„Chtěli jsme se podívat na zoubek proklamaci, které marketéři rádi věří - a sice, že luxusní značky fungují jinak než ty ostatní a že je ani krize nezasáhla. Výzkum nám ukázal, že trh luxusního zboží má v Česku na jedné straně zcela nepochybně prostor k dalšímu rozvoji, na druhé straně se v tomto segmentu ještě moc neorientujeme. A že když už se někdo o luxusní zboží zajímá, tak spíš proto, aby ukázal známým, že na to má, než že by si chtěl udělat radost,“ řekl LN Ondřej Obluk, ředitel Mather.
Za symbol luxusu tak označily tři čtvrtiny respondentů automobily, šperky, hodinky a módu. Značky, které by nabízely jinou stránku luxusu - třeba spíš soukromý, byť nezapomenutelný zážitek v podobě dovolené a služeb nebo vybavení bytu -, považuje za symbol luxusu jen několik procent odpovídajících.
Průzkum ukázal i další paradox: Mezi luxusními značkami se objevují i ty, které v zahraničí dosáhnou jen na označení prémiové. Je to třeba případ Miele v segmentu zboží dlouhodobé spotřeby nebo značek Hugo Boss, Tommy Hilfiger, Lacoste, Zara a Replay v oděvním zboží. „Jsou to značky, které dokážou jít s dobou, ale jinak na svých tradičních trzích představují jen běžné obchody s oblečením, dobrou kvalitu za slušnou cenu. Na českém trhu se však řadí mezi ty nejdražší a opravdový luxus tu často úplně chybí,“ říká šéf Mather.
Podobná situace podle něj panuje i v oblasti luxusních značek spojených s cestováním a ubytováním, kde respondenti jmenovali na prvním místě síť hotelů Hilton, která se ve světě běžně považuje až za číslo tři za Waldorf Astorií a Conradem. „Hilton byl ale první hotel světového jména, který se zde po revoluci objevil, což se na jeho hodnocení projevuje,“ podotýká Obluk.
Důvodem k určitému přeceňování některých značek může být i to, že příslušníci střední generace podvědomě berou jako luxusní ty brandy, s nimiž se kdysi setkali v Tuzexu - opravdový luxus tu prostě vůbec nebyl. „Například v segmentu oblečení a kosmetika figurují na prvních dvou místech Dior a Chanel, které se v Tuzexu prodávaly, vzpomínky na tu dobu určitě mohou hrát roli,“ uvažuje Obluk.
České značky si podle marketérů zařazení do luxusního segmentu zatím nezaslouží. Víc než polovina dotázaných (53 %) nezná značku s českým původem, kterou by mohla označit jako luxusní. Menší část (21 %) pak zmiňovala jako luxusní především hodinky Prim, které v posledních letech vsadily na limitované edice a na výrobu na míru. Čtrnáct procent přesvědčila značka Pilsner Urquell, na dalších místech bodovalo české sklo a bižuterie: značky Moser, Bohemia Crystal a Český granát. Jen ojediněle zařadili někteří dotázaní mezi luxus třeba nábytek z ohýbaného dřeva TON, limitované edice motocyklů Jawa, šperkařskou společnost Halada, módní značku pietro filipi nebo zakázkově vyráběný automobil Gordon. Luxus totiž marketéři přisuzují zejména boháčům a snobům, to, že by si ho pořizovali i znalci a „fajnšmekři“, je podle nich spíš ojedinělé. „Zdravým závěrem výzkumu je, že se český trh luxusního zboží má kam rozvíjet. Čtyři pětiny dotázaných věří, že do budoucna poroste,“ uzavírá Obluk.
