A i když prý žena Blanka k jeho mediálním výstupům doma občas poznamená: „Za chvíli budeš v televizi i předpovídat počasí...“, na rozhovor do ročenky si ve svém nabitém programu čas našel.
LN: Jaký byl pro vás ten právě končící rok?
To záleží na úhlu pohledu: co se týče rodiny, tak až na náhlé úmrtí švagra se naštěstí nic špatného nepřihodilo. Všech šest vnoučat prospívá zdárně. A co se týče práce, tak myslím, že rok 2015 můžu řadit mezi ty úspěšné. Naštěstí v kardiocentru IKEM je většina let úspěšných. Jediné, co mi skutečně dělá chmury na čele, je katastrofální nedostatek zdravotních sestřiček. Máme perfektně vybavená lůžka, krásné oddělení, ale nemůžeme ho mít otevřené, protože nejsou sestřičky. V Česku se totiž bohužel stalo to, že vzdělávání sester se postavilo řekněme na západoevropskou úroveň, to znamená, že se po nich chce, aby měly vysokoškolské vzdělání. Jenže platové ohodnocení tomu vůbec neodpovídá. A tak když sestřičky vystudují a jsou z nich bakalářky, nenastoupí do zdravotnictví, protože jinde dostanou mnohem víc peněz. Ale když jsme se zhlédli v tom, že sestry mají mít vysokou školu, tak se musí taky říct B, totiž že dostanou patřičné platové ohodnocení. A taky by měly mít k ruce dostatečný počet pomocných sil, protože na to, aby dělaly například denní hygienu pacienta, určitě nemusely studovat vysokou školu.
LN: Stalo se v tomhle roce něco výjimečného v kardiochirurgii?
Provedli jsme u nás v IKEMu tisící transplantaci srdce, to je takový pěkný milník. I program léčby srdečního selhání se rozvíjel hezky, pokračovali jsme ve vývoji a v klinické studii našívání nového typu srdeční pumpy, čerpadla model HeartMate III, který je ještě dokonalejší, než byl model II. Poprvé a jako první na světě jsme implantovali krátkodobé čerpadlo, které je v klinickém zkoušení. Ale víte, kardiochirurgie se zrodila v roce 1953, kdy byl zkonstruován přístroj pro mimotělní oběh. A tehdejší léta převratných objevů v kardiochirurgii už se nevrátí.
LN: Zbývá nám probrat společenský nebo politický pohled na rok 2015. Největší znepokojení teď cítíme z migrantů. Společnost je rozdělená na ty, kteří mají obavy, a ty s otevřenou náručí. Jak to vidíte vy?
Víte, já si myslím, že společnost se dělí trošku jinak: Na lidi a na politiky. Já jsem ještě nemluvil s řadovým občanem, který by neměl přinejmenším strach, neřeknu-li hrůzu z toho, že Evropa je zaplavena lidmi, kteří mají úplně jiné kulturní pozadí i zvyky než my. A pak jsou politici, nebo určitá část politiků, kteří ty obavy jako by vůbec nevnímali. Nedávno jeden vysoký západoevropský politik řekl, že se k migrantům musíme chovat ještě lépe. Že jsou to vlastně naši spojenci. Ano, jsou to naši ohromní spojenci, když pak střílejí naše spoluobčany. Já si myslím, že je to katastrofa. Trojský kůň. A vůbec nechápu, v jakém vakuu ti politici žijí. Co je v tom za logiku, když je země v ohrožení, že z ní mladí zdraví mužští utíkají, místo aby svoji zem bránili? Oni emigrují a měli bychom jim věřit, že si chtějí zachránit život. Ale oni si vybírají, kam půjdou! Přece když mi půjde o život, tak budu rád za jakékoli přístřeší v neohrožené zemi, nebudu si vybírat. Oni stávkují, že se jim nevaří jejich dieta! Pokud to nezarazíme, Evropa to brzy shledá. Protože za chvíli tu budete, dámy, nosit burky, přestaneme dělat zabíjačky a jíst vepřové maso. A nebudeme smět chodit do kostela.
Jan Pirk
LN: Co byste od politiků očekával?
Já bych očekával, že prostě udělají tomu exodu razantní přítrž. Protože ti lidé přijíždějí bez dokladů, my vůbec nevíme, kdo jsou. To je, jako by mi někdo cizí vlezl do baráku a já ho vítal s otevřenou náručí, aniž bych věděl, kdo to je. To nejde. Naši předkové a my jsme Evropu přece nebudovali proto, aby sem teď někdo přišel a rozvrátil ji. Křesťanství je staré dva tisíce let a od samého počátku se musely ty ideje lásky, obětavosti a pomoci, z nichž křesťanství vychází, hájit. Myslím si, že zase přišla doba, kdy je nutné křesťanské zásady hájit. A jestliže politici nebudou konat, dřív nebo později se najde nějaký výmluvný vůdce. Selhání politiků velice nahrává extremistickým názorům. Mimochodem, vím o člověku, který se teď přihlásil do kurzů střelby a připravuje se cílevědomě na to, aby mohl svoji rodinu hájit se zbraní v ruce. Je to seriózní, vysokoškolsky vzdělaný muž, který zkrátka chce být připraven.
LN: Vy jste před pár lety trochu přičichl k vysoké politice – podporoval jste jako šéf týmu kandidaturu Jana Fischera na prezidenta. Bylo pro vás ten výlet do politiky zajímavý?
Spíš strašně poučný. Ohromná škola života, která mi ukázala, že tak jako je kardiochirurgie nebo třeba truhlářství řemeslo, tak je řemeslo i politika. Pochopil jsem, že v politice platí nepsané zákony, v nichž se nepolitik absolutně neorientuje, takže se chová jako slon v porcelánu.
LN: O čem to teď mluvíte?
Mluvím například o tom, že v politice můžete s otevřeným hledím neříkat pravdu, a když to říkáte dostatečně důrazně a důvěryhodně, tak to nakonec pravda je. Taky mě překvapilo, že když si politici v parlamentu nadávají, div si netrhají rukávy u saka, je to všechno jenom hra – oni spolu pak klidně jdou na pivo. Tomu bych býval nevěřil.
LN: Chcete říct, že je to jen divadlo pro občany?
Politika je svým způsobem hra. Ale asi to tak zkrátka je, prostě takový je svět politiky. A teď už myslím dorůstá generace kariérních politiků, pro které už je to zkrátka jen to řemeslo. Podívejte se na současného pana premiéra – on nikdy nic jiného než politiku nedělal. A jako já jsem tu kdysi nastoupil jako poslední nejmladší sekundář a přes zástupce vedoucího oddělení, vedoucího oddělení malého a pak většího jsem se nakonec stal přednostou, tak i politik se musí prodrat houštím těch stranických sekretariátů až do vrcholné politiky.
Ročenka 2015 také přináší velký přehled nejvýznamnějších a nejzajímavějších událostí z domova, ze světa, byznysu, kultury, sportu a vědy. Vychází 11. prosince.
