Naši stranu ovládl špidlismus, říká vlivný muž ČSSD Jansta

ČSSD před sjezdem: úbytek více než 2000 členů i menší příjmy peněz

Na druhém břehu stojí také advokát a neméně mocný muž: Miroslav Jansta. Není obvyklé, že by poskytovali médiím rozhovory. Jansta teď ale mlčení prolomil. Ve středu, dva dny před sjezdem do útrob ČSSD vyslal tvrdý vzkaz. „Úkolem je začít dělat srozumitelnou politiku. Politikou není téma Antibabiš, to je politikaření. Politika je o řešení problémů. Toto je průřezový názor ve straně, jen se to ostatní bojí říct nahlas,“ řekl v rozhovoru pro LN.

LN: Do jaké sociální demokracie jste v roce 1993 vstupoval?

Předsedou se tenkrát stal Miloš Zeman a do ČSSD přinesl dravost. Uměl věci pojmenovat pravým jménem. Nikdy by nebylo dnešní podoby ČSSD, kdyby tehdy nebylo Miloše Zemana. Uměl vyprovokovat ideový střet. On stranu vytáhl k 30 procentům v roce 1996. Myslím, že jednou bude jeho vláda v letech 1998 až 2002 ekonomicky hodnocena jako jedna z nejúspěšnějších. Hlavně umožnila vstup do NATO a do Evropské unie.

LN: V čem je dnes strana jiná?
Sociální demokracie žila. Byla v ní silná pluralita. Samozřejmě šlo i o mocenský boj, protože o tom politika je – straníci se chtějí podílet na vládnutí a moci. Vedle toho tu ale byl i intelektuální střet, který probíhal za Zemana, Špidly, Grosse i Paroubka.

LN: Teď, za vedení Bohuslava Sobotky, už podle vás neprobíhá?
Beru to tak, že vidím dva předsedy, kteří stranu zásadně formovali. Základní směr sociální demokracii udal Miloš Zeman. Dál stranu formoval Jiří Paroubek, kterému to však posléze ztížil podraz s Kubiceho zprávou. Paroubek tehdy v roce 2005 a 2006 zachránil tu současnou garnituru sociálních demokratů kolem Bohuslava Sobotky. Sobotka byl tehdy statutárním místopředsedou – kdyby se Paroubek v roce 2005 nestal premiérem, Sobotka a spol. by skončili.

LN: Proč ve straně neprobíhá „myšlenkový kvas“, jak s oblibou říká Jiří Paroubek?
Je smutné, že se vrátil špidlismus. Tehdy jsme se tomu smáli a mysleli si, že už se tento ideový koncept nevrátí. Teď ale špidlismus ovládá stranu. Vladimír Špidla je rozhodně slušný a pracovitý člověk, jde ale o typického úřednického politika. Často nevnímá realitu politického ani reálného života. Vladimír Špidla má v současnosti u premiéra Sobotky zásadní slovo, z toho ve straně vyvěrá určitá apatie. Nevíme, co sociální demokracie je, co znamená, čeho chce dosáhnout. Je tu tradice, historie, víme, že jde o sociální odpovědnost a solidaritu, ale především musíme ctít svobodu jednotlivce. Sociální demokracie historicky chránila jednotlivce před tlakem velkokapitálu, poskytovala mu pro to právní a politické prostředí. A ne neustálé dávky, dotace, regulace, to ničí individuální svobodu a odpovědnost. Konzervativní elity selhaly zase v tom, že vytvářely podmínky jen pro špičku společnosti. Veřejnost necítí, že by sociální demokracie chtěla svobodu pro všechny.

LN: Podle vás tedy bylo lepší, když se v ČSSD třely jednotlivé názorové proudy? Vedle Zemana působili i Vladimír Špidla, Stanislav Gross či Petra Buzková...
Bojovalo se, byly to brutální střety. Nejen mocensky, ale i intelektuálně. Dneska? Dnes se o nic nebojuje. Před dvěma lety se změnily stanovy, které umožnily vedení ČSSD zasahovat do kandidátních listin. Tím ve straně vznikl strach, že kdo bude kritický vůči vedení, přijde o funkci nebo se nedostane na kandidátní listinu. Tohle nikdy nebylo tak tvrdé, dnes panuje centralizace.

LN: Škodí centralizace ČSSD?
Jednoznačně. Byl jsem proti tomu. Vliv na chod strany díky tomu mají i lidé v okolí předsedy, kteří nemají funkci a nevystupují na základě oficiální pozice ve straně. Naopak někteří zvolení funkcionáři nemají na nic moc sílu – třeba předsedové krajů, kteří dříve měli v ČSSD mnohem silnější pozici.

LN: Na sněmu hnutí ANO delegáti odhlasovali, že jejich šéf Andrej Babiš může zasahovat do kandidátních listin. Jsou na tom tedy ANO a ČSSD podobně, co se týká centralizace moci uvnitř stran a hnutí?
Co se týká stanov, Andrej Babiš má tak silné postavení, že jejich úpravu ani nepotřeboval.

Dostane-li člověk s osobní autoritou a integritou funkci premiéra, nepotřebuje mít takové stanovy. Stanovy v ČSSD by měly hlavně umožnit souboj ideálů a vytvořit ten myšlenkový kvas. To v ČSSD dneska chybí. Tradičním stranám ubývá členstvo, strany prožívají krizi identity.

LN: Proč se tak děje?
Změnil se způsob komunikace, zejména kvůli internetu. Mladí lidé mají pocit, že se změny mohou dovolat sami. Necítí potřebu obracet se na politiky, naopak připadají si odcizení. Máme Evropskou unii a její elity, co to ale znamená? Nejhorší je, že Unii vládnou byrokrati. Evropská unie se tváří jako určitá federace, ona je to spíš ale jistá forma oligarchie byrokratů. Oni chrání své zájmy. Vždyť do Evropského parlamentu skoro nikdo nechodí volit.

LN: A co by se s tím podle vás mělo dělat?
Nikdy jsem nebyl přítelem referend, teď si ale myslím, že by jejich zavedení pomohlo alespoň trochu k návratu důvěry v řízení státu ze strany politiků. Lidé by se necítili tak odstrčeni byrokratickou elitou, měli by pocit, že mají podíl na řízení země. Ve Švýcarsku to pořád docela funguje. Dnes je populární hovořit o občanské společnosti – ta se dnes smrskla na pár spolků kolem Zelených. Já jsem předsedou sportovní unie, de facto největšího občanského spolku. Sport by měl fungovat jako společenský tmel. Hlavní část občanské společnosti je utlumena. Takzvaná politická korektnost dostala politiku mimo lidi. Je to faleš. Americký prezident Donald Trump je výsledkem znechucení lidí z toho, jak se tradiční politici dosud chovali. Podobně Andrej Babiš, který je výsledkem otrávení veřejnosti z opoziční politiky ČSSD před jejím nástupem do vlády. Kdyby sociální demokracie byla v opozici přesvědčivou stranou, hnutí ANO by takto silné nebylo. Vždyť téměř vyhrálo před třemi lety volby.

LN: O zavedení referenda na nedávném sněmu ANO hovořil i Babiš, který chce mimo jiné i snížit počet poslanců. S tím byste souhlasil?
Pětadvacet let po schválení ústavy určitě je čas na nějakou její revizi. Nejhrubším a nejbrutálnějším zásahem do ní bylo zavedení přímé volby prezidenta. U nás byl politický systém historicky budován na základě silného parlamentu a silné vlády. Najednou hlava státu je volena přímo, aniž došlo k úpravě jejích pravomocí. Lidé si pak mohou připadat podvedení, neboť prezident, pro kterého hlasují, zdaleka nemůže prosadit věci, které od něho veřejnost očekává. Když pak Zeman prosazuje vlastní politiku, média se na něho vrhnou, že porušuje tradice.

