Lidovky.cz: Letošní horké léto hrálo divadelníkům do karet, jak ho zpětně hodnotíte?
Ještě tak úplně nehodnotím, řadu představení máme stále před sebou. Letní sezona nám trvá do konce září, kdy v Celetné uvádíme letní speciály – představení Rozmarné léto, Rozmarný bonus a Mikulášovy prázdniny. Za sebou máme převážnou část open-air představení, která byla letos mimořádně úspěšná. Počasí nám dovolilo odehrát zatím vše. Vůbec poprvé se nám také podařilo vyvézt na zájezd Rozmarné léto, které uvádíme osm let v Divadle v Celetné, ale doposud se zdálo – vzhledem k technické náročnosti – takřka nemožné vyjet na zájezd. První zájezdové představení jsme odehráli na hradě Brumov na Valašsku a nově jsme vytvořili představení Rozmarný večer – to odehrajeme všechny písně Rozmarného léta, přidáme pár textů z Vančury a k tomu navrch hraje kapela tvořená herci.
Lidovky.cz: Mluvíte o počasí, míváte z vystupování pod širým nebem velkou nervozitu?
Stres je při open-air představeních extrémní. Nejen kvůli počasí, před lety jsme na Kašperku zažili i velmi ošklivý úraz. A pak taky venku brzy odcházejí hlasivky, jinak se tam pohybujete, nemáte zázemí… Jsem pořád ve střehu jako mírně hysterická matka, která za vším vidí nebezpečí. I riziko deště nad vámi zejména na hradě Kašperk visí neustále.
Jakub Špalek ve Vlksicích.
Lidovky.cz: V letním vystupování patří Kašpar mezi stálice. Bylo vaší vizí od počátků směřovat soubor také tímto směrem?
Často se jedná o neplánované věci, které se krok za krokem vyvíjejí. Ale hraní v Praze v Celetné i přes léto bylo jasným cílem – nemám rád jeviště ležící ladem. Do budoucna jistě rozšíříme nabídku letních speciálů o další titul.
Lidovky.cz: A co se týče hraní venku po republice – ať už na hradě Kašperk či v Brumově?
Hrad Kašperk si nás získal svojí jedinečnou atmosférou, samotou na špici skály a tichem. Na rozdíl od jiných hradů u sebe nemá parkoviště, tak je tu vzácný klid. A to je pro činohru pod širým nebem skvělé. Na druhou stranu jsme si uvědomovali, že je šílené chtít dotáhnout lidi pěšky večer přes les na zříceninu. Výrazný zlom v našich „kašperských dějinách“ nastal asi před deseti lety, kdy jsme na přání kastelána nahoru na hrad přivezli Richarda III. Zdálo se to zprvu nemožné – je tu úzké jeviště a naše původní jevištní konstrukce se sem vejít nemohla. Nakonec jsme se rozhodli představení přearanžovat do syrových podmínek hradu. Záhy jsme si uvědomili, že Shakespearovi tato očesaná podoba sluší mnohem víc a od té doby už to neděláme jinak. Je to pracné, ale výsledek rozhodně stojí za to. A od té doby je také každý rok vyprodáno.
JAKUB ŠPALEK
|
Lidovky.cz: Hrajte také v Kochánkách. To je malá obec...
Zato ale s velkou diváckou základnou (smích). Máme tam v nájmu část bývalé školy, v jedné třídě bydlím a ve druhé hrajeme představení pro maximálně padesát osm diváků. Romea a Julii ale zahrajeme na zahradě, přičemž při představení využijeme okna této školy.
Lidovky.cz: Spojujete letní hraní s dovolenou?
Potom, co skoro tři týdny o prázdninách trávíme na zájezdech, už nikam nemusím jezdit. Na Kašperku se přes den procházím po šumavské přírodě a cestování mi nechybí.
Lidovky.cz: Kašpar vstupuje do druhého čtvrtstoletí. Když se ohlédnete do roku 1990, slučují se vaše tehdejší vize se směřováním souboru?
Mám výhodu, že naše začátky zaznamenala paní Helena Třeštíková (v dokumentárním filmu Život s Kašparem pozn. red.), a mohu se tak velmi přesně vidět a slyšet. Na filmu mě vždycky překvapí, že co v něm tvrdím, je dodnes pravda. V zásadních věcech jsme neuhnuli ani o píď a doufám, že ani neuhneme. Jsme divadlo, které nemá angažmá, které má úplně jinak postavené smlouvy. Ve kterém je i komunikace na jiné úrovni – herci mají například právo odmítnout roli. Poslední tři roky hodnotím jako Kašparovy nejúspěšnější a věřím, že máme potenciál jít stále dál.
Vedoucí spolku Kašpar a principál Divadla v Celetné Jakub Špalek.
Lidovky.cz: Proč jste před pětadvaceti lety lpěl na tom, aby byl soubor bez stálého angažmá?
