Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Jak pracovat s nadanými dětmi

Česko

Nadaný žák může být pro učitele stejný postrach jako dítě s poruchami učení.

V tom, jak s mimořádně talentovaným dítětem pracovat, může učiteli pomoci nová metodická příručka.

Igor seděl v poslední lavici třetího ročníku a působil dojmem, že vůbec nevnímá, co se ve třídě děje. Kdykoliv jsem studentům položila těžkou otázku, okamžitě reagoval. Vždy odpověděl správně,“ vypráví mladá učitelka Hana Daňková z pražské obchodní akademie o svém studentovi.

Když jí řekli, že jeho matka požádala ředitele školy o individuální vzdělávací plán, nedivila se. „Igor ke mně začal chodit na konzultace a já byla překvapená, jaký má všeobecný rozhled a hluboké znalosti. Řekl mi, že si se svými spolužáky nerozumí, a proto požádal matku, aby mohl vystudovat třetí a čtvrtý ročník dohromady.“

„Chci si už vydělávat sám. Hned po maturitě si otevřu realitní kancelář pro cizince,“ řekl jí tehdy Igor. Výzva, nebo problém?

„Myslím, že jsem si s Igorem vedla dobře, ale byla to spíš náhoda než cílené jednání,“ přiznává Daňková. Přitom se do situace, kdy se ve třídě objeví žák, který se „zvláštním“ způsobem liší od šedého průměru, může dostat každý učitel. Jedna věc je nechat žáka diagnostikovat odborníky pedagogicko-psychologické poradny a mít na jeho nadání potvrzení, druhá je – co s ním dál? Jak s jeho nadáním pracovat? Ne pro každého učitele představuje nadaný žák výzvu.

„Řekla bych, že je to pro některé školy spíš problém,“ konstatuje Simona Šedá, odborná pracovnice Výzkumného ústavu pedagogického v Praze (VÚP). „Nelze se ale divit, učitelům chybí metodika práce s nadanými, které je u nás poskrovnu.“

Aby tomu tak nebylo, dala dohromady tým odborníků a společně s nimi připravila první metodickou příručku z edice Krok za krokem s nadaným žákem. Výsledná publikace VÚP s názvem Tvoříme individuální vzdělávací plán mimořádně nadaného žáka je bezplatně rozesílána na všechny základní školy a víceletá gymnázia.

Motivací Simony Šedé ovšem nebyly jen odborné důvody. Sama má doma nadaného syna. „Být výjimečný se mu zrovna moc neosvědčilo,“ říká. „Většina učitelů neví, co vlastně nadaný žák od svého učitele očekává. Zcela zbytečně se pak obávají, že mu nebudu mít co nabídnout. Stejně jako každý z nás však nadaní potřebují především podporu, motivaci a prostor pro rozvíjení svých schopností. Pokud tuto podporu ve škole nenajdou, stává se pro ně nadání noční můrou. Statistiky uvádějí, že jen dvacet pět procent nadaných lidí je v dospělosti šťastných, zbytek trpí fobiemi, pocity osamění a izolovanosti,“ upozorňuje Šedá.

Kuchařka pro všechny Odborná publikace může posloužit nejen učitelům, ale i rodičům. Formou otázek a odpovědí popisuje, jak s nadaným dítětem zacházet. Nadané žáky člení typově na badatele a řešitele a také na tvůrčí a produktivní žáky.

„V obou případech jde o to, že jedni potřebují více času na propracování úkolu, aby vytvořili dle vlastních kritérií dostatečně hodnotný výstup, a druzí se zaměřují na rychlá a správná řešení úkolů. U nadaných dětí typu řešitelů je velmi podstatné, aby dostaly občas ve výuce příležitost pracovat tempem rychlejším, než je nastaveno pro zbytek třídy. V takovém případě je vhodné, aby měl učitel připravenu zásobárnu náhradních úkolů,“ vysvětlují autoři publikace.

Aby mohli nadaní žáci pracovat samostatně, musejí být dobře vedeni. „Nechat nadaného žáka pracovat na nezávislém (individuálním) úkolu či projektu může postrádat efekt, pokud je dítě ponecháno napospas.“

Autoři publikace se jednoznačně shodují v názoru, že nadané děti by měly dostat prostor setkat se s dětmi obdobných zájmů, zaměření i úrovně vědomostí a schopností: „V běžném vzdělávacím prostředí bývají někdy osamělí, protože nedokáží najít vrstevníka se stejnými zájmy nebo schopnostmi. Z těchto důvodů se mohou cítit izolovaní a tíhnout ke starším spolužákům či dospělým.

Bez kontaktu s výkonovými vrstevníky navíc hrozí riziko, že pojmou za standard být vždy automaticky nejlepší bez větší snahy a píle. Tento postoj je rizikový, neboť ne vždy v budoucnu mohou takto snadno dosahovat nejlepších výsledků a v pozdějším věku mohou postrádat strategie efektivního učení. Tehdy jim už může čelit konkurence ze strany vrstevníků, kteří strategie efektivního osvojení nové látky již zvládli.“

Autor: