Na to, aby laik porozuměl textům v publikaci Jiřího Plasse Základy animace, potřebuje asi slovníček pojmů. Ale studenti středních škol zaměřených na výuku animace a výtvarnou výchovu nebo i amatéři nadšenci zřejmě porozumí snadno. „Příručka začínajícího animátora“ od Jiřího Plasse počítá i se zapálenými začátečníky, a dokonce i s dětmi, které se animování chtějí naučit.
Dlouholetý animátor studia Bratři v triku, výtvarník a vysokoškolský učitel Jiří Plass připravil podrobný text o postupech tvorby a výroby animovaného filmu. Vydavatelství Fraus jej anoncuje jako první takovou publikaci ve více než šedesátileté historii české animace. Autor vysvětluje a nákresy názorně ilustruje všechny etapy animátorské práce – především technologické. V sedmadvaceti kapitolách se od historického minima českého i světového animovaného filmu (včetně přehledu osobností, jež tento obor ovlivnily) a úvodu o technických prostředcích čtenář propracuje postupně všemi fázemi vzniku dílka. To, co vrtá hlavou divákovi, uvažuje-li o metodě, s níž se rozfázuje pohyb, naznačí třeba animační desatero. Autor však provede zájemce celou cestou od vzniku nápadu, námětu, technického scénáře, layoutu, ukáže, jak fázovat pohyb postavy, píše o „akci“ a „výdrži“, rytmu, deformaci... Popisuje klasické techniky i animaci v prostředí 3D, u všech postupů uvádí klasickou i elektronickou metodu. A na konci knihy připouští, že technologické postupy, sdělení o materiálech a organizaci výroby jsou „pouze“ principy. Animace je však tvůrčí proces a opisování návodů by bylo jen kopií. Fantazii a invenci tvůrců popsat nelze.
