Jedním z pěti alb, jež byla tehdy na prestižní americké ocenění nominována a „přivandrovalí“ britští vlasatci mu je takříkajíc vyfoukli, byla deska, jež v názvu nese jména svých protagonistů: Francis Albert Sinatra&Antônio Carlos Jobim. Ani ona však nebyla zapomenuta.
Aktuálně ji připomíná vysoce respektovaný americký swingový kytarista a zpěvák John Pizzarelli. Velkou část materiálu z ní reinterpretuje na svém novém albu s taktéž příznačným názvem: Sinatra & Jobim at 50.
S Jobimovým vnukem
John Pizzarelli se na coververze specializuje. Uhlazený elegán, syn neméně známého jazzového kytaristy Buckyho Pizzarelliho (s nímž také natočil pěknou řádku titulů), má v portfoliu alba věnovaná svým verzím skladeb Dukea Ellingtona, Nata Kinga Colea či Johnnyho Mercera.
Má ovšem taky velmi blízko jak k Franku Sinatrovi (viz album Dear Mr. Sinatra), tak k Antoniovi Carlosi Jobimovi, tomuto největšímu skladateli brazilské bossa novy všech dob (viz Pizzarelliho album Bossa Nova, jež obsahuje několik nejslavnějších „jobimovek“).
Pizzarelli stál před dvěma možnostmi: buď natočit v podstatě remake celého původního alba, nebo sestavit poctu po svém. Zvolil druhou cestu. A to i za tu cenu, že se zbavil vlastně největšího hitu původního Sinatrova alba, písničky The Girl From Ipanema, jež je zároveň bezpochyby nejslavnějším Jobimovým šlágrem. Pizzarelli ji ovšem už jednou natočil, právě na zmíněné album Bossa Nova v roce 2004.
Oproti tomu album rozšířil o několik dalších kousků nejen z jobimovského ranku. Přidal i dvě vlastní písničky, na nichž se s ním podílela jeho žena, zpěvačka Jessica Molaskeyová. Cestu k bossanovovému publiku si ovšem chytře pojistil přizváním vnuka Antonia Carlose Jobima Daniela, který podědil hudební geny a je uznávaným brazilským pianistou a zpěvákem. Nechybí tu tedy – v dialozích s Pizzarelliho angličtinou – ani rodilá portugalština, která tento styl vždy výrazně pozvedá.
