Nejezchlebu dobře znají posluchači jako bývalého člena folkrockových Marsyas a kapely ETC... Vladimíra Mišíka. Poslední roky je k vidění v triu Ivana Hlase a jako frontman „all stars“ sdružení Blues Session, kde je především hlavním zpěvákem a osvědčuje tak to, co se tušilo už v dobách, kdy působil jako instrumentalista: značný pěvecký potenciál a frontmanské charisma.
Vydáním prvního sólového alba se v plné míře ukázala ještě jedna podstatná věc: dar otevřené upřímnosti, která je typická pro Nejezchlebovy většinou velmi osobní texty. Ta společně s pěveckým projevem dokáže přebít i případné formální prohřešky ve slovním vyjádření či frázování. Podobně jako tomu bývá u našich i světových folkových písničkářů. To všechno platí i pro nové album Nečekaná návštěva.
Skoumal a Kubišová
Jakkoli jde autorsky o Nejezchlebovo stoprocentní dílo, velmi podstatnou práci na albu odvedla jeho více než pravá ruka, fenomenální kytarista a skvělý aranžér Norbi Kovács, se kterým Nejezchleba hraje v Hlasově triu. Žánrový rozptyl deseti písniček je nebývalý a Kovács s Nejezchlebou vtiskli každé zajímavý nápad.
A to buď přísně stylový, jako třeba v parodické country Na Portě (s bravurními „skřipkami“ hostujícího Vladimíra Pavlíčka z kapely ETC...), nebo naopak vzrušivě protichůdný, jako je tomu v písničce Teide, inspirované sopkou na ostrově Tenerife a zaranžované v irském duchu s píšťalou whistle.
V textech je Jaroslav Olin Nejezchleba nejuvěřitelnější, když zpívá o tom, co se ho nejblíže dotýká, ať už ve vážném, nebo (sebe)ironickém duchu. Tak to ostatně bylo i na minulém albu, kde protagonista uvedl několik písniček vysloveně autobiografických.
Jasným hitem Nečekané návštěvy – který jako jediný už znají i návštěvníci jeho koncertů s kapelou Blues Session – je Na Portě, vlastně přezpívaný zážitek z vystoupení s „jednou starší zpěvačkou“, která byla na zmíněném festivalu „trochu na sr.čku“. Písničce lze vyčíst jen Nejezchlebovu zbytečnou zpěváckou stylizaci, která je vzhledem k jasnému sarkasmu hudby i textu nadbytečná.
V titulním songu se Nejezchleba vyrovnává s úmrtím skladatele Petra Skoumala, s nímž občas spolupracoval. Dělá to prostřednictvím balady, ve které připomíná postavy z večerníčkových pohádek, k nimž Skoumal složil většinou už téměř zlidovělou hudbu.
Song o kvalitní písni je svým způsobem „druhým dílem“ písničky Hit z minulé desky. Sebeironicky přiznané autorské pochybnosti ovšem tentokrát Nejezchleba řeší jasně čitelnou adresnou střelou: „Je blbost psát dobrý písně, lidi už nemají vkus / kravinou vyděláš balík, poklusem v klus“.
Poněkud „upovídané“ jsou písničky, ve kterých autor směřuje od ryze osobních příběhů k obecným přesahům (Naděje, Kalné vody), ale i další vysloveně osobní Amerika. Kterou ovšem zdobí účast Marty Kubišové, zpěvačky, jíž Nejezchleba v bookletu děkuje za to, „jakým byla a je člověkem“.
