Dovolí-li paní Petruška Šustrová, poradím jí. Při rozhodování v jakémkoli grémiu, kde se svobodně hlasuje, existuje přece stará instituce zvaná „votum separatum“. Nechceli, aby po jejím stanovisku nezbyla stopa, kdyby se jen zdržela hlasování, může si prostě do zápisu nadiktovat své odlišné mínění, jakkoli je menšinové. A pak si nemusí klást žádné hamletovské otázky, ať už se cítí jako mladá tygřice, nebo -jak píše - jako vypelichaný šakal.
Vždycky se může po čase ukázat, že pravdu měla většina. Anebo taky ne! To je riziko lidského rozhodování v každé kritické situaci. Riskantní je neudělat nic, ale riskantní může být také radikální řez. Jenže jako riskantní počínání se může v konečném efektu projevit i „zlatá střední cesta“.
O autorovi| Vilém Prečan, Praha
