13. prosince 2008 14:12 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Jak odpovídali účastníci ankety Kniha roku 2008 - M až Z

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse

Oto Mádr, teolog

Václav Vaško: Dům na skále, sv. 3 – Církev vězněná (Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří, 344 stran)
Další díl českého „Souostroví Gulag“.

Jolana Poláková: Smysl dialogu. O směřování k plnosti lidské komunikace (Vyšehrad, 80 stran)
Kniha nevelká rozsahem, ale velká myšlenkovým přínosem.

Karel Vrána: Svoboda k pravdě (Vyšehrad, 312 stran)
Filosofický vhled do duchovní dimenze českého exilového života.

Martin Machovec, editor

1. Tereza Boučková: Rok kohouta (Odeon)
Pro mne osobně je to vrchol letošní české beletrie a snad i nejlepší česká próza posledního desetiletí.

2. Josef Váchal: Šumava umírající a romantická (Paseka)
Skvostné faksimile největšího a nejznámějšího Váchalova tisku vydal Ladislav Horáček jednak v původní velikosti (480 x 640 mm), jednak v polovičním formátu, jenž je aspoň jakžtakž cenově dostupný.

3. Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce, 4 / I, II, SŽ, kol. aut. ÚČL AV pod vedením Luboše Merhauta (Academia)
Práce započatá v roce 1973 pod vedením Vladimíra Forsta, jejíž předchozí díly vyšly v letech 1985, 1993 a 2000, je ukončena, doposud nejrozsáhlejší, nejpodrobnější přehled českého písemnictví je na světě.


Oleg Malevič, bohemista, Sankt-Petěrburg

Tereza Boučková: Rok kohouta (Euromedia Group k.s. - Odeon)
Kniha drsné pravdy.

Josef Čapek: Publicistika 1. Sloupky, entrefilety, fejetony, črty aj. Uspořádal a k vydání připravil Jiří Opelík. (Triáda)
Záslužný nakladatelský čin.

Václav Daněk: Balady a svízelky (Akropolis)
Podle autorské charakteristiky „zveršovaná paměť z živožalu“.

Mojmír Grygar: Znakotvorčestvo. Semiotika russkogo avangarda. Akademičeskij projekt (DNK, Sankt-Petěrburg 2007)
Důležitý vědecký přínos.


Radek Malý, básník a překladatel

1. Timothée de Fombelle: Tobiáš Lolness (G plus G, Baobab)
Strhující, vtipné, nadčasové i aktuální. A vůbec ne jen pro děti.

2. Sjón: Syn stínu (Argo)
Nepojmenovatelný zážitek.

3. Bohumila Grögerová: Rukopis (Pavel Mervart)
Pro odvahu a sílu poezie staré ženy (a patřila by sem i Psice Hany Fouskové a Předkonec Violy Fischerové).


Pavel Mandys, literární redaktor Týdne

Tomáš Zmeškal: Milostný dopis klínovým písmem (Torst)
Protože je to autor, který nejen vypravuje, ale také precizně pracuje s románovou formou. Což u nás není zrovna obvyklý jev, zvláště pak u debutantů.

Cormac McCarthy: Cesta (Argo)
Ukázka toho, jak autorovi může prospět radikální zúspornění stylu. Stručněji už asi psát nelze, aby to ještě dávalo smysl – a přesto je to tak naléhavé.

Adrian Tomine: Letní blondýnka (BB art)
Protože je to komiks, který směle může stát vedle obou výše uvedených titulů. Nelítostná zpráva o tom, že ušlápnutí mladí outsideři nemusejí být kladnými hrdiny.

Jan Mattuš, překladatel a nakladatel (Julius Zirkus)

Milan Kozelka: Život na Kdysissippi (Host)
Vy snad znáte underground, který by namísto depresáctví byl tak fajnový, vypravěčsky povedený, ba obdivuhodně vtipný?


Antonín Matzner, muzikolog

1. Philip Roth: Duch odchází (Mladá fronta)
I z hlediska způsobu a techniky vyprávění přesvědčuje poslední Rothův román, že jeho pětasedmdesátiletý autor má stále co říci. 

2. Isaac Bashevis Singer: Seance a jiné povídky (Argo)
Sice jen povídkové střípky na okraji „velké“ literatury, ale pro Singerovo vypravěčské umění a schopnosti zaujmout čtenáře vděčné a vítané.

3. Michael Prostějovský: Muzikál expres (Větrné mlýny)
Přinejmenším z faktografického hlediska spolehlivá referenční práce s aktuálními přesahy až do současnosti, která na našem knižním trhu dlouho chyběla.


Tomáš Mazal, literární publicista

Ivan Martin Jirous: Okuje (Torst). A k tomu nutno jako pandán přiložit sbírku Pavla Zajíčka Cesta vlakem z P. do B. (Vetus Via 2007). Obě knížky mají sílu i jemnou hrubost provazu, na kterém by se jeden vkusně oběsil.


Jaroslav Med, literární historik

Sándor Márai: Deníky I.–II (Academia)
Miloslav Topinka: Hadí kámen (Host)
Graham Greene: Kapitán a nepřítel. Třetí muž. Poražený bere vše (Kalich)


Ivan Medek, rozhlasový novinář

Erik Tabery: Hledá se prezident (Respekt edice)
Je to přesné, stručné, ale ne povrchní – a je to pravda.



Věroslav Mertl, spisovatel

Sándor Márai: Deníky (1943–1989) (Academia)
V heroickém, byť tragickém údělu tohoto velkého spisovatele a osamělce se natolik zrcadlí i tragika a bloudění celého 20. století, že zážitek z četby ční nad ostatními literárními zážitky roku tak mocně, že i z důvodů pocty uvádím jen tento jediný titul. A vřele ho doporučuji.


Vladimír Mikeš, spisovatel a překladatel

1. Hannah Arendtová: Vita activa neboli O činném životě (Oikúmené 2007). Překlad Václav Němec.
2. Alberto Manguel: Čtení obrazů (Host). Překlad Marek Sečkař.
3. Jaroslav Kmenta: Kmotr Mrázek – Krakatice (Nakladatelství JKM)


Josef Mlejnek, básník, překladatel a kritik

1. Andrej Stankovič: Co dělat, když Kolja vítězí.Uspořádal Michael Špirit. Vydalo nakladatelství Triáda v Praze jako 81. svazek edice Delfín a Společnost pro Revolver Revue jako 26. svazek Edice Revolver Revue.

