Jeden takový čarověník odřezal ve čtvrtek dopoledne nedaleko obce Pustá Polom na Opavsku. Už brzy o něm přes internet informuje kolegy z celého světa.
„Nechám si tak 50 roubů. Zbytek rozdám. Zájem mají pěstitelé z USA, Kanady, Německa i Holandska. Funguje to na principu výměnného obchodu,“ řekl ve čtvrtek dopoledne krátce poté, co slezl ze vzrostlého smrku a svůj poslední úlovek si prohlédl. Předtím jej několik měsíců sledoval ze země. S odřezáním musel počkat na zimu, období vegetačního klidu. „Je krásný. Souměrný. Za tři měsíce to bude začínající stromeček, za 50 let možná světová hvězda výstav,“ řekl Sláma.
ČarověníkLaicky řečeno zakrslé mutace jednotlivých dřevin. Vznikají na větvích změnou genetické informace. Sběratelsky jsou velice vzácné a oblíbené, protože rostou velmi pomalu, přibližně centimetr za rok. V některých zemích se staly módním hitem. |
Čarověníky hledá, sbírá a pěstuje už léta. Věnoval jim podstatnou část své zahrady v Ostravě-Hrabové, která podle odborných žebříčků patří k nejkrásnějším soukromým zahradám v Evropě.
„Především právě kvůli svému pomalému růstu. Lidí je stále více a zahrady jsou menší a menší. Málokdo si může dovolit pěstovat velké stromy. Čarověníky jsou řešením. Nezaberou moc místa a nepotřebují takovou péči jako bonsaje,“ vysvětlil dendrolog. Genetickou změnou navíc podle něj vznikne vždy nový unikátní druh.
Šplhá do korun
Aby jej získal, musí zdolat poměrně dlouhou a náročnou cestu. Mutace, novotvary či nádory, jak se čarověníkům dá také říkat, hledá při procházkách na jaře a v létě. Musí si zapamatovat místo a pak se tam v zimě vrátit. Většinou musí vyšplhat do koruny, k čemuž používá horolezeckou výstroj. „S ohledem na své pokročilé mládí jsem si už před dvaceti lety, to mi bylo padesát, říkal, že toho nechám. Tohle je ale asi opravdu poslední,“ řekl, když ze stromu lezl dolů.
Za svou kondici vděčí Sláma právě zahradě. Nikdy totiž nesportoval. Práci kolem stromů bere jako posilovnu. Po zahradě denně nachodí v průměru až šest kilometrů. Při péči o větší či menší dřeviny udělá za jeden den stovky dřepů. „Je to ozdravovna. Mám čistější vzduch. Navíc nemusím chodit do posilovny obcovat s lesklými tyčemi,“ říká s úsměvem.
ČTĚTE TAKÉ: |
Zahradě brzy bude 50 let
Zahradu založil v roce 1968 po smrti svého otce. Do té doby v ní byl rozsáhlý ovocný sad. „Jabloně zasadil táta, když se vrátil z koncentráku. Rozhodl se, že už nikdy nebude mít hlad. Celé dětství jsem pak na podzim ze stromů sklízel pět tun jablek a dával je do sklepa. Na jaře jsme 4,5 tuny nahnilého ovoce vyhodili na kompost,“ vzpomíná.
V době, kdy pozemek zdědil, byl zrovna na stáži v Nizozemsku. „Tam jsem viděl, že zahrady můžou být i krásné. Že to nemusí v okolí domů vždy vypadat jako malé JZD se slepicemi a bramborami,“ dodal. Právě tehdy se rozhodl, že ovocný sad vykácí a užitkovou zahradu změní v okrasnou.
„Zahradu máme jen na pěkné věci“
Nyní jeho dílo zabírá každý metr volné plochy. Ještě v devadesátých letech ale musel část zahrady přenechat manželce, která na malém políčku pěstovala zeleninu. Nakonec i ona ustoupila dřevinám. Na jednom hektaru je dnes přes tři tisíce dřevin. „Dnes si vše užitečné pěstujeme v supermarketech. Zahradu máme jen na pěkné věci,“ podotkl s nadsázkou.
I když zahradu Sláma založil, nejstarší strom na ní přesto nezasadil. Semenáče dnes víc než šedesátileté borovice černé z beskydského Gruně kdysi přivezl jeho otec. „Já jsme ji jen trochu upravil. Zkřivil kmen a zapěstoval jsem jí tradiční bonsajové obláčky,“ uvedl.
