Ve vánoční době, do které právě vstupujeme, návštěvníky zajímá především betlém, umístěný buď vzadu blízko vchodu, nebo u některého z postranních oltářů. Před věky ho jako první postavil "chudáček z Umbrie", František z Assisi, aby názorně přiblížil událost Ježíšova narození. Zvyk se ujal, přetrval osm století a v různých podobách, lidových i uměleckých, se s ním můžeme setkat nejen v kostelech, ale i v obchodech, muzeích a samozřejmě v domácnostech. Ve své prostotě a jednoduchosti představuje v dnešní uspěchané době oázu ticha, pokory a skromnosti.
Jakou barvu nosí kněží Můžeme pokračovat dál, posadit se a vyčkat začátku bohoslužby, která je nejen v čas vánoční provázena klasickou nebo moderní hudbou a zpěvem. Její začátek oznamuje zvonek, umístěný u vchodu do přípravného prostoru (zákristie), rozezvučí se varhany se zpěvem chrámového sboru a věřících a celý prostor, předtím ztichlý, se naplní přívalem melodií většinou prověřených věky, které navodí ojedinělou, sváteční náladu.
Na obětním stole umístěném vpředu hoří světla svící na znamení bdělosti, a poblíž je umístěn kříž jako hlavní symbol křesťanské víry. V čele chrámové prostory na hlavním oltáři je svatostánek, kde se uchovává monstrance a nádoba s konsekrovanými (proměněnými) hostiemi. Kněz s ministranty přichází a přítomní povstanou. Není samozřejmě v civilu, má na sobě mešní roucho (ornát) v barvě, která odpovídá liturgické době: ve vánočním období převažuje bílá na znamení radosti z narození Spasitele, o dalších nedělích a všedních dnech zelená (barva naděje), při vzpomínce na některého mučedníka červená a v adventu a postu fialová (kajícnost).
Kdy vstát a kdy zůstat sedět Varhany a zpěv se odmlčí, v nastalém tichu kněz všechny přítomné pozdraví a přivítá a připomene hlavní myšlenku bohoslužby. Následuje prosba za odpuštění vin, případně chvalozpěv Sláva na výsostech Bohu a modlitba. Vedle oltáře bývá umístěn ambon (stojan) s knihou Bible, ze které někdo z věřících předčítá úryvky prokládané zpěvem nebo recitací.
Kněz, případně jáhen, přečte úryvek z evangelia (přítomní opět povstanou) a biblické texty vysvětlí v promluvě (přítomní si ji vyslechnou vsedě), která má aktualizovat slova Písma pro potřebu životní praxe. Po vyznání víry a krátkých přímluvách za různé potřeby přinesou lidé k oltáři obětní dary, tj. vodu, víno a malé hostie, a začíná druhá část mše, tzv. bohoslužba oběti, místy doprovázená zpěvem. Ústředním momentem je pozvednutí kalicha a patény (misky s velkou hostií).
Po modlitbě Otčenáše následuje pozdravení pokoje, kdy si přítomní podávají ruce a vzájemně si přejí "Pokoj tobě" (ano, tykají si). Poté věřící přistupují k oltáři, aby z rukou kněze přijali proměněné hostie, Tělo Kristovo. Po chvíli ticha se kněz modlí závěrečné prosby, udělí všem přítomným požehnání a s doprovodem odchází. A pak bývá dost času na prohlídku interiéru.
U vchodu do jednoho kostela vítá návštěvníka pozvání: Vejděte dovnitř, odložte své starosti, zde smíte být svobodni! I tuto zkušenost si můžeme odnést z návštěvy chrámu a chránit ji před náporem všednosti.
