Pochvalu si ministr vnitra vysloužil dosud jen vzácně. Ještě stále ale má šanci přesvědčit
Překulilo se sto dní od jmenování Petra Nečase premiérem a nedočkavá média se pouštějí do prvních souhrnů, hodnocení splněných nadějí a očekávání vlády. To se přirozeně vztahuje i na nové ministry, kterým pomalu končí stodenní hájení. Toho si ostatně moc neužili, velká odborářská demonstrace budiž příkladem.
O některých ministrech se skoro neví, jiní jsou na mediálním výsluní vlastně pořád, což je i případ Radka Johna. Chválen dosud byl jen výjimečně, nad jeho dosavadním působením se vznáší spíše otazníky.
Něco z toho, co mu je vytýkáno, mu předhazují neprávem – například to, že se obklopil lidmi z bezpečnostních agentur. Do resortu spadl zvenku a potřebuje lidi, kteří mají dobrou znalost problematiky. Koho si s sebou měl přivést? Učitele? Zedníky? Teology? Jistě, může být problém, přijde-li velká skupina manažerů a odborníků z jedné vlivné firmy; pak hrozí formulování a ovlivňování politiky individuálními zájmy a potřebami. Navíc nejde-li o firmu obchodní, ale o bezpečnostní agenturu.
Kam s ním?
Případ Radka Johna zatím, zdá se, poukazuje na meze v otázce rozdělování vládních křesel. Dominantní představa pracuje s tím, že ministr má být politik, který resort především dokonale zná. Takže nejlépe je, když ministrem školství je bývalý učitel, zdravotnictví lékař a zemědělství zemědělec. Při bližším tázání odhalujeme úskalí této představy. Je lepší, je-li ministrem zemědělství soukromý sedlák, nebo předseda družstva? Ministrem zdravotnictví lékař, zdravotní sestra, lékárník, nebo poučený pacient? Každý mívá znalost oboru z poněkud jiného úhlu.
Další přístup neměl nikdy moc zastánců a byl spíše výjimečný. Tvrdil, že ne vždy musí ministr „pocházet“ z daného resortu a mít jeho detailní znalost. Že stačí, když je schopný a zdatný manažer, který se obklopí odborníky. Sám se pak věnuje organizačnímu řízení, zadává úkoly a kontroluje jejich plnění. Jiným typem ministra může být politik, který nemusí mít detailní znalost problematiky a ani úžasné manažerské schopnosti, ale dokáže pro resort získávat politickou podporu.
Výjimečným typem pak může být nepolitik, nemanažer, zato odborník s výbornou znalostí problematiky. Setkáváme se s ním v úřednických vládách. Nemívá dlouhou ministerskou životnost. Tím, že nemá politickou záštitu, bývá obětován při vládních změnách.
Johnův problém je, že vlastně nevíme, do které z těchto charakteristik spadá, případně že nespadá do žádné z nich. Politicky zcela nezkušený, manažersky nečitelný, nad odborností se vznáší otazníky od okamžiku, kdy se jeho jméno objevilo ve spojení s ministerstvem vnitra.
Politicky ideově toho o něm víme snad nejméně. Tušíme, že ve střetu svobody a ochrany před rizikem upřednostňuje umenšení svobod. Ale co střet prevence a represe? Kam se kloní? A dále – myslí si, že má mít přednost občan, nebo stát? A jak to promítne do koncepce státní správy, jejímž je faktickým šéfem?
Hodnocení manažerských kvalit se zatím nemůžeme dopustit, nechceme-li se spolehnout pouze na drby o poradách v soukromých bytech jiných ministrů.
Z Johnova mediálního ministerského obrazu dosud nejvíce vystupuje skutečnost, že si plete funkci ministra vnitra s pozicí policejního prezidenta, či dokonce šéfa vyšetřovatelů. Dokládá to poslední kauza, kdy jel se zapnutým majáčkem na místo, kde se objevily na sloupech svítící diody. Jistě, je deklarováno zvýšené nebezpečí teroristických útoků v Evropě, ale přece jen – k čemu by tam asi tak byl? Morální podporu pyrotechnikům může projevit i jinak, než že bude zavazet přímo na místě. Podobnost s legendárním Stanislavem Grossem v maskáčích se přímo nabízí.
Doplácí také na sliby a na kritiku establishmentu z pozice „outsidera“, na jejichž vlně se do parlamentu a vlády spolu s Věcmi veřejnými vyvezl i on. Slyšeli jsme snad politiky ODS či ČSSD před volbami slibovat, že určitě nebudou používat majáček? Nemohou tak zklamat, když si jej nechají zapnout. Zvnějšku se totiž mnohé změny jeví jako snadno proveditelné, mnohé kroky politiků jako nepochopitelné. Zevnitř to obvykle bývá výrazně komplikovanější, a to nováčkům ani nemusí zachutnat moc. Zachutná-li, bývá střet reality s předvolebními sliby ještě výraznější a pro voliče smutnější.
Radek John ale pořád ještě může překvapit. Není pozdě na to, aby ukázal, že ministerstvo vnitra nevnímá pouze jako policejní, či dokonce detektivní úřad. Že on a jeho spolupracovníci přemýšlejí nad potřebností mnohých státních úřadů, které spadají do jeho gesce. Že ví, jak a kam chce celé vnitro dovést. Ale s tím zvláštním konglomerátem voličů, kteří véčkaře do funkcí vynesli, se bude jen těžko rozhodovat, komu se zavděčit. A to je ještě ta lepší, zdaleka ne samozřejmá možnost – když se politik snaží zavděčit skupině voličů.
***
Politicky je ministr Radek John zcela nezkušený, manažersky nečitelný, nad odborností se vznáší otazníky od okamžiku, kdy se jeho jméno objevilo ve spojení s ministerstvem vnitra
O autorovi| STANISLAV BALÍK, politolog e-mail: balik@fss.muni.cz