Sedm let po odchodu na věčnost se Andrej „Nikolaj“ Stankovič dočkal svého druhu satisfakce. Po vydání jeho stěžejní práce o Josefu Florianovi vyšly o pár měsíců později také jeho kritické, esejistické a jiné texty, shrnuté pod výmluvným názvem Co dělat, když Kolja vítězí. Četba Stankovičova kritického odkazu je útěchou, že tu byl, a svým dílem stále je člověk, který dokázal říkat pravdu proti srsti době i všem možným trendům a údajně novým obyčejům.

2. Czesław Miłosz: Svět. Dvanáct básní nejvýznamnějšího polského básníka 20. století z jeho první sbírky Tři zimy (1936). Přeložil Jiří Červenka, vydalo nakladatelství Opus. Zrcadlové vydání originálů s překlady, významný překladatelský i vydavatelský počin!

3. Eliška Vlasáková: Jedním okem.Vydalo nakladatelství Triáda v roce 2007.Zatímco většina toho, co se mi ze současné literární produkce (nesystematicky!) dostalo v poslední době do ruky, bylo kromě aplikace zvěděného předvádění, mudrování nebo hlásání, tato spisovatelka umí psát prózu. Stendhal se prý svému střízlivému stylu učil při četbě občanských (nebo dokonce trestních) zákoníků, Eliška Vlasáková připouští, že pro ni tou pravou průpravou byly posudky na pacienty, které psala jako – původním povoláním – klinická psycholožka.


Ladislav Nagy, překladatel a publicista

1. Martin Ryšavý: Cesty na Sibiř (RR)
Ambiciózní, rozmáchlé, upřímné, skvěle kompozičně zvládnuté – tak lze charakterizovat monumentální román Martina Ryšavého.

2. André Lagarde, Laurent Michard: Francouzská literatura 19. století (Garamond)
Učebnice, ale taková, která nezastará. Navíc osvěživě připomíná, že literární kritika je řemeslo a ne aplikace ideologických a teoretických schémat na text.

3. Pavel Šrut: Lichožrouti (Paseka)
Nádherná kniha, textem i obrazem. A téma, kam se ztrácejí ponožky, je naprosto zásadní.


Martin Nodl, historik a editor (Argo), Centrum medievistických studií, šéfredaktor časopisu Dějiny – teorie – kritika

Nedobře to v Čechách s knihami vypadá, nedobře. Vybrat tři je snadné, neboť té záplavě balastu je pokladů žalostně málo, takže:

Petr Chelčický – Spisy z Pařížského sborníku (HÚ AV ČR), pokus o oživení zapomenutého, možná jediného originálního českého myslitele;

Pavel Himl: Zrození vagabunda (Argo). Konečně kniha českého autora o raném novověku, bez klišé, analytická, odhalující nemodernost dnešní doby a kořeny proticikánských stereotypů;

Zdeňka Hledíková: Arnošt z Pardubic. Arcibiskup – zakladatel – rádce (Vyšehrad), kniha, díky níž slovo historik/historička díky erudici a poctivosti znovu získává svůj pravý obsah, tak pokřivený médii, jež nálepkou historik častují karikatury historického bádání, spojené s „vyšetřováním“ estébáků, folkařů, skokanů na lyžích či spisovatelů, jejichž život je jinde.


Robert Novotný, překladatel

1. Moderata Fonte: Zásluhy žen. Přeložila Alice Flemrová. (Prostor, podle tiráže 2007, ale ve skutečnosti vyšlo až letos.)
Italští muži v době renesance se mohli těšit tomu privilegiu, že je pomlouvaly kultivované, vzdělané a duchaplné ženy, jež nepostrádaly schopnost sebereflexe, sebekritiky a sebeironie. Muži dneška, otravovaní feminismem našich časů a jeho protagonistkami i protagonisty, můžou tak akorát z celého srdce závidět.

2. Mrtvému nože netřeba. Islandské pověsti a pohádky. Přeložila Ilona Gottwaldová (Argo)
Výjimečný počin. Nepostradatelná knížka, přinejmenším pro každého milovníka evropského Severu.

3. Vladimír Kulhánek: Velká kniha o whisky. (Dokořán 2007 – ale až na samém konci roku).
Zřejmě první velká původní česká publikace o tomto nápoji a pro jeho milovníky spolehlivá průvodkyně jeho světem.


Irena Obermannová, spisovatelka

Letos mě snad nejvíce zaujala kniha Židovské matky od Bruna Halioua, lékaře, zabývajícího se fenoménem silných možná až posedlých matek významných osobností, například Alberta Einsteina či Marcela Prousta. (Garamond)

Dále doporučuji milou knihu čínského autora Ju Chua Dva liangy růžového vína, vyprávějící s typickým čínským minimalismem příběh muže, který prodával svoji krev. (Dokořán 2007)


Jiří Opelík, literární historik

1. Josef Sudek: Zátiší. S texty Anny Fárové a J. M. Tomeše (Torst)
2. Richard Powers: Stopy paměti. Přeložila Petra Diestlerová (Odeon)
3. Alexandr Jakovlev: Rusko plné křížů (Doplněk) Přeložili Jana Červenková a Milan Jungmann.


Václav Pačes, genetik, předseda AV ČR

Tři knihy vydané v roce 2008, které mě mimořádně zaujaly:

Jaroslav Pánek, Oldřich Tůma a kolektiv: Dějiny českých zemí (Karolinum)
Kniha vyšla k našemu předsednictví EU. Bude přeložena do angličtiny a dávána jako reprezentativní dárek. Takový titul dlouho chyběl. Témata zpracovali naši nejlepší historici.
Národ, který nezná své dějiny a nepoučí se z nich, nečeká nic dobrého.

Rudolf Zahradník: Laboratorní deník – zač jsme bojovali (Academia – edice Paměť)
Mimořádně živé vzpomínky našeho vynikajícího vědce, čestného předsedy Akademie věd ČR a významné osobnosti polistopadového vývoje. Je to čtivá směs vědy a politiky.
Stačilo by se řídit názory Rudolfa Zahradníka, a nemusí se vymýšlet žádná reforma vědy.

Richard Dawkins: Příběh předka – pouť k úsvitu života. PřeložilaZuzanaGabajová (Academia – edice Galileo)
Kontroverzní biolog, který ale ovlivnil uvažování o evoluci jako málokdo, cestuje ke kořenům života na Zemi podobně jako poutníci cestující do Canterbury v Chaucerových povídkách.
Kdo by nechtěl vědět víc a víc o tom, kde jsme se tu vzali?


