PRAHA Jak je možné, že se v zemi, kde prezident nemá skoro žádné pravomoci, udržela tak vysoká prestiž jeho postu? Proč se všichni kandidáti na prezidenta u nás touží stát miláčky národa, otci vlasti? Jaká jsou očekávání lidí a jaká je realita prezidentských voleb? „Nehledě na všechny tragédie, na nichž naše hlavy státu nesly svůj díl viny, si prezident stále drží až nadpřirozenou úctu společnosti,“ konstatuje v závěru své knihy Tabery. „Každý politik je okamžitě po svém příchodu na Pražský hrad obdařen nadstandardní ,láskou‘ veřejnosti.“ Obchodní potenciál prezidenta Poté co podrobně popsal okolnosti a motivace jednotlivých voleb českých (informativně ale také všech československých) prezidentů, dospěl autor knihy k závěru, že prezidenti se u nás volí stále méně pro jejich předpoklady, ale že zajímavější je jejich obchodní potenciál při politických výměnách „něco za něco“.
Fenomén českého prezidentství Tabery sleduje v historických souvislostech i v aktuálním dění. Opírá se o informace z otevřených zdrojů, cituje z rozhovorů i analýz, sám se však na sběru materiálu pro knihu také aktivně podílel. Jako novinář byl přítomen dění v zákulisí posledních voleb, proto je může popsat téměř minutu po minutě se všemi kuloárními nadějemi, zádrhely a zvraty, a zároveň absolvoval množství rozhovorů, konzultací a diskusí, takže jeho kniha je naplněna četnými autentickými výpověďmi přímých aktérů prezidentských voleb. Svědčí o tom, jak se kandidáti na hlavu státu u nás vybírají, jaké argumenty jsou účinné, co se děje před kamerami a mikrofony médií a co v zákulisí.
Jak autor potvrzuje, překvapivý na těchto svědectvích pro něj byl fakt, že v drtivé většině dotázaní říkali pravdu, nepřeceňovali svou roli a nesnažili se uhýbat. Dozvěděl se mnoho důvěrných informací, například o korupci v politice, zveřejnil je však jen střídmě a výhradně tehdy, mohl-li je ověřit z více zdrojů. Publicista, jemuž je politika denním chlebem (je zástupcem šéfredaktora časopisu Respekt), tvrdí, že všude kolem sebe vidí, byť minimální, přesto pozitivní posun. V komentování výběru prezidentů, který je tradičně plný emocí a napětí, se snaží být objektivním pozorovatelem. Neušlo mu, že osoba u nás nejváženější, je paradoxně volena nejhorším možným způsobem, ani to, že čeští prezidenti, pokud nechtějí, nemusejí dělat nepříjemná rozhodnutí. Ta za ně učiní politické strany.
Vpřílohách si čtenář může připomenout nejen „klasika“ Ferdinanda Peroutku z let 1927 a 1935, ale také aktuální „chuťovky“ ze zdejší politické scény.
