BRNO Stala se vrchní sestrou, přestože teprve nedávno oslavila páté narozeniny. Nemocniční prostředí přitom malá Irena Vlasáková zná až moc dobře, od letošního ledna se na onkologii ve Fakultní nemocnici Brno léčí s akutní leukémií.
Naplňování snů těžce nemocných dětí je cílem sdružení Moje přání. V dubnu ho založil Američan žijící v České republice Gary Edwards, který už v tuzemsku rozvinul „léčbu humorem“ prostřednictvím zdravotních klaunů. Ti navštěvují hospitalizované děti a zbavují je strachu z nemocničního prostředí. Při té příležitosti zjistil, že malí pacienti mají také spoustu přání, která by jim chtěl pomoci splnit. „Hlavně když nemocné dítě může vidět budoucnost, usnadňuje to samotný léčebný proces,“ upřesnil Edwards.
Ačkoli o bílém plášti a čepečku sní nejedna holčička, když obvazuje plyšové medvídky, o tom, že by Irenka chtěla být sestřička, začala mluvit až po své hospitalizaci na onkologii. Neobvyklou možnost udělat Irence radost a nechat ji vyzkoušet si práci sestry nabídl rodině herní terapeut, jenž v brněnské dětské nemocnici působí. „Zaujalo ji to, chce prý pomáhat druhým,“ zdůvodnila dívčino přání její matka Irena Málková. „Ani dávat injekce, kterých se děti bojí, by jí nevadilo. Říkala mi, i když, mami, bolí, léčí,“ dodala.
Malé vrchní nakonec služba nestačila, léčit bude i doma Včerejší Irenčino přání nebylo první, které sdružení splnilo. Za pár měsíců své existence realizovalo sny několika těžce nemocných, přestože někdy přišel na řadu kompromis. Jako v případě malého šachisty, který si přál sehrát partii s Garym Gasparovem. „Spojil jsem se s ním, ale nedokázali jsme najít vhodný termín. Poslal však aspoň svoji podepsanou fotografii,“ přiblížil Edwards. A dojde i na šachy. „Domluvili jsme partii s jedním z českým mistrů této hry. Jen co chlapec opustí izolaci, která je teď nutná pro jeho léčbu, zahrají si spolu,“ doplnil. Pro šestnáctiletou pacientku teď sdružení chystá seskok padákem. Smutný konec má však příběh nemocné dívky, která toužila po tom, aby za ní domů přišel klaun. „Toto jsme jí splnit dokázali, dítě však později zemřelo,“ připomněl Edwards.
Irenčin den byl připraven do detailů. „Irenka přesně věděla, že nechce být jen řadovou, ale rovnou vrchní sestrou,“ zdůraznil s úsměvem Edwards. Zdravotnickou uniformu pomohla jeho žena přešít do menší velikosti, nezapomněla ani vyšít Irenčino jméno na límeček. Holčička dostala i vlastní stetoskop na poslech srdce a certifikát, v němž Česká asociace sester potvrzuje, že se Irena Vlasáková stala její čestnou členkou. „Nic dopředu netušila, bylo to pro ni obrovské překvapení,“ prozradila její matka.
Svoji funkci pro včerejší odpolední směnu ochotně Irence předala skutečná vrchní sestra Martina Petlachová. „Připravili jsme pro ni různé úkoly. Může třeba vyskládávat zdravotnický materiál či ředit infuzi. To všechno sama jako naše pacientka dobře zná. Nepřijde ale ani o stlaní či vyřizování papírů a razítkování,“ zažertovala Petlachová. Malá vrchní byla sice zpočátku trochu zaskočená, do nové role se pak ale vžila velmi rychle. Změřila tlak oběma rodičům a s chutí se pouštěla do dalších činností. „To je skvělý, to je skvělý, opakovala pořád. A když jsem říkala, že už máme pro dnešek práce dost, oponovala, že ona tedy ne,“ přiblížila Petlachová. Domů z nemocnice odešla Irenka namísto ve svých šatech v sesterské uniformě s tím, že se hned „vrhne“ na babičku a začne ji léčit.
