Co odlišuje civilizaci od nepřítomnosti civilizace? K rozlišovacím znakům patří jízdní řád. Máme tu na mysli civilizaci západní, zajišťující demokratické zastoupení, ochranu menšin či vymahatelnost práva, a jízdní řád v tradiční podobě papírové cedule na železniční či autobusové stanici. Jak se můžete spoléhat na to, že vlak přijede podle čísel na cáru papíru? Tak se kdysi divili třeba křováci (Sanové) v jižní Africe. Nemohli to pochopit asi stejně, jako zas evropští osadníci nechápali, jak se může křovácký lovec spoléhat na to, že v ten a ten čas přijde k napajedlu antilopa.
Ano, tam, kam pronikl papírový jízdní řád, tam, kde se na něj dalo spoléhat, kde přesnost údajů z cáru papíru byla jaksi vymahatelná, panovala západní civilizace. A tam, kde se lidé spoléhali na tisíciletý pud a zkušenost, panovala civilizace, řekněme, přírodní či domorodá. Nyní však to tradiční rozdělení končí spolu s tím, jak pomalu končí papírové jízdní řády. Je to klasická ukázka plíživé změny, kterou zaregistrujeme až tehdy, když jsou karty rozdány jiným způsobem.
Kde to najdou senioři?
Agentura Commonservis.com publikovala výsledky šetření mezi středoškolskými studenty v Česku a výsledek vyznívá jednoznačně: Studenti si zjišťují dopravní spojení pomocí internetu či mobilu (SMS). Najít spoj v papírovém jízdním řádu, jenž je pro ně neuspořádanou změtí čísel, není s to až 80 procent z nich. A mají-li zjistit kombinovaný spoj vlaku a autobusu, ztroskotají prakticky bez výjimky. Tak o tom psal server iHNed.
Upřímně řečeno, výsledky toho průzkumu nepřekvapí. U generace, která si život bez počítačů, mobilů, komunikačních technologií a sociálních sítí nedokáže ani představit, natož praktikovat, by překvapil spíše opak. Ruku na srdce: Kdy jste si naposledy koupili - či alespoň otevřeli - jízdní řád v knižním vydání?
Jestli tu něco překvapí, pak to, jak se zkušenosti a styl adolescentů zobecňují na celou společnost. Jak z velkých a moderních nádraží se vytrácejí papírové jízdní řády ve prospěch elektronických tabulí. Nic proti nim, ba právě naopak, ale ty tabule umožňují výhled tak dvě hodiny dopředu a jen na aktuální trať. Každý, kdo jezdí vlakem, si všímá železniční klientely nejenom na hlavních, ale i na místních tratích. A opět ruku na srdce: Když vidíte zástupce generace 50+ třeba na trati ze Světlé nad Sázavou do Ledče, jste přesvědčeni, že oni si svůj spoj našli na webu? Těžko.
Když tedy tleskáme pokroku, tomu, že mladá generace drží krok s dobou, ba že krok sama určuje, neměli bychom zapomínat na jinou věc. Tleskáme-li tomu, jak internet a mobily vytěsňují papírové jízdní řády, tím potleskem de facto lámeme hůl nad seniory (a nejenom seniory), kteří se na papírové jízdní řády spoléhají.
Do vlaku s BIO dárky Reprezentativní ukázkou technologického pokroku je pražské Hlavní nádraží, proslulý „wilsoňák“. Když před lety začala jeho zásadní rekonstrukce, nikdo neprotestoval. Bylo skutečně načase udělat z té normalizačně ulepené budovy přitahující podivné existence, drogové dealery, prostitutky i prostituty to, co si pod hlavním nádražím cestující představí.
„Wilsoňák“ je totiž hlavním nádražím celého desetimilionového státu. A na takovém hlavním nádraží si člověk nekupuje jen lístky na pendolino, ale chce se třeba taky jen podívat, jak se dostane ze Světlé nad Sázavou do Ledče. A to mu elektronická tabule odjezdů neukáže.
Ještě před pár lety to bylo jednoduché. Zájemce zašel k vyvěšené mapě, na ní si našel číslo trati, podle něj zase papírový jízdní řád na otáčející se rouře a podíval se. Ale teď? Jízdní řády zmizely ve víru přestavby nádraží a tam, kde se vír už usadil, místo nich najdeme jen nové obchody - butiky, banky, knihkupectví, drogerii.
Nešťastník, který přijde na pražské Hlavní nádraží, aby si udělal jasno o spojích Světlá nad Sázavou - Ledeč, aby zjistil, kdy asi, jak často a za kolik peněz tam vlaky jezdí, sice vůbec nenajde vytištěný jízdní řád, zato ho zahltí nabídka lákadel. Butik Sasch (Firenze/Italia), Burger King (Patisserie, Cafe, Baguette, Brioche Dorée), klenotnictví Scarabella, pralinky Leonidas, optika Fokus, květinářství Flower’s Gallery, Káva Oxalis... Co to je? No přece Tea & Coffee to go, vašnosto.
K čemu hledat na nádraží jízdní řád, když se nabízí tolik atrakcí? „Již během srpna otevřeme novou značkovou prodejnu s rozsáhlým sortimentem kosmetických výrobků v BIO kvalitě. Těšte se na speciální nabídky a BIO dárky. Melvita. Příroda v srdci a 1. místo v biokosmetice ve Francii.“ Hm, to se ve vlaku hodí. „Již brzy otevřeme další obchod Camaieu. Již 899 obchodů Camaieu ve světě.“ No jasně, bez Camaieu ve vlaku ani ránu.
Proč je to všechno zrovna tak? To vysvětluje stavební firma Grandi Stazioni na informační tabuli. Využívá „dlouholeté evropské zkušenosti a dává do stavby veškeré své know-how“. Jak to chápat? To jako že podle evropských zkušeností a know-how tištěné jízdní řády na nádraží nepatří? Anebo tak, že celá západní společnost se infantilizuje, přizpůsobuje se vidění a stylu adolescentů?
Tleskáme-li tomu, jak internet a mobily vytěsňují papírové jízdní řády, tím potleskem de facto lámeme hůl nad seniory
O autorovi| ZBYNĚK PETRÁČEK redaktor LN
