Jméno Matěje Smetany (* 1980) se na scéně mladého českého umění skloňuje již pár let. Má za sebou několik samostatných výstav i účast na důležitých skupinových přehlídkách. Přesto se mu zatím nepodařilo vybudovat pozici neoddiskutovatelného talentu.
Možná za to může jeho mnohostrannost a nekoncentrovanost: vystavoval fotografie, krátké animované filmy i objekty. Divákům možná v paměti uvízla hned jeho první známější práce z roku 2003: vlajky světových států, jejichž geometrickou strukturu Smetana převedl do třídimenzionálních objektů. Pověst vtipného, ale nesystematického komentátora absurdit světa by mohl Smetana vylepšit svou právě probíhající výstavou Návody v Atriu Moravské galerie v Brně.
Výstava na první pohled nepůsobí ohromujícím dojmem. V téměř prázdném prostoru galerie visí na stěně čtyři monitory, na kterých ve smyčce běží stejný počet několikaminutových animovaných filmů. Estetika filmů je odvozena z instruktážních diagramů. Podobně zjednodušené, do sekvence sestavené obrázky nám pomáhají z hromady prkének a šroubů sestavit nábytek značky IKEA, nebo nás v animované formě provázejí instalací nového hardwaru či softwaru. Na podobný způsob globálně srozumitelné komunikace jsme školeni již od dětství: kdo si hrál se stavebnicí Lego nebo sestavoval plastové modely letadélek, vnímá podobně zjednodušený grafický design jako přátelský jazyk praktických návodů pro život. Je příroda skutečná?
I obsahová rovina Smetanových videí je na první pohled zaměřená na zprostředkování instrukcí. První jednoduchá animace přibližuje postup, jak si do sádry odlít trilobita, umístit ho do akvária, kde se pomocí programovatelných elektromagnetů bude pohybovat, jako kdyby byl živý. Jiné video nabízí netradiční způsob odlití modelu krystalu fraktálového tvaru. Další dva postupy rozkrývají jednoduché filmové triky. V prvním pomocí školního globusu, perforovaného papíru, videokamery a cigaretového kouře natočíme záběr na zeměkouli z vesmíru. Druhý nabízí možnost, jak pomocí mechanického modelu natočit romantický západ slunce, aniž bychom opustili svůj pokoj. Svým způsobem je Smetanova výstava opožděným a lehce ironickým příspěvkem ke 150. výročí vydání knihy O původu druhů Charlese Darwina a současně čtyřicetiletému výročí přistání Apolla na Měsíci.
Můžeme vůbec teorii o vývoji v přírodě nebo zprávám o cestách do vesmíru věřit? Nejsou jen stejně umnými konstrukcemi k ošálení našeho rozumu a smyslů jako výsledky jednoduchých technických postupů ze Smetanových videí? Moderní člověk se vlastně neustále pohybuje ve světě podobných diagramů, jakými nás zásobuje IKEA. Do okolního chaosu vkládáme pořádek, logiku a smysl, aniž bychom je podrobovali kritice. Je historie přírody, jak ji vidíme pečlivě naaranžovanou ve vitrínách přírodovědných muzeí, skutečně tou jedinou možnou? Jaký je vůbec vztah mezi modelem, ať už hmotným, nebo tím myšlenkovým, a realitou?
Není bez zajímavosti, že Matěj Smetana své návody sám nikdy neuskutečnil. Pouze vymyslel a do srozumitelných obrázků rozkreslil možný postup. Ten obsahuje i některé nejasnosti a detaily, které v realitě nemusí fungovat tak, jak si to jejich tvůrce představoval. To je ovšem i případ vědeckých teorií, náboženství či filozofií, jež se různým způsobem snaží vykládat náš svět. Jako obraz lidské mysli fungují perfektně, ale tváří v tvář skutečnému světu často selhávají.
***
Matěj Smetana: Návody
Moravská galerie v Brně, Atrium, do 17. 1. 2010
Instrukce
Oživlá fosilie Jedním z návodů, kterými Smetana reaguje na všudypřítomné pokyny dnešní společnosti, je výroba sádrového trilobita, jenž se pomocí elektromagnetů může pohybovat po akváriu.