Jiří Padevět, ředitel nakladatelství Academia

1. Pavel Janoušek a kolektiv: Dějiny české literatury IV. (Academia)
Samozřejmě s přihlédnutím k předešlým třem dílům. Konečně je pohromadě v jedněch dějinách samizdat, exil, šedá zóna i režimní literatura a srovnání opravdu stojí za to.

2. Carl Schmitt: Teorie partyzána (Oikúmené)
Padouch, nebo hrdina ? Co si počít s vítězstvím, dosaženým neregulérními prostředky? A hlavně, jak se chová partyzán po vyhrané partyzánské válce?

3. Petr Stančík: Pérák (Druhé město)
Protektorátní legenda ožila znovu a je ještě silnější, vynalézavější a hrdinější. A svoji roli v příběhu hraje libeňský plynojem i tibetští mniši.


Zdenko Pavelka, editor Salonu, literární a kulturní přílohy Práva

Markéta Pilátová: Žluté oči vedou domů (Torst 2007)
Josef Váchal: Šumava umírající a romantická (Paseka)
Edward W. Said: Orientalismus (Paseka)

Rozsahem nevelká, hloubkou a obrazností přesvědčivá loňská próza Markéty Pilátové dosáhla v Magnesii Liteře a v Ceně Josefa Škvoreckého „jen“ na nominace, pro mě zůstává i s časovým odstupem ojedinělým, mimořádně působivým vyprávěním o 20. století a rozmanitých osudech v něm. Reedice Váchalových dřevorytů je exkluzivním nakladatelským počinem, dotaženým cenově přístupnou menší verzí. Konečně i v češtině vydaný Saidův Orientalismus by si měl přečíst každý, kdo chce porozumět tomu, co povrchní žurnalistika popisuje jako civilizační střet a dělením světa na hodné my a zlé tamty odvádí pozornost od skutečného merita věci.


Jiří Pehe, politolog, ředitel New York University in Prague

1. Norman Manea: Chuliganův návrat. Překlad Jiří Našinec (Havran)
2. Ralf Dahrendorf: Pokoušení nesvobody (intelektuálové v časech zkoušek). Překlad Jana Zoubková (H&H)
3. Jiří Přibáň: Pod čarou umění (KANT)


Iva Pecháčková, nakladatelka (Meander)

Alberto Manguel a jeho Čtení obrazů. Konečně vím, o co jde, když chodím po galerii kolem obrazů, grafik a fotografií a přemýšlím, co vlastně vidím... přiměje nás k přehodnocení názorů na umění. Trochu mi to připomíná de Crécyho komiks Doba ledová o smyslu umění v naší civilizaci, ten bych ale asi zmiňovat neměla, tak jiný tragikomiks: Rodinný ústav od Alison Bechdelové.

Z naší současné prózy se vybírá se čím dál hůř – jako asi všichni jsem s velkým očekáváním četla Tomáše Zmeškala Milostný dopis klínovým písmem, ale oč slibněji začíná, o to víc jako nevyužitá šance na dobrý román pokračuje i končí.

Moc mě ale nadchli Šrutovi Lichožrouti, abych jmenovala nějakou knihu pro děti – je to neuvěřitelně vtipné vyprávění o zákeřných tvorech, kteří žijí v každé domácnosti a žerou nám ponožky. Pavel Šrut skvěle píše pro děti a Galina Miklínová mu v jeho bezbřehé fantazii vydatně sekunduje.


Jiří Pelán, literární historik a překladatel

1. Lexikon české literatury 4, 1–2. Editor Luboš Merhaut (Academia).
Závěrečné svazky monumentálního lexikografického díla Ústavu pro českou literaturu: spolu s předchozími díly (editoři Vladimír Forst a Jiří Opelík) celkem 3487 detailně zpracovaných hesel osobností, děl a institucí.

2. Ex aequo dva poslední svazky literárněvědné edice Paprsek pražského nakladatelství Triáda: Emil Staiger: Poetika, interpretace, styl, editor Marek Vajchr, přeložili Marek Vajchr, Miloš Černý, Otakar Veselý, Ivan Chvatík a Michael Špirit; Claudio Guillén: Mezi jednotou a růzností. Úvod do srovnávací literární vědy, editorka Anna Housková, předmluva Oldřich Král, přeložily Anna Housková, Mariana Housková a Alexandra Berendová.

3. Bohumil Doležal: Netrpěná literatura (Torst). Soubor dodnes provokujících statí z let 1964–1970 ve vzorné edici Petra Šrámka.


Jiří Peňás, literární kritik (Týden)

Simon Schama: Krajina a paměť (Argo, Dokořán)
Nádherná kniha o věcech, které mě zajímají v mém pokročilém věku asi nejvíc – o krajině, o její duši, a tom, co se děje v té naší, když v ní jsme.

Albert Manguel: Čtení obrazů (Host)
To je podobné jako s tím Schamou, obrazy jsou krajinou v malém.

Philip Roth: Sabbathovo divadlo (Mladá fronta)
To mě zajímá také, protože je to o lásce a takových těch děsných věcech kolem. Je to pornografie aplikovaná na skvostnou literaturu.

Z našich se mi líbil asi nejvíc Emil Hakl, ale měl to zkrátit a ještě jednou si to přečíst. Mimochodem, ani ten poslední Kohout není špatný.


Miroslav Petříček, filosof

Petr Král: Zpráva o místech (Torst)
Esej, ale také strhující příběh, naprosto věcná, ale právě proto i magická próza, která se rodí se skrytého života míst.

Vladimír Kokolia: Slovník grafiky (Akademie výtvarných umění v Praze)
Umění zkratky v užvaněném světě: „Všimnout si, že si něčeho nevšímáme, nám umožní dělat, co nikdo nedělá.“

Dušan Zbavitel: Bengálská literatura (Ex Oriente)
Kniha ojedinělá nejen u nás: víc netřeba dodávat.


J. A. Pitínský, divadelní režisér

Poezie: Petr Hrbáč: Čekali (Weles 2007)
Takové skotačivé poutě po okrese, který ani neexistuje: Příbrní tu i onde! V básni „Srpnové pozdravení“úderem vstupního verše „Já su Dušan“ zrodí se jasnozřivá, milá a krásná báseň.

Drama: Lumomír Sůva: Jabkenická léta (Větrné mlýny 2007)
Konečně nejpřirozenější formou sepsané mistrovství světa v dospívání na Opavsku. Dobré, čestné repliky, i maminčiny!

