Jak obstojí jeho letošní pokračování Contra?
Ježíši, Vampire Weekend - Contra právě prosáklo. Ježíšku, kristáčku, proboha. Už je to venku!“ Už 4. ledna, více než týden před oficiálním vydáním nové desky newyorské čtveřice Vampire Weekend, žertoval hudební publicista Karel Veselý na svém twitterovém účtu na účet nedočkavých fanoušků. Těm dva roky nazpátek učarovala bezprostřednost a originalita „zázračného“ eponymního debutu a poslední týdny, zejména pak po vydání singlů Cousins a Horchata, se na „indie internetech“ nemluvilo o ničem jiném.
Od 12. září se začaly hudebními magazíny a portály šířit recenze, takové i makové, často pochvalné, ale nezřídka taky jízlivé a kritické. Co si vybrat? Přitom by stačilo sledovat Twitter Karla Veselého...
Nejsou smutní Čtveřice kluků z Kolumbijské univerzity na sebe novou deskou prozradila především dvě věci. Zaprvé jsou velkými fanoušky The Clash - několik skladeb odkazuje k Joe Strummerovi, některé citace pocházejí z diskografie The Clash a ostatně i název Contra vede k historii Nikaraguy, odkud je vypůjčen název slavné trojdesky Sandinista!. To je v pořádku, odkazovat na jednu z nejzásadnějších kapel punkové historie není hřích.
Druhý vzkaz už je trochu hřích. Je sice zašifrován mezi řádky o Strummerovi, ale o to jasněji tam stojí: všechno, co jsme mohli (po hudební stránce) říct, jsme řekli před dvěma lety. Nejsou z toho smutní, přihodilo se to spoustě kapel z New Yorku. A aspoň se za ty dva roky, kdy si je zval každý festival, naučili hrát na nástroje.
Komu se líbila zvuková vypiplanost, žánrová neortodoxnost a uličnická rozdováděnost debutu, ti asi novinkou nepohrdnou, i když o originalitě a hitech nemůže být řeč. Kdo ale od kapely očekává vývoj, pokrok nebo alespoň přesvědčivost v názoru, že v tom, co dělají, jsou nejlepší, pak ať si sežene desku Sandinista!. Taky vyšla po London Calling - a jaká (pane jo!) byla.
Vampire Weekend: Contra
36:42, XL Recordings 2010
