„Mezi různými subkulturami jsem strávil většinu života od svých třinácti let a jsou mojí součástí dodnes,“ říká duchovní otec projektu, hudebník Vladimír 518, který se sám objeví v díle věnovaném rapu. „Naší hlavní motivací pro vznik televizního seriálu byla snaha zachytit měnící se společenství, mutující skupiny, které se pořád proměňují. Chtěli jsme zachytit, jak vypadá určitá subkultura tady a teď, protože za měsíc nebo za rok už to bude jinak,“ vysvětluje.
Kmeny: Hooligans (režie Jiří Volek).
Knižní podoba Kmenů popisovala 26 subkultur, do televizní série se jich vešlo 16. Jak probíhal finální výběr? „Snažili jsme se pokrýt spektrum témat, které nabízí kniha a odprezentovat současné subkultury v co nejširší pestrosti. Některé skupiny jsou nové, některé tradiční, některé hudební a jiné nemají s hudbou v podstatě nic společného. Výběr podléhal logice co nejširšího výběru,“ říká Vladimír 518.
Režisér jako antropolog
Co se týče filmařského přístupu, přirovnává ho dramaturg projektu Ivo Bystřičan k postupu antropologů, kteří zkoumají objekty zblízka, ale nehodnotí je: „Chtěli jsme přenést diváka přímo do portrétované skupiny. Náš přístup byl antropologický, ne encyklopedický. Proto jsme také nechtěli, aby režiséři používali archivní záběry nebo externí komentáře,“ upřesňuje.
„Původní koncept bylo sledovat vždy dva členy dané subkultury - staršího - gurua, a mladšího - mládě. Ne všichni režiséři se ale nakonec vydali touto cestou,“ doplňuje Jakub Stránský z firmy Yinachi, která se podílela na vydání obou dílů knihy a je koproducentem televizní série.
„Kmeny nejsou cyklem oslavných portrétů či reklamou zprostředkovávající jejich přitažlivost. Režiséři zde členy komunit zkoumají s empatií a zároveň kritickým odstupem. Dokumenty představují platformu pro utvoření vlastního názoru na dané skupiny a nabourání stereotypů, které o nich panují,“ vysvětluje kreativní producent ČT Petr Kubica.
Kmeny: Punk (režie Daniela Gébová).
Jako první se televzním divákům představí díl věnovaným punkerům, který natočila Daniela Gébová. „Proniknout k nim nebylo ze začátku snadné, i proto, že sama pocházím v Ostravy a natáčela jsem v Praze. Pomohla mi v tom moje dcera, která se sama v této subkultuře pohybuje,“ říká režisérka. Nejtěžší prý pro ni bylo vybrat dva hlavní protagonisty filmu, protože zajímavých postav bylo v případě punkerů více než dost. „Každý z nich vystihoval nějaký jiný aspekt té komunity, proto bylo těžké se rozhodnout, které upřednostním. Nakonec jsem vybrala dva hlavní aktéry a ostatní jsem zakomponovala do filmu okrajově,“ vysvětluje Gébová.
  |