Próza: Dag Solstad: Ostych a důstojnost (Pistorius & Olšanská)
Divadelník musí být vděčný románu, v němž scénická poznámka zcela destruuje život středoškolského učitele! Kdo nadto ví, jako já, že představení Divoké kachny v Dlouhé je nejlepší Ibsen na světě, bude mít z toho jemného a trpkého psaní radost.

Článek: Miroslav Černý: Myslí a srdcem (návštěva Kunzových v listopadu 2003 a v dubnu 2004). (Acta musealia 2004/1-2)

Dojemné, krásné (Akademické sborníky čítá člověk se zpožděním.)

A ještě jsem zapomněl, jako v anketě asi všichni, na verše Hermora Lilii z knížky Osamělý chodec (Dybbuk) „Větřík vniká chladně hladit lokty“ z básně Jaro. Odpusťte, božský Lilio!


Petr Placák, spisovatel

1. Petr Chudožilov: Lahvová pošta (Ztichlá klika)
Jestli si chce někdo připomenout či se vcítit do beznadějného hnusu doby normalisace, tak mu doporučuji k přečtení tuto Chudožilovovu autobiografickou knihu.

2. Martin Ryšavý: Cesty na Sibiř (Revolver Revue)
V knize je dobře popsáno, jak ničím nepopsané hovado, produkt socialistického ateistického školství (ale mohl by to stejně tak být produkt západního materialismu) je postupně recivilisováno pobytem u alkoholem zničených sibiřských kočovníků.


Petr Poslední, literární historik

1. Jonathan Littell: Laskavé bohyně. Přeložila Michala Marková (Odeon)
Sugestivní obraz rozpadu osobnosti pod vlivem nacistické ideologie a 2. světové války.

2. Lubomír Martínek: Olej do ohně (Paseka 2007)
Stylisticky suverénní povídky o lidských setkáních a rozchodech.

3. Lexikon české literatury (Osobnosti, díla, instituce), S–T, U–Ž (Academia)
Obsahově bezkonkurenční hesla k dějinám české literatury do roku 1945.


Antonín Přidal, spisovatel a překladatel

1. Sándor Márai: Deníky I., II. Přeložily Estera Sládková a Dana Gálová (Academia)
2. Josef Čapek: Publicistika 1. Uspořádal a k vydání připravil Jiří Opelík (Triáda)
3. Umberto Eco: Poznámky na krabičkách od sirek. Přeložila Zora Obstová (Argo)


Jaroslav Putík, spisovatel

Oscar Wilde: Moudrost a vtip Oscara Wildea – paradoxy – aforismy – postřehy (Leda / Rozmluvy). Vybral a přeložil Alexander Tomský.

Jedna věta na ochutnání: „Manželé neobvykle krásných žen většinou pocházejí ze zločineckých kruhů.“

Wumenguan – Brána bez dveří (Maxima). Přeložil a okomentoval Oldřich Král.

Luštění Wumenových kóanů: nejdůstojnější zaměstnání straších pánů a dam.


Martin C. Putna, literární historik

Lexikon české literatury (Academia)
Nejvýznamnější dílo české literární historiografie vůbec.


Josef Rauvolf, publicista

1. Miloslav Topinka: Hadí kámen (Host)
Topinka o poezii nejen přemýšlí, ale je do ní doslova ponořen, je mu životem, za každý verši i větu si ručí.

2. Oldřich Král: Malířské rozpravy Mnicha Okurky (fra 2007)
Není to jen klasický manuál kaligrafie, věty jako „Podstata krajinomalby leží v dosažení zákona, kterým se řídí znamení nebe a země“ spouští asociace, jež se netýkají jen návodu, jak uchopit několika tahy štětce krajinu, rozkládající se před námi.

3. Václav Cílek: Borgesův svět (Dokořán 2007)
Cílek se Borgesem inspiruje, dál jde však sám – a stopy, jež zanechává, vábí k následování.


Pavel Reisenauer, výtvarník

Karl May: Vánoce (Toužimský a Moravec 1992)
Kniha starší, ale stále živá, jak Old Shatterhand po Krušných Horách chodil a štědrý Vinnetou naděloval, ale stříbrnou ručnicí!


Jan Rejžek, publicista a kritik

Jonathan Littell: Laskavé bohyně (Odeon)
Hrůzně fascinující zpověď vyšinutého esesáka a pronikavý pohled do fungování nacistické mašinerie ve skvělém překladu Michaly Markové.

Sándor Márai: Deníky I, II (Academia)
Hořká kronika minulého století v pozoruhodném převodu Estery Sládkové a Dany Gálové.

Tomáš Zmeškal: Milostný dopis klínovým písmem (Torst)
Debut, který v české literatuře desetiletí nebyl, aneb zrození velkého duchaplného vypravěče.


Jaroslav Rudiš, spisovatel

Cormac McCarthy: Cesta. Překlad Jiří Hrubý (Argo)
Charles Burns: Černá díra. Překlad Richard Podaný (BB art)
Don DeLillo: Padající muž. Překlad Zuzana Mayerová (Odeon)


Martin Sichinger, spisovatel

1. Eric Abrahamson, David Freedman: Báječný chaos (Dokořán)
Konečně pořádná kniha o nepořádku! Teď už ji jenom neztratit!

2. T. C. Boyle: Řeči řeči (Argo)
No, ztratit knihu, to by ještě šlo, ale celou svoji identitu? A vědět, že si někdo někde užívá všeho, čím jste? A co s tím udělat?

3. Jiří Šulc: Operace Bruneval (Euromedia – Knižní klub)
A pak ještě sledovat, jak se ztrácejí životy skutečných hrdinů v jedné epizodě dlouhé války…


Petr Skoumal, hudebník

1. Dobytí Lisabonu a reconquista Portugalska. Přeložili Pavel Zavadil a Magdalena Moravová (Argo)

2. Andrej Stankovič: Co dělat, když Kolja vítězí (výbor) (Triáda)

3. Jonathan Swift: Gulliverovy cesty. Přeložil Aloys Skoumal, ilustroval Peter Uchnár (Readers Digest Výběr)


Oldřich Stránský, předseda správní rady, Česká rada pro oběti nacismu

Alena Wagnerová (Hg): Hrdinové naděje – jiní sudetští Němci 1935–1989
S příspěvky od Stefana Döllinga, Pit Fiedlera, Rosemarie Mieder, Ernsta Schmutzera, Gislinde Schwarze. S úvodním slovem Lenky Reinerové (AUFBAU, Berlín 2008)

Kniha vyšla zatím jenom německy. Autoři se věnují osudu těchto německých antifašistů ze Sudet ve třech fázích, což je pro naše čtenáře obzvláště zajímavé:

1938 Němci bojují společně s Čechy proti většině svých spoluobčanů za udržení zbytku demokracie ve střední Evropě.

1945 Němci museli nuceně, ale i dobrovolně opustit svou vlast.

V létě 2005 česká vláda vyslovila německým antifašistům uznání za jejich věrnost a omluvila se za to, že se to stalo tak pozdě.


