednu díru je v Praze míň.

Díra v chodníku, Už je březen. foto: Radek Kedroň, Lidovky.cz

Předem se omlouvám, že budu zdržovat s dost komunální, ba přímo přízemní historkou, ale mám neodbytný pocit, že poměry v hlavním městě ilustruje stejně přesvědčivě jako nekonečné tunelování Blanky. Pardon: nikoliv tunelování, ale nekonečná stavba tunelu Blanka (tunelovat lze přece jen městský rozpočet, to ví každý).

Vzpomínám si na to přesně. Na konci ledna jsem na Modřanské ulici viděl ošklivý pád. Sníh na chodníku byl sice posypaný kamínkem, v jednom užším místě ale překrýval díru akorát tak velkou pro botu nic netušícího chodce. V létě nepřehlédnutelná, v zimě dokonalá past.

"Díra byla zadaná k opravě"

Ne, nejsem z těch, kteří s rozkoší bombardují přetížené úředníky, ale tentokrát musím. Píšu na radnici do Modřan. Najdu si vedoucího oddělení kontrol a stížnost. Koho také jiného, že. Hned druhý den mi odpovídá jeho podřízená, že chodník patří magistrátu a že jej upozorní. Ještě téhož dne přiletí zpráva od referentky magistrátu. Chodník prý patří opravdu jim, ale stará se o něj Technická správa komunikací. Přidá uklidnění, že už je sama kontaktovala.

Za devět dní mi v e-mailu přistane dopis od Evy Novákové, správního technika TSK, jak se sama tituluje v zápatí zprávy. "K Vámi zaslanému upozornění na díru v chodníku při komunikaci Modřanská sdělujeme, že byla zadaná k opravě." Když si tu větu přečtu podruhé, usoudím, že nejspíš je vše na dobré cestě. Pravda trochu byrokracie (kvůli třem dlažebním kostkám mi postupně napsaly čtyři úřednice), ale budiž.

Tak a teď - říkám si - naběhne bodrý chlapík v oranžové vestě, hodí tam lopatu štěrku a do něj zasadí tři dlaždice. Laskavý čtenář, zvláště pak obyvatel Prahy, už tuší, že v tomhle městě věci fungují tak nějak jinak. Že díra třicet krát dvacet centimetrů se může bez dobrozdání Romana Janouška opravovat i rok.

Kdosi do díry nametl odpadky po kuřácích

Únor je pryč. Pokaždé, když sleze sníh, zjistím, že ten dělník v reflexní vestě na chodníku prokazatelně úřadoval, protože všechny kamínky pečlivě nametl do té mé díry. Dobře, řeknu si, už stačí jen přidat ty 3 (slovy tři) chybějící kostky.

Po březnu je taky veta a do díry kdosi nametl i odpadky po kuřácích. Začnu pochybovat. Třeba tomu nebohému dělníkovi v oranžové vestě nedali referenti potřebnou dlažbu a on se snaží díru utemovat z toho, co chodník dá. Anebo už je to příprava na redukci košů, které jsou podle magistrátu zbytečným luxusem. (ČTĚTE: Evropské srovnání: Praha ruší koše, i když Vídeň jich má třikrát víc)  

Duben se krátí a mě ta díra fakt štve. Dřív bych se na ni už dávno vykašlal. Ale vždy, když kolem ní projdu, vzpomenu si na ty čtyři referentky i toho bezejmeného údržbáře. Vybaví se mi - bůhvíproč - tunel Blanka, špičaté boty, jachty na náplavce a znovu posílám e-mail.

Tohle je přece vítězství!

Referentkám popřeji dobrého dne a zeptám se, zda mi mohou vysvětlit, co je tak složitého na doplnění TŘÍ kusů zámkové dlažby. Přeci jen jsem disciplinovaný daňový poplatník a tak připojím ujištění, že pokud si na tu opravu technická správa netroufá, nabízím své služby. Jen bych potřeboval ty TŘI kostky.

Technička Nováková reaguje obratem: "Závada bude opravena nejpozději do konce tohoto týdne."

Mohl bych se dost dobře pohoršit nad tím, že bych čekal aspoň náznak vysvětlení, nedejbože omluvy, ale nešť. Tohle je přece vítězství! Hned následující den ten neviditelný údržbář chodník zacelil. Trvalo to pouhých 88 dní. Kam se hrabe tunel Blanka. Tam měli poslední kostky položit nejprve v listopadu 2011, pak v prosinci 2012 a teď už se počítá s jarem 2014.

Zkusím jim napsat e-mail.

Autor: