V pátém poschodí žižkovského činžovního domu nám otevírá sympatický čtyřiašedesátník Jiří Ornest se svým německým ovčákem po boku. Hned nás usadí do své tmavým dřevem obložené pracovny a tričkem zakryje dubové nunčaky vyrobené z ribstolů. Sám se usadí do zeleného ušáku a ihned se rozpovídá o své velké zálibě. „Já jsem knihomol. Celé dětství a mládí jsem proležel v knihách. Moje mládí spadá do šedesátých let. A tehdy se sešlo několik faktorů. Za prvé nic moc jiného kromě čtení se nedalo dělat, tedy kromě filmu a divadla. A navíc přes bolševika prolezli i američtí jakoby levicoví autoři. Ti, kteří trochu kritizovali americký způsob života, tady vyšli kompletně. Takže jsem přečetl Hellera, Selbyho i Bernarda Malamuda,“ vypráví Ornest. Knihy, které jsou pro Ornesta naprosto zásadní, jsou jen čtyři.
„Je to Alenka v říši divů (dílo matematika Lewise Carrolla), Král Ubu (hra Alfreda Jarryho), pak Skutky a názory doktora Faustrolla a především Šibeniční písně od Christiana Morgensterna.
To byly knihy, kdy jsem pochopil, že se to dá dělat všechno jinak a vše je dovoleno,“ soudí Ornest. Pokud si ale chce herec, který pochází z umělecké rodiny, trochu oddáchnout, sáhne po detektivkách Raymonda Chandlera. „To je klasika. Anebo teď čtu velmi rád Michaela Chabona a jeho knihy Židovský policejní klub a Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye. Chabon píše dost zamotaně, ale čte se to dobře,“ říká Ornest.?
***
Jiří Ornest ? „Nunčaky jsou adrenalinový sport, protože je musíte ze začátku cvičit v motoristické helmě. Dost často se totiž praštíte do hlavy,“ tvrdí herec. ? „Tai ji quan dělám, protože mi to pomáhá snášet neustálou předvolební situaci v tomto státě. Já mám pocit, že jsem nezažil nic jiného než předvolební situaci. A po volbách to přijde zase,“ uculuje se Ornest.
