Příchod Petra Kukala na fakultu rozpoutal twitterové šílenství, za prvních 24 hodin nabral její profil 4 tisíce příznivců. Dnes jich čítá skoro 8 tisíc. Kukal zůstal věrný svému stylu, originálním způsobem přibližuje akademické prostředí.
Současně se nebojí nepřímo se dotknout politiky, utahoval si například z hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka. Minulý týden pak dostal příležitost starat se jeden den o Twitter britského velvyslance.
⚡️ “#Twittertakeover”https://t.co/T6k1ylAhZx
— Nick Archer (@NickArcherFCO) 5. června 2018
„Lehkost. Nadhled. Snažím se prezentovat fakultu jako společenství vzdělaných, zodpovědných lidí, kteří ale nezkameněli ve svých talárech,“ říká v rozhovoru pro Lidovky.cz o své nové práci.
Básník českého Twitteru vyměnil ministerstvo za univerzitu, utahuje si z Foldyny i Ovčáčka |
Lidovky.cz: Za jakých okolností došlo k tomu, že jste spravoval twitterový účet britského velvyslance?
Na Twitteru mě sledovala britská ambasáda, jmenovitě pan doktor Jiří Šebek. Líbilo se mu, jak tweetuju, oslovil mě a dohodli jsme se. Nebyl to žádný obchod, neměli jsme uzavřenou žádnou smlouvu. Nicméně mělo to samozřejmě marketingový podtext. Dokonce zvažují, že to přihlásí do nějaké PR soutěže jako zajímavý projekt.
Lidovky.cz: Zdá se tedy, že britská ambasáda byla s vaším výkonem spokojená. Byl jste spokojený i vy?
Mně se to opravdu zalíbilo. Mám rád představu, že dostanu k dispozici účet někoho, kdo z podstaty své funkce musí vystupovat formálně, musí být lehce škrobený a do toho vnesu divoký pohled ničím nesvázaného tweetaře. Povedlo se mi zdvojnásobit počet followerů pana ambasadora. Začínal jsem na 929, končil jsem někde před 1800 sty. A bavil mě i program, který byl zajímavý. Byli jsme na prohlídce pivovaru, navštívili jsme hejtmanství.
Lidovky.cz: Máme očekávat, že se v budoucnu podobným způsobem chopíte twitterového účtu dalších institucí?
Musím říct, že bych byl strašně rád. Záleží to jenom na vůli lidí, kteří o takovou službu budou stát.
Před 220 lety zemřel na severočeském zámku Duchcov italský spisovatel a diplomat Giacomo Girolamo Casanova, který si s ochranou osobních údajů nikdy těžkou hlavu nedělal. #dejinyumeni #dejinymehozivota #gdpr https://t.co/UGczfk1rjK
Lidovky.cz: Od května působíte jako tiskový mluvčí Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, které jste i založil twitterový účet. Proč jste si z nabídek, které vám po ukončení pracovního poměru na ministerstvu kultury byly učiněny, vybral právě akademické prostředí?
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy nejvíc odpovídala jak mému založení, tak dosavadní profesní zkušenosti. Přes 20 let jsem se na různých pozicích věnoval vzdělávání; univerzitní prostředí je pro mě i proto atraktivní. Navíc jsem stále silněji přesvědčen o důležitosti humanitního vzdělávání, jehož primárním cílem není dosažení zákonem stanovené kvalifikace pro výkon povolání, ale rozvoj člověka ve směru kultivované přemýšlivosti.
Lidovky.cz: Které nabídky jste kvůli fakultě odmítl?
Co se týče ostatních nabídek, chci především říct, že jsem za ně byl a stále jsem vděčný. Vážím si důvěry, již mi ti lidé projevili. Vážím si času, který se mnou strávili. Konkrétní zaměstnavatele uvádět nechci, ale mezi posledními čtyřmi, mezi nimiž jsem se rozmýšlel, byla jedna televize, jeden ústřední správní úřad ČR a jedna organizace v přímé působnosti Ministerstva zdravotnictví.
‚Psali mi, že jsem zpovykaný sebestředný narcis‘
Lidovky.cz: Liší se nějak způsob, jakým spravujete twitterový účet fakulty od toho, jak jste se staral o profil ministerstva kultury? Každá organizace má svou atmosféru, své komunikační niveau (základní úroveň - pozn. red.) a tomu se musí přizpůsobovat její mediální prezentace. Samozřejmě že tuhle hladinu můžete vědomě posouvat. Ale nejprve ji musíte najít. A to se nedá udělat jinak, než že ji občas překročíte. Twitterová komunita vám dá velmi rychle najevo, kde takto hranice momentálně leží. V téhle fázi teď jsem. Osahávám terén. Přestupuju hraniční kameny, abych je našel.
Lidovky.cz: V čem spatřujete největší rozdíly v podmínkách pro tuto práci, které máte nyní a jež jste měl na ministerstvu?
Neliší se významně od těch, které jsem měl na ministerstvu kultury až do poslední fáze, než přišla omezení. V praxi to znamená, že jsem od svých nadřízených dostal důvěru, a tedy i oprávnění k samostatné správě účtu. Snažím se ji nezklamat. A současně si nepředepisuji žádnou autocenzuru.
