Neklidná BarmaMyanmar, jak zná oficiální název země, je svaz sedmi států, Barmánci tvoří 65 až 70 procent obyvatel. V zemi dlouhá léta zuří boj etnických menšin. V březnu 2011 převzala po desetiletích vojenské diktatury moc civilní vláda prezidenta Thein Seina a zahájila demokratické reformy. |
Autorka výstavy Jdi a nestřílej sbírala materiály v Karenském státě, kam se běžní cestovatelé nemají šanci dostat.
"Prvotním záměrem instalace je uvědomit si stále přítomnou latentní hrozbu válečného konfliktu, který však autorka současně převádí do daleko obecnější roviny," popsala výstavu kurátorka Helena Musilová.
Autentická videa Barmánců prodírajících se noční džunglí, zastřené obrazy z práce na poli a temné hučení obklopují návštěvníky ze všech stran, videoprojekce se promítá i na třásňový závěs. "Pohyb v prostředí, které je zdánlivě ideální, vstřícné, ale ve kterém je skryto smrtelné nebezpečí, se nemusí odehrát jen v místě válečné zóny, ale přeneseně kdekoliv. Evokace bazálních emocí jako je strach, nejistota, očekávání je možno prožít i v našem civilizovaném světě daleko od válečných střetů," dodává kurátorka.
Část Barmy je totiž běžně přístupná turistům, v takzvané šedé zóně už se soustřeďují ohniska odporu proti vládnoucímu režimu a v příhraničí se bojuje. Šimlová se přechodem z Thajska dostala právě do válečné zóny, materiál zde sbírala při pobytech v roce 2010 a 2011. "Všechno se mi to shrnovalo, až když jsem se vrátila, protože tam ani na to nebyl čas," říká Šimlová. Ve spolupráci s týmem z Česka pak připravila i dokument Umění přežít nejdelší válku na světě pojednávající i politické situaci a překotných změnách v současné Barmě.
Politickou a společenskou situaci neodráží Šimlová ve své tvorbě poprvé, už dříve například vytvořila sérii Čínské reklamy, Modlitbičky, Čínské město, Tokio.
Výstava Jdi a nestřílej se koná v 5. patře Veletržního paláce, potrvá do 28. dubna.