LN: Co byste navrhoval změnit?
Cizorodým prvkem je podle mě Senát, s nímž se lidé – vzhledem k nízké volební účasti – zjevně neztotožnili. Nerušil bych ho, měl by ale dostat nový obsah, více by měl být spojen s krajskou a evropskou politikou. Dnes se říká, že Senát je demokratickou pojistkou. Jakou ale pojistkou? Jakože vrací zákony? Dobře, často je ale vrací v podobě, která je ještě horší. Senát toho moc nezachránil. Prezident je demokratická pojistka, je tu celý systém pojistek české demokracie.

LN: Pořád ale nerozumím, co by kamenné strany měly udělat, aby jim lidé začali zase více věřit...
Musejí diskutovat o tom, co chtějí do budoucna udělat jinak. Zatím jen vzdychají a útočí na Babiše. Vždyť skoro nemají jiný program než téma Antibabiše. To mě mrzí na ČSSD, která by měla být hnacím motorem změn. Současné vedení ale není schopné straníky probudit. Tím nechci Sobotkovo vedení za vše kritizovat. Naopak ukázal, že umí vládnout, určitě patří k těm lepším premiérům, je pracovitý. Chyba ale je, že vedle Sobotky nejsou další osobnosti, které by táhly stranu kupředu.

LN: Jak to, že tu nikdo takový není? Proč si Sobotka nepřipravil svého nástupce, jako si kdysi Zeman „piplal“ Sobotku?
Dneska talentovaní straníci ztratili chuť a motivaci. Jak je Sobotka dobrým premiérem, tak je špatným komunikátorem strany. Ve straně vznikla atmosféra, která dusí konkurenty a šikovné politiky. Problémem dnešních politiků také je, že spíše prosazují své vlastní zájmy. Lidé nemají pocit, že politik se za ně bije. Tohle se snad daří jen Babišovi, který tuto politiku ovládá. Veřejnost má pocit, že to dělá pro ni.

Hranice mezi úspěchem a blamáží? Sjezd ČSSD rozhodne ‚kóta 63‘

LN: Za pár dnů se koná sjezd ČSSD. Kdo je ve straně natolik šikovný, aby ve straně posílil?
Kdyby měl Luboš Zaorálek více času, měl by to být on. Jde o klasického levicového intelektuála, který umí rozproudit diskusi. Není to špidlismus, což je spíše příznak únavy. Luboš je jiný typ.

LN: Kriticky se do Sobotky navezl jihočeský hejtman Jiří Zimola, který ale nekandiduje. Proč?
To je otázka na něho. Je to ale beze sporu jedna z posledních nezávislých osobností ve straně. U ostatních straníků jde spíše o míru loajality vůči předsedovi, což historicky nepamatuju, že by tomu tak někdy bylo. Já jsem byl velkým kritikem Miloše Zemana, nikdo na mě ale netlačil. Nebál jsem se Milošovi říct svůj názor. Zepsul mě, nesnášel mě, ale nic víc. Byla pestrá a svobodná diskuse. Teď ve straně spíše slyším: „Jsem dohodnutý se Slávkem.“ Vztah mezi Sobotkou a Zimolou je tak vyhrocený, je to škoda. Každý schopný předseda by za takové Zimoly byl vděčný. Když vám přestane okolí sdělovat kritické názory, začnete degenerovat. Kdyby ČSSD měla jít v současné kondici do opozice, nebude mít šanci vrátit se do vlády.

LN: Co by měl Sobotka udělat, aby ve volbách sociální demokraté nepropadli?
Musí změnit své okolí a utlumit vliv Vladimíra Špidly na jeho rozhodování.

