V této rubrice se většinou píše o literární postavě, se kterou se pisatel setkal v dětství. To asi souvisí s lidskou pamětí a také s tím, že v dětství čteme zajímavější věci než později, kdy čteme většinou to, co musíme nebo máme. Proto já tuto vzpomínku věnuji postavě, se kterou jsem se pak již nikdy nesetkal, ale z mé paměti nevymizela. Neměla jméno, ani žádnou zvláštní vlastnost, snad jen vůli k životu, ale ten byl rychle přerván. Byl to malý stegosaurus nebo tyranosaurus či snad triceratops? Už si nevzpomínám, knihu nemám po ruce, neb se už dávno rozpadla v prach. Jmenovala se Zavátý život a četl ji každý pionýr.
Napsal ji Josef Augusta a ilustroval mistr Zdeněk Burian, jehož plavuně a přesličky byly šumějícími kulisami našeho snění. A mezi nimi se objevilo vejce a z něho se vyklubal onen praještěr. Kýval ptačí hlavou ze strany na stranu a slunce druhohor mu vysušovalo vaječný šlém. Postavil se na pařátky, nasál trochu vzduchu a vydal první skřek. To ale neměl dělat. Uslyšel ho jiný praještěr a než bys řekl mezozoikum, slupnul ho jak malinu. Jenomže vzápětí tento predátor uklouzl a upadl do sirných pramenů, kde ho pak po 150 milionech letech našli archeologové. I s tím malým v žaludku. Z paměti mi to už nevymizelo.
***
Přišlo na stůl
Srdce a smrt – Antologie brněnské Literární skupiny Díla Z. Kalisty, Sv. Kadlece, A. M. Píši, J. Wolkera a dalších avantgardistů. Akropolis, 2009, editorka Veronika Broučková, 269 stran Milan Tichák: Olomouc je rodu ženského Novodobé dějiny města Burian a Tichák, 2009, 166 stran Antonín Vítek: Stopy na Měsíci Posádky kosmických lodí Apollo Radioservis, 2009, 347 stran