Milan Suchomel, literární kritik

Anketa coby soutěž o domácích novinkách toho roku možná rozdělí hlasy mezi Odcházení (Respekt) navrátivšího se dramatika Václava Havla a prozaický debut Tomáše Zmeškala Milostný dopis klínovým písmem (Torst). Přidám nenápadnější svazek veršů Svět, který předtím nebyl (Dauphin) Slavomíra Kudláčka.


Jan Suk, básník, kritik a filozof

1. Simon Schama: Krajina a paměť (Argo a Dokořán 2007)
Sonda k archetypům krajiny a paměti a zároveň úchvatný sen o divočině a přirozenosti, které nejsou daleko od nás, ale v nás.

2. Petr Mikeš: Starý dům (Periplum)
Zralá a vytříbená poezie letošního jubilanta. Zdařilé variace na dávné lyrické formy a obrazy.

3. Emil Bok: Milování na deštném polštáři (Zahrada)
Objevná posmrtně uspořádaná retrospektiva z publikovaných i rukopisných textů básníka vycházejícího z dozvuku avantgardy a dospívajícího k výmluvným veršům muže, který prošel martyriem 20. století.


Vladimír Svatoň, literární historik

1. Emil Staiger: Poetika, interpretace, styl (Triáda)
Staiger sestupuje při výkladu literárního díla od jazyka i tématu k samým kategoriím myšlení, kterými je dílo ustaveno. Nejsou to jen „základní pojmy poetiky“, ale i čas, od dob Kantových jedna ze základních forem naší percepce, tedy i uměleckého díla.

2. Egon Bondy: Bratři Ramazovi (Akropolis 2007)
Zaujala mne smělost, se kterou Bondy uchopil a přestavěl román, v němž chtěl Dostojevskij nastínit cestu ke spáse moderního člověka. Bondy přestavěl akcenty Dostojevského světa směrem k evropské racionalitě. Ale také je v jeho próze několik míst máchovsky básnických.

3. Claudio Guillén: Mezi jednotou a růzností (Triáda)
Guillén provádí spíše inventarizaci oboru, než aby nadhodil nové koncepce, ale jak dobré je vidět čas od času, k jakým řešením se některý obor dobral, a co tedy vlastně může přinést.


Mariusz Szczygieł, novinář, Gazeta Wyborcza, Polsko
Zajímavý rok non-fiction.

1. Adam Georgiev: Planeta samých chlapců (Petrklíč) – homosexuální peklo, poprvé v české literatuře.

2. Rudla Cainer: Žulový Stalin (ARSCI) – říkám konečně! Ta knížka opravdu chyběla.

3. Přemysl Veverka: Jak se chodí do Lidic – pro mne trošku zastaralá fráze, přestože zajímavý přínos v oblasti literatury faktu.

4. Lenka Procházková: Slunce v úplňku. Příběh Jana Palacha (Prostor) – skvěle napsána, jenom je mi líto, že to není úplně non-fiction.


Ladislav Šerý, překladatel

Martin Ryšavý: Cesty na Sibiř (Revolver Revue)
Autentické až hanba pro čtenáře.

Josef Moník: Psi bez rodokmenu (Paseka)
Josef Moník – to je koník! První republika, jak ji neznáte.

Emil Hakl: Let čarodějnice (Argo)
Stále se něco děje. A když ne, stačí zahulit. Nebo odjet na konec světa. Starý dobrý Hakl je zpátky.


Jiřina Šiklová, socioložka

1. Alexandr Jakovlev: Rusko plné křížů. Od vpádu do pádu bolševismu (Doplněk), který pomocí citátů z Lenina a z prvních let  bolševiků v SSSR dokazuje, že tato politická moc se nezvrhla až za Stalina, ale byla takovou hned od začátku.

2. Lenka Procházková: Slunce v úplňku. Příběh Jana Palacha (Prostor), v níž se pokusila románovou formou sdělit současným mladým lidem, že Jan Palach byl tehdy tak starý, jako oni jsou dnes. Snad je to osloví.


Viktor Šlajchrt, literární kritik

1. Petr Chudožilov: Lahvová pošta (Jan Placák – Ztichlá klika)
Groteskní, bolestné, chvílemi skvostně napsané obrazy z Prahy šedesátých a sedmdesátých let. Triumf krásné prózy nad šeredností dějin.

2. Eugen Brikcius: Z milosti těla (Gallery)
Autor, který léta hovoří o svých snahách učinit slovo tělem, zde nalezl přirozené řešení v erotické lyrice.

3. Martin Hybler: Kolem dokola (Edice Revolver Revue)
Literární reflexe z let 1983–2002. Málokdo umí tak nenuceně propojit erudici, zábavnost a sklon k intelektuálním dobrodružstvím.


Jakub Šofar, literární publicista

Tereza Boučková: Rok kohouta (Odeon)
Vysoko nad těmi nejlepšími. Přitom čtení pro všechny.

Andrej Stankovič: Josef Florian a Stará Říše (Triáda)
Florian je mimo všechny kategorie; jedna z největších a nejodvážnějších kapitol české kultury. A taky nejsmutnějších.

Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce 4 (S–Ž, Dodatky k LČL 1–3) (Academia)
Hurá! Vivat! Juch juch! 23 let jsme se báli, aby to vůbec vyšlo. A vidíte – vyšlo to!


Michael Špirit, literární kritik, historik a editor

Lexikon české literatury, který svým čtvrtým dílem završil kompletní abecedu. Práci, kterou vykonaly od poloviny 70. let generace redaktorů a badatelů, je myslím mimo představivost i kolegů z oboru. Protože jsem uveden mezi externími spolupracovníky posledního svazku, nezapočítávejte ode mne LČL do celkových výsledků. Body nechť jsou připsány pracím: výbor z literárních analýz Emila Staigera Poetika, interpretace a styl (editor a překlad Marek Vajchr, nakladatelství Triáda), třetí svazek spisů Petra Rezka Carusova operní hlídka (Ztichlá klika) a čtvrtý svazek spisů Josefa Čapka Publicistika 1, který vyšel zatím jako první z plánovaných sedmi (editor Jiří Opelík, nakladatelství Triáda).