LN: Nebude to asi Špidla, kdo hraje klíčovou roli v premiérově okolí...
Špidla je oficiální, těch jiných „motorů“ je tam samozřejmě více. (smích)

LN: Co očekáváte od sjezdu?
Osobně si hlídám hlavně oblast sportu, aby byl pro ČSSD neustále jednou z priorit. Pokud chce být Sobotka úspěšným předsedou, musí změnit vedení strany. To, co se děje teď před sjezdem – jako návrh nové daňové politiky –, to je jen nepromyšlený výkřik. Myslím, že Jan Birke by mohl nahradit levicový a populističtější styl Zdeňka Škromacha. Petr Dolínek je pracovitý. Tito dva by vedení obohatili. Rozhodně do vedení ČSSD patří Jeroným Tejc, který je vzdělaný a pracovitý. Spolu se Zimolou patří k těm nezávislým a samostatně myslícím sociálním demokratům. Špatný není ani ministr pro lidská práva Jan Chvojka, který by měl mít více možností promlouvat do politiky strany. Úkolem je začít dělat srozumitelnou politiku. Politikou není téma Antibabiš, to je politikaření. Politika spočívá v řešení problémů. Toto je průřezový názor ve straně, jen se to ostatní bojí říct nahlas.

LN: Atmosféra mezi ČSSD a hnutím ANO je poměrně brutální. Čím to je? Je základem obava, že jedna z těchto partají bude v budoucnu utlumena – ať už sociální demokracie vládou premiéra Babiše, nebo ANO protibabišovskou koalicí?
Říkáte to správně. (smích) Samozřejmě vstupem Babiše do politiky přišel nový fenomén. To nejsou Věci veřejné a Vít Bárta na jedno použití. Babiš je houževnatý a učí se, naboural systém tradičních stran, které se logicky bojí, že oslabí. Když Babiš říká, že není součástí dosavadní scény, má pravdu.

LN: No ale vybudoval Agrofert i na základě dobrých kontaktů s politiky, které teď kritizuje.
Jednoznačně, ale choval se tak, jak mu to umožnili politici. Teď ho chtějí kritizovat, že se choval nemorálně? To je pro mě absolutní cynismus. Oni nesou odpovědnost za to, jak se Babiš choval v rámci systému, co mu umožnili. Jsem ale přesvědčen, že ČSSD je schopna Babiše porazit, protože strana ukázala, že umí vládnout.

LN: Vedení ČSSD říká, že Babiš je ohrožením demokracie. Vy si to nemyslíte?
To jsou takové výkřiky. Říkají, že Senát je pojistka demokracie, tak jak může být Babiš ohrožením demokracie? To nedává smysl, jsou to úplné bláboly, které mě strašně rozčilují. Stále tu jsou takzvané demokratické strany, které, když budou cítit, že je ANO ohrožením demokracie, mohou mu demokraticky zabránit ve vládnutí. Vždyť máme demokratický systém. To by musela armáda a policie udělat puč, spojit se s Babišem a převzít moc. Je to nesmysl. Nejde o ohrožení demokracie, ale o ohrožení ambicí a sfér zájmu určitých lidí. Systém funguje, moc se dělí, v Češích je demokracie zažitá. Jen si vezměte, jaké bezpečnostní či ekonomické složky ovládá ANO a jaké ČSSD. Babiš má armádu a finance, kdežto BIS, policii a další má sociální demokracie. Nemyslím, že by tu chodil diktátor a vůdce, který nás bude chtít vyvést z Evropské unie.

LN: Připadá mi, že tu jsou zhruba tři skutečně vlivní a mocní právníci. Vy, Radek Pokorný a Karel Muzikář. Jak spolu vycházíte? Třeba Muzikář a Pokorný stojí na opačných barikádách v citlivém sporu mezi Českými drahami a Škodou Transportation...
Já si jedu pořád svoje. Jejich spor mě nevzrušuje, je to jejich přetahovaná. Byl jsem vždycky mimo jejich spory. Neměl jsem problém ani s Radkem Pokorným. Ať si dělá, co chce, je to jeho život. Nejsem závislý na činnosti pro státní podniky, nechci dělat pro stát a být vázán na nějakou politickou funkci. Jsem šťastný, že jsem svobodný.