„Po podobné události se lidé vždy ptají, proč někdo něco neudělal už dřív. Nikdo nic neudělal, protože nemohl,“ říká Petr Možný, ředitel Psychiatrické nemocnice v Kroměříži, kam policie po tragédii v Uherském Brodě převezla manželku střelce. O konkrétních pacientech se odmítá bavit. Server Lidovky.cz ale ověřil, že žena je skutečně hospitalizovaná na oddělení v Kroměříži (VÍCE čtěte ZDE). Soud nyní čeká na posudek, který zhodnotí její psychický stav.
Byli to podivíni, tvrdí sousedé
Střelec z restaurace byl postrachem sídliště. Jeho ženu odvezli na psychiatrii |
Střelec Zdeněk K. žil se svou ženou Jarmilou na uherskobrodském sídlišti Olšava. Mezi sousedy nebyli oblíbení, podle místních s nimi byly často problémy. „V životě jsem ho neviděla, staral se o psychicky labilní manželku. Paní třeba večer vyjde a začne křičet přes celé sídliště,“ popsala pro server Lidovky.cz sousedka (VÍCE čtěte ZDE).
Psychicky v pořádku nebyl podle výpovědi dalších sousedů ani sám útočník. „Je to člověk, kterého jsem poznal tak před pětatřiceti lety, to byl tehdy ještě psychicky zdravý, ale snad od sametu jsem ho neviděl venku. Byl to podivín, o jehož psychické nemoci se tu mluvilo,“ řekl jeden z nich.
Ani jeden z manželů přitom nikdy neměl diagnostikovanou duševní nemoc. Když ale Zdeněk K. naposledy žádal o prodloužení zbrojního průkazu, prosila jeho rodina policii, aby mu potvrzení o způsobilosti nevydávala. Prý může být nebezpečný (VÍCE čtěte ZDE).
Střelec v Brodě pálil do lidí opakovaně. Oběti neměly šanci, zemřely okamžitě |
Současné zákony umožňují léčit pacienta bez souhlasu jen tehdy, pokud v důsledku své nemoci aktuálně a závažným způsobem ohrožuje sebe nebo okolí. A podle převládajícího právního názoru musí být nebezpečný fyzicky, například vyhrožovat zbraní. Podle Možného jsou ale i případy, kdy je člověk nebezpečný spíše společensky. „Setkávám se s pacienty i jejich příbuznými, kdy si pacient pod vlivem duševní nemoci ničí třeba pověst, mezilidské vztahy, hmotnou situaci, slibuje věci, které nemůže splnit, zadlužuje se. Tyto případy, kdy člověk ohrožuje sám sebe existenčně či společensky, by také měly být důvodem k hospitalizaci, k léčení bez souhlasu,“ myslí si Možný. Například Rakousko tento paragraf v zákoně má.
Psychiatr Možný ale zároveň přiznává, že ne každý, kdo se „chová jako magor“, musí být také duševně nemocný. Přesto podporuje změnu zákonů tak, aby kromě fyzického ohrožování zahrnovaly i nebezpečí společenské. „I člověk, který má naprosto jednoznačně stanovenou psychiatrickou diagnózu, ale nesplňuje podmínky aktuálního a závažného ohrožování, nemůže být léčen bez souhlasu,“ argumentuje.
Racionální, ale také zneužitelný návrh
Podle bývalých ministrů zdravotnictví, které server Lidovky.cz v anketě k tématu oslovil, se nabízí dvě varianty. Ta mírnější prosazuje důslednější péči a kontroly v rámci ambulantní péče. Druhá skupina je stejně jako psychiatr Možný pro zpřísnění zákona. „Opakovaně jsem odpovídal na zoufalé prosby příbuzných nebo blízkých osob, které si stěžovali na psychicky dekompenzované osoby v jejich rodinách či okolí, které by potřebovaly léčbu a hospitalizaci. Bohužel tito lidé nemají často náhled na svou chorobu, mohou ohrozit sebe či jiné,“ napsal exministr Martin Holcát.
Můj soused je podezřelý, volají častěji lidé po masakru v Brodě policii |
Se snadnější hospitalizací pacientů bez jejich souhlasu si ale jistý není. „Ten návrh je jistě racionální a potřebný. Je však za některých okolností i nebezpečně zneužitelný,“ dodal.