Petr Šrámek, redaktor revue Souvislosti

Tři holdy: Lexikonu české literatury (Academia) za encyklopedickou až univerzální úhrnnost, Quodlibetu Ivana Wernische (Petrov) za schopnost antologie zdánlivou libovůlí jakoukoli encyklopedičnost podvrátit a Vynálezu věcí Karla Theina (Filosofia) za vysvětlení, že se takové možnosti nevylučují, ale potřebují – za pojetí světa kolem nás jako záměrně vytvořeného artefaktu. A nadto už holt jen jeden verš: „Popad mě za krk a jen tak vkleče mi kolem hrdla smyčku stáh“ – píše Jiří Červenka v básnické knize Uvidět Znojmo (Opus).


Pavel Šrut, básník

Stalo se, že čtu dvě knížky týdně, pár jich navíc projdu zběžně, a tak koncem roku s úlevou jmenuji ty, které se obešly bez literárních pomůcek a tzv. básnických prostředků:

Tereza Boučková: Rok kohouta (Odeon)
Petr Halmay: Země nikoho (Opus)


Jan Štolba, básník, kritik a hudebník

1. Hermor Lilia: Osamělý chodec (Dybbuk)
Zapomenutý, jak jen má básník být. Přitom jeden z našich nejvzácnějších. Přirozený mystik, pokora sama. Pravda v rozházených plátcích akátu.

2. Ivan Jirous: Rok krysy (Torst)
Magor – něžný, drsný, dojemný. K ptákům, slimákům a k věčnosti obrácený. Ale také kosmický ironik a hráč.

3. Petr Král: Zpráva o místech (Torst)
Zcela nevšední výzkum (ne)všedního.


Zdenka Švarcová, překladatelka, japanoložka

Murasaki Šikibu: Příběh prince Gendžiho, 1.–4. díl. Přeložil Karel Fiala (Paseka 2002–2008)

Tak jako bylo před tisíci lety (cca 1005-1015) významnou literární událostí postupné vznikání a předčítání dlouhého příběhu „Zářícího prince Gendžiho“ (Hikaru Gendži), tak je letos – v roce japonských oslav Gendžiho milénia – významnou událostí i vydání posledního dílu českého překladu tohoto prvního psychologického románu světové literatury. Zasvěcený překlad Karla Fialy úspěšně navazuje na více než půl století trvající tradici českého překladu z klasické, středověké a předmoderní japonštiny. Překladatel, důkladně obeznámený s originálním textem, pracoval rovněž se stovkami filologických komentářů provázejících toto dílo od poloviny 12. století dodnes. 13. listopadu 2008 byl prof. Karlu Fialovi udělen japonským císařem Řád posvátného pokladu za dlouholetou pedagogickou a vědeckou práci v oboru japonské lingvistiky a filologie s přihlédnutím i k dokončení překladu Příběhu prince Gendžiho.

Manjóšú, Deset tisíc listů ze starého Japonska, 1.–4. díl. Přeložil Antonín Líman (Brody 2001–2008)

Sbírka starověké japonské poezie, jejíž kompilaci dokončil básník a dvořan Ótomo no Jakamoči kolem roku 760, obsahuje přes čtyři a půl tisíce básní. Čeština je po francouzštině druhým cizím jazykem, ve kterém se tento „poklad a pramen japonské poezie“ stává v uměleckém překladu a v úplnosti dostupným nejaponskému čtenáři.Ve sbírce je zastoupeno více než pět set autorů, z toho sedmdesát žen. Milostná a přírodní lyrika se střídá s elegiemi, „cestovními básněmi“ a s epickými skladbami oslavujícími činy hrdinů své doby. Manjóšú má mimo jiné primát i v tom, že je badatelsky nejpřitažlivějším textem pro japonské i mimojaponské badatele. O žádném jiném japonském literárním textu nebylo publikováno tolik vědeckých prací jako o této sbírce.


Štefan Švec, publicista

Těžko vybírat. Za jmenování by stála (už pro ty rozměry) VáchalovaŠumava z Paseky, zasloužily by si je (při všech výhradách, které k nim lze mít) čtyřdílné Dějiny české literatury 1945–1989, měla by je pro povzbuzení dostat skomírající Česká knižnice a několik dalších skvělých edic, slušelo by velkému Tezauru jazyka českého Aleše Klégra atd. Kniha roku je ale moc hezká hra na to, aby ji kazila nejednoznačnost: zásadním titulem pro rok 2008 tedy budiž čtvrtý dílLexikonu české literaturyjako završení velkolepého, dlouholetého a obdivuhodného projektu jedné z mála slovníkových příruček, po které má chabá paměť potřebuje drapnout opravdu každou chvíli. Vyšlo sice i několik lehce nadprůměrných knih beletristických, ale vzrušení z těch 3500 hesel nepřetrumfla žádná.


Karel Thein, filosof a kritik

Uvádím jen českou beletrii, které kraluje poesie:

Petr Halmay: Země nikoho (Opus)
Jiří Červenka: Uvidět Znojmo (Opus)


Miloslav Topinka, básník

1.Velké učení – Doktrína středu. Z čínštiny přeložil a komentářem opatřil Oldřich Král. (Maxima)
Pro Ezru Pounda, který tyto kanonické texty překládal, jsou stejně významné jako Homérovy eposy. Jen jedna z mnoha maxim: „Jako takové je zjevné, aniž je vidět; vyvolá změnu, aniž se pohne.“

2.Bohumila Grögerová: Rukopis. Ilustrace Adriena Šimotová (Pavel Mervart)
Rozvírání prázdna tmy ztrácejícího se zraku. Úžasně průzračné verše se doslova prodírají z houstnoucí mlhy ke světlu. Ozývá se zde Máchovo: „Jinak nemohu.“

3. Ivan Magor Jirous: Okuje (Gallery 2007, 2. vydání Torst 2008).
Jedna z nejčistších Magorových sbírek. Básně psané na účtenkách mizí pod vajgly v popelnici, ti, co byli blízko, umírají. Vlkodlaci, puštík, křičící čejky, i ty moje milované krysky jsou jen trhlinami v textu. K čemu je to básnění vlastně dobré? – „Uí! Uí! Uí!“


Mojmír Trávníček, editor a literární kritik

1. Georges Bernanos: Velké hřbitovy v měsíčním svitu. Přeložil Jan Radimský (Vetus Via a Dauphin)

2. Zdeněk Volf: Srdcář (Dybbuk)

3. Zdeněk Grmolec: Konfese baroku (Albert 2007)


Ivo Tretera, filosof

1. Gustav Erhart: Barevné dráhy snů. Eseje o moderním výtvarném umění (H + H)

2. Maurice Merleau-Ponty: Struktura chování. Přeložil kolektiv pod vedenímJiřího Pechara (FILOSOFIA, nakladatelství Filosofického ústavu AV ČR)

3. Friedrich Nietzsche: Zrození tragédie. Čili helénství a pesimismus. Přeložil Otokar Fischer (Vyšehrad)


Kazimír Turek, literární recenzent

Andrej Stankovič: Co dělat, když Kolja vítězí (Triáda)
Osobností jako Stankovič bylo a je v mezi filmovými kritiky pomálu. Ne, že by se nemýlil, je ale radost s ním i nesouhlasit. Donutí vás totiž nově přemýšlet o „prověřených pravdách“.

