„Otec by byl velmi rád, kdyby tu mohl teď být. Ale už se toho nedožil,“ uvedl při přebírání syn. Otcovu lásku k Prešovu přiblížil popisem jeho pracovny, kde na jedné stěně měl Jehuda fotografie své rodiny a na druhé, na kterou se díval, byla mapa jeho rodného města. „Otec byl přinucen odejít z Prešova ve 12 letech, ale ve skutečnosti ho nikdy neopustil,“ dodal Lahavův syn pro Piešťanský deník. Jehuda Lahav zemřel loni v červenci ve věku 80 let. S Lidovými novinami začal spolupracovat v roce 1995, celkem pro list napsal 527 článků.
Jehuda Lahav (vlastním jménem Štefan Weizslovits) se narodil v roce 1930 v tehdy československém Prešově. Ještě jako chlapec – v roce 1942 – uprchl z fašizujícího se slovenského štátu do Maďarska, čímž se vyhnul hrozbě transportu. Jeho rodiče běsnění holokaustu nepřežili... Na Slovensko se rád vracel Po návratu z Budapešti emigroval do nově vzniklého Státu Izrael. Psal se rok 1949. Nejprve žil v kibucu, pak byl učitelem a novinářem. A dál se zajímal o svoji rodnou oblast. Koncem 80. let se stal zpravodajem izraelských médií ve střední a východní Evropě a po pádu komunismu pak začal o dění na Blízkém východě referovat i pro zdejší tisk. A to nejen pro LN, ale i pro slovenská a maďarská média – od novin přes rozhlas po televizi. Napsal i několik knih, v češtině mu například vyšla Odvrácená tvář palestinskoizraelských vztahů.
„Můj domov je v Izraeli, protože jsem tam prožil většinu svého života. Mám tam rodinu, děti, vnuky a cítím se tam doma. Ale vždycky, když přijedu na Slovensko a překročím hranice, povídám své ženě, že jsme v mé rodné zemi. Kopce, krajina, to všechno jsou mé vzpomínky,“ uvedl kdysi v rozhovoru pro slovenský deník SME.
Díky Lahavovi má Prešov v Izraeli své partnerské město – Rishon LeZion, kde novinář a spisovatel s rodinou žil.