S variantou lepší ambulantní péče už delší dobu počítá také ministerstvo zdravotnictví. „Již téměř tři roky prosazujeme myšlenky reformy psychiatrie, které spočívají na preventivních programech, síti zdravotně-sociálních služeb Center duševního zdraví apod. Zahraniční zkušenost jednoznačně prokazuje, že tyto služby nežádoucí události redukují,“ uvedla na dotaz serveru Lidovky.cz Dana Šalamunová.
Anketa: Co si o zpřísnění podmínek myslí politici? |
Jiří Běhounek, člen Výboru pro zdravotnictví
„Souhlasím s nutností uvažovat o zákonem daném omezení osobní svobody právě v těchto případech. Pokud dnes nedostanete k hospitalizaci souhlas pacienta, nemůžete ho do péče umístit, i když je jeho stav jednoznačný a závažný.“
Leoš Heger.
Leoš Heger, bývalý ministr zdravotnictví, místopředseda Výboru pro zdravotnictví
„To je velmi choulostivé téma. Na jednu stranu současná lidská práva neumožňují nikoho proti jeho vůli zadržet bez rozhodnutí soudu. Na stranu druhou jsou psychiatři občas pod tlakem okolí, aby hospitalizovali postižené lidi, se kterými jejich blízcí či sousedé nemohou pro jejich chování vydržet, a tito lidé mohou působit přímo peklo, aniž by ale byli nebezpeční. Třetím problémem je fakt, o kterém se bohužel u posledního tragického případu vůbec nemluvilo, a to, že prognózu vývoje psychického postižení lze i s nejlepší vůlí a při maximální odborné zkušenosti učinit jen s určitou pravděpodobností. Společnost určité riziko nevyhnutelně musí akceptovat. Dnes je ochrana osobnosti a lidských práv tak vysoká, že lékař či policista může násilně internovat člověka jen v případě, kdy nebezpečí jemu či okolí hrozí bezprostředně. Právě ona „bezprostřednost“ dělá problémy, protože malér se může stát i později, kdy už policista nebo lékař nejsou k dispozici. Znovu ale zopakuji, že riziko možných omylů je potřeba tolerovat, protože míru nebezpečnosti konkrétního případu lze posoudit vždy jen s určitou pravděpodobností a nikdy ne přesně.“
Zuzana Roithová vítá vysokou volební účast
Zuzana Roithová, bývalá ministryně zdravotnictví
„Pro řešení akutních stavů slouží například záchytné stanice. Zahájit léčbu včetně detence proti vůli pacienta v civilizované zemi musí vždy prověřit soud. Rozšíření indikací v zákoně pro nedobrovolnou hospitalizaci je samozřejmě možné, pokud pro to odborná společnost zpracuje relevantní analýzu – ale detenční léčba nesmí nahrazovat vězení! Míru společenského obtěžování a účinnějších sankcí musí přeci definovat přestupkové a trestní právo. Otázkou je účinnost sankcí u recidivistů – už dnes, myslím, tresty bývají nižší, když se alkoholik rozhodne dobrovolně léčit. Ono to nedobrovolné léčení nebývá totiž snadné.“
Vladimír Špidla.
Vladimír Špidla, bývalý ministr zdravotnictví
“Myslím si, že to není cesta správným směrem. Myslím, že současná právní úprava je dostatečně přísná. Co ale ty incidenty ukazují je, že naše psychiatrie potřebuje významnou reformu a zejména posílit ambulantní léčbu a práci v terénu. V podobných případech se ukazuje, že často těmto incidentům předcházely signály, které společnost ignorovala. A právě rychlá a včasná reakce je po mém soudu daleko důležitější než zásadní zpřísňování našeho právního řádu.“
Rostislav Vyzula, předseda Výboru pro zdravotnictví
„Osobně podporuji myšlenku přísnějších kontrol psychiatrických pacientů v ambulantní péči i s možností hospitalizace v případě ohrožování sebe nebo okolí.“
Jaroslav Krákora, člen Výboru pro zdravotnictví
„Souhlasím.“