Josef Koudelka: Invaze 68 (Torst)
Koudelkovy fotografie vypovídají o prvních dnech ruské okupace víc (i pro nepamětníka) než mnohé historické studie. A co víc: přímo z nich dýchá odvaha jejich autora.

Josef Váchal: Šumava umírající a romantická (Paseka)
Toto měla být Kniha roku 1931, snad aspoň nyní došla ocenění. Rád bych věděl, na jakou knihu jsme zapomněli dnes a vyzdvihnou ji až naši potomci v roce 2085.


Jaromír Typlt, spisovatel a kurátor galerie

1. Vladimír Kokolia: Slovník Grafiky 2 (Akademie výtvarných umění)
Kokolia umí několika přesnými větami člověku způsobit „vyšinutí z běžné vazby“ a od základu změnit pohled na věc.

2. Bohumil Doležal: Netrpěná literatura (Torst)
Česká poezie se snad nikdy nesetkala s nemilosrdnějším kritickým hlasem. Aktuální je i vynikající doslov editora Petra Šrámka.

3. Jakub Řehák: Světla mezi prkny (fra)
Poutavá a přiléhavá poezie, která tříbí pozornost.

A mimo soutěž ještě třísvazkový soubor současných pověstí Černá sanitka (Plot). V televizi je to otrava, ale předloha od folkloristy Petra Janečka se pro mě stala nejnapínavější letošní četbou.


Miloš Urban, spisovatel a knižní redaktor

David Mitchell: Třináct měsíců (BB art)
Tenhle román bravurně vypráví blízkou variantu mého dětství. Propadl jsem mu, je to osobní a sentimentální vztah.

Hana Fousková: Psice (Dybbuk)
Člověk, s kterým se život nemazlí, může i nemusí psát tu nejsilnější poezii. Tady se to děje. A dost z toho mrazí.

Radim Vondráček (ed.): Biedermeier – Umění a kultura v českých zemích 1814–1848 (U(p)m Gallery)
Biedermeier byl první moderní „living“ styl. Lidi se doma cítili dobře, obklopovali se praktickými a krásnými věcmi. Jako dnes. Akorát že tehdy bylo všechno lepší.


Ludvík Vaculík, spisovatel

Pavol Rankov: Stalo sa prvého septembra (Kalligram)
Tři kamarádi – Slovák, Maďar a Žid, žijící na Jižním Slovensku – se vlivem války a změn režimů prodírají všemi hrůzami, jaké u nás od roku 1938 do roku 1968 byly možné. Napínavé, výborně napsáno.

Alena Zemančíková: Bez otce (Mladá fronta)
„Vidím, jak rozmnožujeme svět bez otců a nedokážeme to zastavit.“ Požitek z jazyka, jímž je to psáno, povzbuzuje čtenáře pokračovat v rozčilení nad osudem ženy.

Květa Legátová: Mušle a jiné odposlechy (Pistorius & Olšanská 2007)
Naprosto ojedinělý případ, kdy autor(ka) píše s velikým potěšením. Povídka Hloupý Honza předčí důvtipem všecky politické komentáře.


Marie Vaculíková, v domácnosti

1. Alexandr Jakovlev: Rusko plné křížů. Od vpádu do pádu bolševismu (Doplněk)
Vydavatelství Doplněk, Františku Janouchovi, překladatelům Janě Červenkové a Milanu Jungmannovi je třeba vzdát hold za tento nakladatelský čin!

2. Roberto Saviano: Gomora (Paseka)
Popsáním hrůzných činů Gomory v Neapoli, varujícím svět před neslýchaným chováním mafiánů, riskuje autor svůj život. Nyní žije pod policejní ochranou.

3. Tereza Boučková: Rok kohouta (Odeon)
Čtivě napsané svědectví o těžkostech výchovy adoptovaných romských kluků. Je to statečná výpověď matky.


Marek Vajchr, kritik, editor a redaktor Revolver Revue

Vědeckou a kulturní událostí prvního řádu je završení Lexikonu české literatury (Academia). Z mnoha inspirativních edičních počinů tohoto roku jmenuji ten, který se mi do rukou dostal v posledních dnech: Enzensbergerovy Eseje v překladu Jiřího Stromšíka (Pavel Mervart).


Martin Valášek, šéfredaktor revue Souvislosti

1. Lexikon české literatury (Academia 1985–2008)
Pomník české literatury a pracovníků lexikografického oddělení Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Dílo nepřehlédnutelné, stěží překonatelné, nemající v dějinách české literatury obdoby.

2. Řeč ne řeč. Rozhovor Jaromíra Slomka s Karlem Šiktancem (Karolinum 2007)
Pěkně vyprávěná i vypravená knížka o psaní poezie, žití poezií a bytí v poezii. A nejen to – dojde i na křížovky a nohejbal…

3. Cormac McCarthy: Cesta. Přeložil Jiří Hrubý (Argo)
„Poslední dnové lidstva“ vylíčení tak mrazivě, že se od knihy nedá odtrhnout.


Miroslav Verner, archeolog a egyptolog

Josef Šmajs: Filosofie – Obrat k Zemi (Academia)

Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů (7.–10. století) (Nakladatelství Lidové noviny 2003, dotisk 2008)

Tomáš Halík: Dotkni se ran. Spiritualita nelhostejnosti (Nakladatelství Lidové noviny)


Anežka Vidmanová, medievalistka

Tereza Boučková: Rok kohouta (Odeon)
Nutí k zamyšlení nad možnostmi výchovy.

