Vsoučasnosti jednadevadesátiletý Brasse byl mezi prvními vězni, kteří do Osvětimi přijeli již na konci srpna 1940. Protože byl chudý a neměl dostatek peněz na vzdělání, stal se fotografem. To mu zachránilo život.
Nacisté se totiž rozhodli jeho schopností využít – náplň Brasseho práce však byla přímo děsivá. Fotografoval například ženské genitálie oddělené od těla v rámci pseudolékařských pokusů. Dokumentoval také nevěstinec, kde se židovské vězeňkyně musely proměnit v sexuální otrokyně. Mezi rutinní úkoly patřilo i fotografování židovských vězňů, kteří se dostali do tábora. „Když lidé přijeli do Osvětimi, byly jejich tváře plné, vypadaly jako normálně. O několik týdnů později, pokud byli ještě na živu, je nebylo možné poznat,“ podotkl. Speciální vzpomínku chová také na fotografii několika mladých dívek. Ty v roce 1943 nařídil zachytit nechvalně proslulý Josef Mengele. „Byli tak mladé, vyděšené a cítily se trapně, když přede mnou stály úplně nahé,“ konstatoval. Snímek, který pořídil, byl pro dívky poslední.
Záchrana negativů Klíčový den pro Brasseho přišel 17. ledna 1945. Tehdy mu jeho nacistický nadřízený nařídili všechny snímky spálit. Blížili se totiž Rusové. „Nevěděl však, že negativy jsou nehořlavé. Položil jsem je do kamen a zapálil. Můj velitel čekal deset minut, a když odešel, nalil jsem na hořící plameny vodu,“ zavzpomínal. Brasse se však konce války v Osvětimi, která byla osvobozena 27. ledna, nedočkal. Ještě předtím s pochodem smrti zamířil směrem na západ. Nakonec přežil a dostal se mimo jiné do koncentračního tábora Mathausen v Rakousku. Americké jednotky ho osvobodily skoro na konci války – 6. května 1945.
