Lidovky.cz: Působila jste dlouho v olomouckém divadle, kde jste excelovala v hlavních rolích (Maryša, Sugar, Markétka). Od této sezony jste se čerstvě stala členkou hereckého souboru Divadla pod Palmovkou. Co Vás do Prahy zaválo?
Byla to především dávka odvahy a štěstí. Opustit určitou jistotu a hledat novou cestu. Prožila jsem v Olomouci krásných sedm let, ale nostalgie není zrovna hnací motor, pokud člověk cítí potřebu změny. A tak jsem oznámila, že odcházím, ale v té době jsem ještě nic nového neměla. Věřím ale tomu, že pokud bytostně něco chcete, nemusíte si držet teplé místečko jen pro jistotu, kdyby nic nevyšlo. Je třeba zariskovat a věřte, že se to vyplatí. Obrovské díky patří Michalu Langovi, který mi dal šanci, důvěru a nabídl mi angažmá, byl to jeden z nejšťastnější dnů v mém životě, když mi to řekl.
  |
Lidovky.cz: Lidé vás mohou znát z Dobrého rána, kde jste roky uváděla počasí. V čem přesně spočívá práce rosničky?
Ano i tady trvala má účast v pořadu sedm let a zrovna včera na zájezdu v Jablonci mi paní v obchodě říká: „Jee, vy jste Vendulka z Dobrého rána, je mi ctí že vás můžu poznat.“ Tak tohle mě dojímá. Hlavní naplní je vstát přesně, kdy zazvoní budík, čas 3:50 není zrovna ideální. A co dál? Aby to člověka bavilo, to divák velmi rychle pozná, když tomu tak není. A ano, říct jaké bude počasí, ale popravdě, když jsem pak někoho potkala, většinou otázka zněla: „Jak vlastně bude, já koukal/a na to, co máš na sobě a vlasy dneska super!” Takže tak.
Lidovky.cz: V jakých rolích v současné době hrajete v Divadle pod Palmovkou a která je vaše nejoblíbenější?
Momentálně jsou to čtyři inscenace Mocná Afrodíté a role Lindy, Můj romantický příběh v roli Amy, Don Juan a role Dony Elvíry a Momon v Edith a Marlene. Za chvíli to bude i role Mariany v inscenaci Něco za něco, kterou právě zkoušíme s polským režisérem Janem Klatou. A nejoblíbenější? Tak to je težké. Zatímco Lindu jsem regulérně nazkoušela, zbylé jsem přebrala, takže se v nich zabydluji. A každá je jiná, mám je opravdu ráda všechny. Nicméně Amy je mi nejbližší. Máme spoustu společného, doufám, že ne na dlouho.
Lidovky.cz: Máte i nejméně oblíbenou roli?
Jednou jsem měla roli, která mě tak nebavila, že jsem málem usnula na jevišti. Myslím, že v tom mělo prsty ono brzké vstávání do Dobrého rána, ale ano, nebavilo mě to, ale to bylo dávno.
Lidovky.cz: Zmínila jste přípravu nové inscenace Něco za něco v režii světově významného režiséra Jana Klaty, který poprvé inscenuje v České republice. V čem je zkoušení s ním jiné a lze činoherní inscenaci opravdu zkoušet v jiném jazyce?
Tohle zkoušení je obaleno do velkého tajemství, Jan Klata a jeho práce je velmi specifická, je velmi energický, otevřený a je to velká čest s ním zkoušet. Jelikož jsem původem Ostravačka, polština mi problém nedělá, nicméně máme překladatelku, takže jazykové bariéry nejsou přítomny. Ostatně, rozumět režisérovi, to je taková moje specialita - jednou mi režisér řekl: „Hraj to jako surikata.“ Tak jsem řekla: „Samozřejmě“. To, že jsem myslela, že je to japonská mistryně bojového umění se na výsledku hodně podepsalo. Chápejte, je to deset let zpátky, to ještě surikaty nebyly tak v módě.
Lidovky.cz: Vaši první zkušeností v Divadle pod Palmovkou bylo nazkoušení hlavní role v oblíbené komedii Mocná Afrodíté. Jaké bylo seznámení se se souborem a nepřineslo zkoušení role pornoherečky nějaké historky ze zákulisí?
Vzpomínám si na moment, kdy jsem jako divák seděla v hledišti a říkala si: „Kéž bych tady jednou mohla hrát.” A tím jsem vyslala přání do světa. Mí kolegové a především kamarádi mi zkoušení velmi usnadnili tím, že jsou zkrátka úžasní, přes herce, maskérky, po inspici atd. Pro mě je nejdůležitější, aby fungovaly hezké vztahy, co na tom, že máte krásné role, když se na jejich zkoušení netěšíte a jdete do špatné atmosféry. Historky jsou na dlouhé vyprávění, mnoho fórů vzniklo spontánně, bylo to veselé zkoušení s Vojtou Štěpánkem, on je neuvěřitelný pohodář.
Lidovky.cz: Nově jste přezkoušela jednu z hlavních rolích v inscenaci Můj romantický příběh. Nelze se vás v souvislosti s tím nezeptat na vaše romantické příběhy..
Kolik stran rozhovoru můžeme zaplnit? (smích) Ne, dělám si legraci. Dejme tomu, že je to seriál, který své závěrečné titulky zatím hledá. Ale jak říká Woland v inscenaci Mistr a Markétka „Všechno dobře dopadne, na tom je založený svět”. Miluji otázky A co děti, nic? A manžel? Neboj, to přijde.” A víte co? Buďte v klidu, já se nebojím vůbec.
Lidovky.cz: Kde jinde než v divadle na vás mohou diváci narazit?
Nově mě můžete slyšet ve víkendovém vysílání Hitradia City, vidět v Olomouci, kde v Moravském divadle dohrávám čtyři inscenace, v zájezdovém Divadle do houslí a na mém instagramu, kde sdílím veškeré dění v divadle i mimo něj.
Lidovky.cz: Nelze přehlédnout váš pozitivní přístup k životu a radost ze všeho, do čeho se pustíte. Máte na to nějaký návod?
Mám úžasné rodiče a ti mě vychovali v lásce a optimismu. A nesmím zapomenout na svou sestru. Taky mám nejradši jednu věc: smích. Vím, že je ho někdy moc, ale já už jsem prostě taková. Hlavně si umět udělat legraci i sám ze sebe, moc se neprožívat. To, co vyšlete, se vám vrátí. Víte, mám jedno motto: všechno dobře skončí a jestli ne, tak to ještě není konec.