Zdeňka Hledíková: Arnošt z Pardubic (Vyšehrad)
Monografie o mnohostranné osobnosti a činnosti prvního pražského arcibiskupa, svěže napsaná na základě úplné znalosti archivních materiálů, věcných památek a tradice.

Alena Hadravová: Kniha dvacatera umění Mistra Pavla Žídka. Část přírodovědná (Academia).
První úplné vydání příslušné části latinské encyklopedie z roku 1463, doplněné čtivým českým překladem a dobovými výklady a vyobrazeními.


Michal Viewegh, spisovatel

Philip Roth: Sabbathovo divadlo (Mladá fronta)
Claire Messudová: Císařovy děti nemají šaty (Odeon)
Steve Biddulph: Mužství (Portál)


Eliška Vlasáková, spisovatelka a psycholožka

1. Matin Ryšavý: Cesty na Sibiř (Revolver Revue)
Oceňuji hlavně autorovu otevřenost, která je vždy uzdravující. Román by mohl být pojat také jako generační výpověď o lidech, kteří byli kolem roku 1989 čerstvě dospělí.

2. H. G. Adler: Neviditelná stěna (Barrister a Principal 2007)
Pražský Žid přeživší Osvětim, před komunistickým převratem 47 emigroval z Prahy do Anglie. Připomínka toho, o jak vzácné spoluobčany jsme v tom minulém století přišli.

3. Erika Olahová: Matné zrcadlo (Triáda)
Jako psycholožku mě zaujala jasnost, s jakou je zde vyjádřen romský pocit ohrožení.

4. Miguel de Cervantes: Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha. Překlad a předmluva Václav Černý (Levné knihy 2005)
Díky pobytu v nemocnici na jaře tohoto rku jsem celý román přečetla, nadšení přetrvává dodnes. Když se tážeme po tom, co tvoří ducha evropanství, řekla bych, že postavy důmyslného rytíře dona Quijota a jeho sluhy Sancha tam nemohou chybět.


Viktor Vondra, vedoucí kulturní rubriky Pražského deníku

Tereza Boučková: Rok kohouta (Odeon)
Cormac McCarthy: Cesta. Překlad Jiří Hrubý (Argo)


Karel Vysloužil, básník

1. Tomáš Halík: Dotkni se ran (Nakladatelství Lidové noviny)
Kniha s podtitulem Spiritualita nelhostejnosti už tímto sdělením napoví čtenáři, že ho nezklame.

2. Václav Dvořák – Jan Mazanec: Čím to, že jste tak klidný? (Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří)
V ní i věta Mons. Dvořáka, že před mladými „má církev zavřená vrata“. A říká, čím to je.

3. Mariusz Szczygieł: Gottland (Dokořán)
V roce 2008 dotisk knihy, která přináší do naší minulosti poodhalení a postřehy natolik pozoruhodné, že se čte s napětím.


Tomáš Weiss, obchodník s knihami a publicista

Hana Fousková: Psice (Dybbuk)
Jobovské hádání se s Osudem. Zápis toho, když jsme z nejhoršího uvnitř.

Erika Olahová: Matné zrcadlo (Triáda 2007)
Horor, magie, lidská duše. Zapsané rázně romsky, bez naondulovaných slov

Václav Bělohradský: Společnost nevolnosti (SLON 2007)
Eseje, co podpalují myšlení. Intelektuál, co to nevzdal ani v 21. století.


Marie Zábranová, editorka

1. Tomáš Zmeškal: Milostný dopis klínovým písmem (Torst)
Přelomová česká próza, kniha naplno dýchá životem.

2. Laboratorní deník Rudolfa Zahradníka s výstižným podtitulem Zač jsme bojovali. (Academia)
Kromě rezonujících, pozitivně laděných vzpomínek jeho konkrétní svědectví o úsilí vědců-výzkumníků v oblasti chemie za absurdních podmínek normalizace a v polistopadových perspektivách. Kniha s vysokým morálním kreditem.

3. Miloslav Topinka: Hadí kámen: eseje, články, skici (1966–2006) (Host)


Peter Zajac, literární kritik a teoretik

1. Lexikon české literatury I–IV je najväčším projektom českého literárneho dejepisectva po druhej svetovej vojne. Za redakcie Vladimíra Fořta, Jiřího Opelíka a Luboša Merhauta vyšlo základné dielo, potrebné v každom kultúrnom národe.

2. Vladimír Macura sa napriek skepse pustil s Pavlom Janouškom do široko koncipovaných Dějin české literatury 1945–1989. Dnes je na svete deskriptívne poňaté dielo, o ktorom sa budú viesť diskusie a polemiky, ale to, že je prvým rozsiahlym kolektívnym podujatím tohto druhu, mu už nikto nezoberie.

3. Prózu Jany Beňovej Plán odprevádzania (Bratislava, L.C.A 2008) odporúčam fajnšmekrom, ktorí ešte nezabudli po slovensky a vnímajú svet spôsobom, ktorý by som označil ako „těkavé tikání“.


Petr Zavadil, překladatel a novinář

1. Wallace Stevens: Učenec jediné svíce (Opus)
Více než 30 let po překladu Jana Zábrany jeden z nejlepších amerických básníků konečně zase v češtině. Událost.

2. Miloslav Topinka: Hadí kámen (Host)
Práce se slovem, která v české esejistice nemá obdoby a drží se Weinerova tvrzení: „Slova jsou paklíči, která otevírají vše, tedy nic zvlášť.“

3. Frederik Peeters: Modré pilulky (Mot)
Pro mě důkaz, že komiks v empatii vítězí nad textem.


Jaromír Zelenka, básník

Georges Bernanos: Velké hřbitovy v měsíčním svitu (Vetus Via a Dauphin)
Miloslav Topinka: Hadí kámen (Host)


Josef Zumr, filosof

1. Günter Grass: Při loupání cibule (Atlantis 2007)
Hloubka osobní výpovědi, mistrovské pero autora a brilantní překlad Jiřího Stromšíka.

2. Ladislav Jurkovič (Soldán): A do třetice pleskot vět (Luboš Marek)
Nová sbírka básní literárního vědce, která dokazuje, že i poeta doctus je schopen neotřelého básnického vidění, a na rozdíl od některých současných básníků se neuchyluje k pouhé ekvilibristice slov.

3. Augustin Smetana: Příběh jedné exkomunikace a doprovodné texty (Filosofia)
Odkaz filosofa, který dovedl stanout na výši své doby, a zároveň připomínka temné stránky z dějin českého katolicismu. Záslužný ediční výkon Ireny Šnebergové.

  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.