Jak jsme mohli být tak slepí

Postávají spolu s televizními štáby z celého světa už druhý den před domem Josefa Fritzla. Děsivý případ incestu v malebné čtvrti stejně malebného rakouského městečka vejde do dějin nejen rakouské kriminalistiky. „S ním jsem snad v životě nemluvila, byl uzavřený, prakticky s nikým v ulici nekomunikoval,“ říká dvacetiletá Carina Schmiedová, která spolu s rodiči bydlí v rodinném domku jen padesát metrů od domu Fritzlových. Nikdy by ji prý nenapadlo, že je Fritzl schopný věznit v podzemí svou dceru, nebo ji dokonce zneužívat.

„Jeho manželka byla totiž na rozdíl od něj velmi příjemná milá dáma, s kterou bylo radost si popovídat,“ říká Carina. Stejně nenápadně se údajně chovaly i tři děti, které, jak se nakonec ukázalo, Fritzl zplodil s dcerou a vychovával s manželkou v domě. Další tři své potomky ale držel stejně jako svou zneužívanou dceru ve sklepě.

„Ty děti byly takové tiché, poslušné,“ tvrdí Carina. Když se v televizi dozvěděla o děsivém případu zneužívání v domě Fritzlových, rozbrečela se: „Byl to neskutečný šok.“ Většina přihlížejících obyvatel městečka, kteří sledují novinářský mumraj před domem, se přitom domnívá, že úřady, na které se snesla kritika pro nečinnost, nemohly případ odhalit dříve. „Byla tam několikrát sociálka, ale vždy našla jen dokonale uklizený dům a děti, o které bylo dobře postaráno. Co mohli dělat?“ říká padesátiletý Josef Achtleitner, který také bydlí v nedalekém sousedství Fritzlových. 

Také pětadvacetiletá Gisela Grafová se domnívá, že nelze svalovat vinu na úředníky či policisty. „Vinen je pouze pachatel tak hrozného činu. Všichni ostatní jsou oběti,“ říká. Přesto si sociální pracovnice či policisté mohli v ulici, kde bydlí Fritzovi, něčeho nápadného všimnout. Dvoupatrový dům připomíná z hlavní ulice klasický „činžáček“, v němž jsou okna ve druhém patře polepena klasickými dětskými samolepkami.

Žabička, motýlek, měsíček, který z lepicího papíru nepochybně vystřihla dětská ruka. Zadní trakt domu ale působí jako betonová pevnost se zahradou, neprodyšně ukrytou před zraky kolemjdoucích hustými keři a stromy. „Když se podíváte po ulici, vidíte, že ten dům je úplně jiný než ostatní,“ říká asi šestnáctiletá studentka, která si ale nepřeje zveřejnit své jméno.

Ukazuje do otevřených okolních zahrad s pečlivě zastřiženými trávníky a skalkami, kterými se každý zahradník rád pochlubí. „Tenhle dům ale na první pohled něco skrývá,“ říká studentka o betonové pevnosti Fritzových. Otřesný případ incestu, trvajícího 24 let, byl v Rakousku odhalen jen dva roky poté, co svému vězniteli na předměstí Vídně utekla Natascha Kampuschová. Ta byla osm let držená svým věznitelem také ve sklepě rodinného domu. Fakt, že se oběma případy „proslavilo“ právě Rakousko ale většina Rakušanů považuje jen za shodu náhod. „Nikdo neví, co se možná právě teď děje u vašich sousedů,“ říká Carina Schmiedová.