Asi to souvisí s tím, že nejsem původně režisér, ale herec. Pro kvalitu představení považuji za důležitější dobré herce než režiséra. Myslím si, že herec má být svobodný a při práci používat vlastní hlavu. To je důvod, proč nesnáším angažmá a nadřazenost režiséra nad herci.
Lidovky.cz: Stojí za vaším přesvědčením i finanční důvody? Herci u vás nejsou na stálé smlouvy, honoráře se odvíjejí podle role v daném představení…
Myslím si, že je to výhodnější. Celé divadlo kromě produkce, která má stálou pracovní smlouvu, je u nás na volné pracovní smlouvy. Každá role je jinak namáhavá a jinak placená. Kdo má více práce, má víc peněz, a to včetně jevištní techniky.
Lidovky.cz: Každoročně pobíráte od Prahy finanční granty. Jak se na současnou dotační a kulturní politiku magistrátu díváte?
Zaplaťpánbůh za stav, který teď je. Bývalo výrazně hůř. Na druhou stranu vnímám realitu, že v Praze není a zřejmě nikdy nebude dokončena transformace divadla, protože ředitelům pražských divadel, která jsou příspěvkovými organizacemi, tento stav vyhovuje. I když to málokdo přizná. Tím, že dnes herci neradi chodí do stálých angažmá, může nastat, že se systém zhroutí sám od sebe. Nebudou lidé, kteří by v divadlech chtěli pracovat.
Mikulášovy prázdniny, letní verze představení Mikulášovy patálie.
Lidovky.cz: V současnosti je nejpropíranějším případem Divadlo Na Fidlovačce. Jak se na tamní stav díváte vy?
Tvrdím, že divadla by se měla smířit s tím, že zanikají. V Praze je přebujelá a nepřehledná divadelní nabídka. Ale rozhodně to nepřeji Fidlovačce. Začít se musí dokončením transformace příspěvkových scén – musí se jim rozvázat ruce, aby měly motivaci podnikat, a snížit jim dotace. Situace na Fidlovačce je ohromně propírána médii. Myslím, že než aby divadlo zavřeli, nějaký politik raději vezme pár miliónů a Elišce Balzerové je dá.
Lidovky.cz: Prošli jste si s Kašparem nějakými existenčními problémy?
Máme je od začátku. Poslední roky se to lepší a v posledních třech letech lezeme z dluhů ven. Podle mých propočtů se z nich ale budeme soukat ještě patnáct let. Než mi bude sedmdesát, možná Kašpar konečně oddlužím a budu moci všeho nechat (smích). Resty z doby, kdy stát a město grantovou politiku neměly, jsou obrovské. Dluhy ale máme jenom vůči sami sobě, takže žádné výpovědi a další velké trable nám snad už nehrozí.
Lidovky.cz: Co plánujete s Kašparem do nové divadelní sezony?
Novou sezónu otevíráme festivalem Kašpar.start, kdy vedle komplet repertoáru nabízíme i speciální doprovodný program. Z nabídky rozhodně doporučuji Havlovu nejkratší hru Chyba (12 minut, 25 herců na jevišti – prostě úlet a krása) a Tancovačku – kašpaři za mikrofony, kapela a taneční parket. Samotné novinky předznamenaly květnové premiéry. V Bytovém divadle je to současná anglická hra Sirotci – drsná, rychlá, noir věc. A v Divadle v Celetné Ionescovy Židle – poetická, hravá inscenace. Na listopad pak chystáme premiéru hry „Izolovat, ale zachovat“, kterou napsala Milena Steinmasslová podle deníků Michaila Bulgakova.
Lidovky.cz: Rok a půl provozujete bytové divadlo, ojedinělý prostor pro dvacet diváků. Jak se budete zaměřovat na něj?
V bytě máme čtyři inscenace a chystáme se do něj z Celetné převést pátou – Léčitele. Do roka a do dne chystám do bytu i šesté představení, současný text ruského autora. Limituje nás malý prostor, ale byt má svoji jasnou divadelní budoucnost. Moderní dramatika se většinou odehrává v nějakých bytech. Současný trend, kdy hry vyžadují syrovost, intenzitu a realismus, tomuto prostoru jasně nahrává.
Lidovky.cz: Má bytová dramatika potenciál pro divadlo i do budoucna?
Po představení v bytě vždy hovoříme s publikem. Jeden divák – tak pětapadesátiletý lékař, který do divadla chodí evidentně hodně – mi s přesvědčením říkal, že v tomhle je budoucnost divadla. Je to jedna z možností, čáry a máry necháme filmu a na divadle se vrátíme zpátky k lidskému setkávání se. Jeden z mých snů do budoucna je, že budeme s Kašparem hrát i v dalším bytě, kousek od současného bytového divadla. Prostor je větší, s vyššími stropy a pěti místnostmi – každou z nich bych zařídil pro jednu inscenaci. Od povrchu podlahy až po světla na stropě.