Své výstupy v noci z 3. na 4. června před 29 lety prezentoval jeden z nejpřesvědčivějších čínských think tanků. #stabilizovanaspolecnost #dalnyvychod https://t.co/LzRitWAdRT
Lidovky.cz: Jak byste popsal okolnosti, za jakých jste odešel z ministerstva kultury?
Ty okolnosti jsem několikrát ventiloval, nechci je dokola omílat. V kostce: Po třech letech samostatné správy twitterového účtu jsem byl informován, že budu každý svůj tweet předkládat ke schválení vedoucí tiskového oddělení. To je, jak mi napsalo několik kolegů, naprosto legitimní manažerský požadavek a já jsem zpovykaný sebestředný narcis, pokud se něčemu tak samozřejmému zpěčuji.
Osobně k tomu mohu říct jen tolik, že pokud se to takhle nastaví od začátku, je to všem stranám srozumitelné. Pokud ale takovou instrukci dostanete po třech letech formou SMS, která vám přijde na dovolenou, nutně vás taková ztráta důvěry zaskočí. Zaskočila i mě. Současně jsem ale chápal, že jsem řadovým zaměstnancem a pravidla práce na dané pozici určují jiní. Odchod jsem tak vyhodnotil jako nejlepší řešení.
Filozofická fakulta UK na dnešek půjčuje mluvčího britské ambasádě. Musíme si pomáhat. https://t.co/u7MQfE4wsx
Lidovky.cz: Co jste si z působení na ministerstvu kultury odnesl?
Určitě řadu zkušeností – pracovních i mezilidských. A taky jistý mediální zájem. Samozřejmě si uvědomuju, že nástup twitterového účtu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy by bez předchozího povědomí veřejnosti o účtu ministerstva kultury nebyl tak úspěšný.
Říkankář, který Twitterem propaguje poezii
Lidovky.cz: Na filozofické fakultě se nestaráte jen o twitterový účet fakulty, především jste jejím tiskovým mluvčím. Do jaké míry vás tato práce uspokojuje?
Uspokojuje mě víc, než bych čekal. Fakulta má skoro padesát kateder a ústavů, to je obrovská škála oborů a témat. Jejich relevantní propagace předpokládá, že se o nich alespoň minimum dozvídám, seznamuji se s jejich činností, učím se. Už to je velké osobní obohacení. S tím souvisí fakt, že tu potkávám mimořádně zajímavé lidi, velké postavy svých oborů. Tohle je zkušenost, která vás velmi rychle naučí zdravé pokoře.
Lidovky.cz: Co především se do vaší práce na filozofické fakultě snažíte vnést?
Lehkost. Nadhled. Snažím se prezentovat fakultu jako společenství vzdělaných, zodpovědných lidí, kteří ale nezkameněli ve svých talárech. Líbí se mi, jak mnozí tweetují na svých soukromých účtech, těší mě je výběrově retweetovat, zahrnovat do mediální prezentace fakulty. K ní přirozeně řadím taky projevy studentů.
Zajímají Vás jazyky? Studujte je na Filozofické fakultě UK, a buďte vícekrát člověkem! https://t.co/NHqUNmBW73
Lidovky.cz: Jak rozumíte zájmu médií o vaši práci?
Média přirozeně zajímají kontroverze. Začal jsem dělat twitter státní organizace tak, jak to u nás zatím nikdo nezkusil; tedy kontroverzně ve smyslu „proti doposud dominantní verzi“. Stal jsem se proto předmětem mediálního zájmu tak, jako by se jím stal ten, kdo by začal tisknout noviny fontem Comic Sans nebo řídil schůzi rady městské části v plavkách. Nijak to nepřeceňuji.
Současně si uvědomuju, že zájem médií je právě pro mou práci zásadní a snažím se mít s nimi dobré vztahy. Nadto citlivě vnímám jejich důležitou roli v kontextu parlamentní demokracie; snaha některých politických kruhů vliv médií marginalizovat je toho myslím nejmarkantnějším dokladem.
Lidovky.cz: Co pro vás tato mediální pozornost znamená?
Na zcela osobní rovině mi zájem médií pomáhá propagovat i moje osobní zájmy, mezi nimiž má ústřední postavení poezie. S trochu nadsázky lze říci, že tu dnes v České republice soustavně čtou přesně ty dva autobusy lidí, co ji také píší. Zakládat či posilovat ve veřejnosti vědomí, že tenhle žánr tu pořád je, má své tvůrce, své čtenáře a svůj smysl, pokládám za jednu z důležitých osobních misí. Jen proto všude do omrzení uvádím ve spojení se svým jménem to slovo básník.
Je mi celkem jedno, že intelektuálněji zaměřená část literárněvědné obce se mi vysmívá za čtenářskou přístupnost a vázaný verš a označuje mě za říkankáře. Třeba jím i jsem, ostatně můj poslední autorský počin jsou verše do Slabikáře. To, co je pro mě důležité, je opakovaně říkat, že poezie má nástroje k tomu otevřít lidem svět jinými klíči, než jakým ho otvírá prakticistně-prozaický pohled, a že má smysl ji číst.
