Ateistická výchova reálného socialismu měla dva výrazné nepřátele: Vinnetoua a Johna Lennona, v sobotu čerstvého sedmdesátníka. Paralely mezi těmito dvěma bájnými postavami jsou výrazné a ještě nápadnější jsou podobnosti, které odkazují ke třetímu a samozřejmě nejdůležitějšímu, ale jaksi nejméně dosažitelnému z této trojice, jehož božství je však přímo deklarované, totiž k Ježíši Kristovi.
Nejviditelnějším společným znakem samozřejmě bylo, že šlo o mladé, vlasaté muže charismatického zjevu. To hraje svou roli vždy, v pubertální fázi lidského života zásadní. Zatímco vlasatost Rudého bratra byla přirozeně divošská, Lennon své háro již stylizoval s vědomím kulturního kontextu, a když si nechal narůst plnovous, tak šlo o biblickou image bez vší pochybnosti.
Všechny tři spojovala mentalita nenásilí, lásky a jaksi hippiesácky zabarvené dobré vůle. Netvrdíme, že to byli svatoušci – především Lennon byl dosti temperamentní – ale nepochybně patřili k těm, kteří lidem přinesli podstatně více radosti než zármutku. Nikomu nezkřivili vlas na hlavě (když tak jen velmi neradi – Vinnetou), proti nikomu nikoho neštvali, nikomu nic nesebrali. Tím se zásadně liší od Che Guevary, kterého někteří popleteně za kristovskou postavu také považují.
To nejdůležitější na nich je zároveň tím nejtragičtějším. Všichni tři byli zabiti v rozkvětu sil, a i když každý jiným způsobem a za jiných okolností, pokaždé to byla rána pro dětskou duši, když se to dozvěděla. Jsou dosud lidé, kteří se odmítají podívat na poslední díl Vinnetoua, v níž Rudý gentleman obětuje svůj život pro smíření mezi bílými a rudými, přičemž dokonce vystoupá na jakousi Golgotu – na rozdíl od chudáka Krista poněkud ušlechtile – na níž dlouho umírá. A stejně tak jsou tací, kteří se ani po třiceti letech nevyrovnali s Lennonovou smrtí a jejichž mentální vývoj se zastavil toho 10. prosince 1980, v den jeho nanebevstoupení.
Když jsem před pár lety vezl své dceři z Říma, dokonce přímo z Vatikánu (!), tričko s pěkně vyvedeným nápisem Imagine a s motivem kulatých brýlí, nemohl jsem se dočkat jejích štěstím rozzářených očí. Když jsem ho vybalil, zatvářila se, jako bych jí přivezl papuče. Hm, Lennon..., to už tam mohl být nápis papež, to by bylo víc sexy, řekla a – pokud vím – nikdy to tričko nenosila. Odpusť jí to, Johne.
O autorovi| JIŘÍ PEŇÁS redaktor LN
