Zvykněte si na nové jméno, éra Jaromíra Jágra končí.
Čerstvý vítěz Zlaté hokejky se chystá navázat na úspěšnou sezonu. A ještě před ní si splnit svůj jiný cíl: úspěšně složit trenérské zkoušky.
KARLOVY VARY Když se mu ta bronzová socha dostala do rukou, jen ji opatrně potěžkal. „Váží podobně jako Stanley Cup,“ odhadoval hokejista Patrik Eliáš.
Však ho v NHL už dvakrát získal, jenže prestižní ocenění mu do soboty chybělo. Až v Karlových Varech vyhrál trofej pro nejlepšího českého hráče minulé sezony.
„Sesadil jsem hokejového slavíka,“ culil se útočník New Jersey.
Tím „slavíkem“ byl devítinásobný vítěz Jaromír Jágr, jehož nadvládu posledních čtyř let Eliáš utnul. A ve vybrané společnosti se stal jejím 22. členem.
* Povězte, máte už pro sošku vybrané místo?
Asi dostanu nějakou menší verzi. Trofeje mi rodiče schovávají do mého pokojíčku doma v Třebíči, určitě tam udělají místo i pro tohle.
* Co pro vás vítězství ve Zlaté hokejce znamená?
Moc. I proto, že jsem za poslední dva roky ustál nepříjemné věci. Je to vlastně má první individuální trofej, a být mezi takovými legendami, to pro vás musí být čest. Jsem vděčný těm, kteří za mě v mém hokejovém růstu dělali správná rozhodnutí a dali mi šanci hokej hrát.
* Po vyhlášení Jaromíra Jágra na druhém místě vykřikla v sále vaše manželka Petra radostí...
...slyšeli jste to? Akorát nevím, jestli to bylo kvůli tomu, že jsem první, nebo že je Jarda druhý. (usměje se) I jí patří velké díky, když se před třemi lety rozhodla odstěhovat za mnou do Ameriky. Přitom tu měla dobré zázemí.
* Dříve byste se s ní svezl jako vítěz v koňském kočáře? Nemrzí vás zrušení tohoto zvyku?
Pravda, ty fotky bývaly pěkné. Ale já se v kočáře už taky projel -když mi bylo deset a bráchové mě vozili se zlomenou nohou. To byl taky zážitek. (usměje se)
* Mimochodem - jak se dnes cítíte po operaci?
Stoprocentní to ještě není, ale dělám pokroky. Už dva týdny trénuju i na ledě. V klubu už jsou nervózní, chtěli by mě co nejdřív zpátky.
* Myslíte už na olympiádu?
Na ni myslí každý od konce loňské sezony. Fakt. Když jsme s Devils skončili v play off, najednou se začalo už mluvit o Vancouveru. Doufám, že máme ještě silný tým na to, abychom uspěli. Bude to jeden z mých vrcholů kariéry.
* Říkáte: Doufám, že máme ještě silný tým... To zní, jako byste se obával o budoucnost českého hokeje. Jako byste měl strach z jakési krize.
Krize... Během posledních let je to populární slovo, že? Víte, já teď absolvuju trenérskou školu, abych si udělal licenci B. Je to příjemná zkušenost. Hokej u nás patří k nejoblíbenějším sportům, má tradici. Vím, že je drahý, ale stojí za to. My musíme vychovávat nové talenty.
* Jak?
Tak jako to dělají třeba Švédové, kteří do dvaadvaceti nenechají své hráče odcházet do zámoří. Oni se pak vyhrají v jejich lize, starší jim předávají zkušenosti - navazuje to do sebe a tak to má asi být. Ale hokej k našemu národu patří. Věřím, že se zase dostane nahoru.
* Děláte si trenérskou licenci. Co vás tedy láká?
Asi spolupráce s dětmi, předávat jim zkušenost. Netvrdím, že končím, snad mám před sebou ještě dlouhou kariéru. Ale chci si rozšiřovat obzor, mít zadní vrátka. Nevím, jestli v koučinku nebo na akademii, spíš jde o to připravit si možnosti.
* Byl byste stejně impulsivním koučem jako Vladimír Růžička?
Trošičku asi ano. Ovšem musí tam být určitý balanc, takže taky pohoda. Když si to člověk neužívá, tak pak výsledků nikdy nedosáhne.
* Dala vám trenérská škola nové poznatky o hokeji?
Jasně. Dřív jsem třeba přemýšlel, proč máme po dvou zápasech ostrý trénink, proč si raději nezahrajeme na dvě a místo toho bruslíme. Ale tady člověk získá větší obzor, najednou poznáte, jak správně trénovat, kdy šetřit síly. Já dřív nějaké věci neviděl. Vše má svůj podnět.
* Kdy máte zkoušky zakončit?
Jednu část mám už za sebou. Druhá mě čeká brzy.
* Jste u nich nervóznější než před zápasem?
Určitě. V hokeji vím, co můžu čekat, ale v testech ne. Když máte k prostudování čtyři knížky a 52 otázek z různých oborů... Spoustu věcí vím z praktického hlediska, ale abych to uměl správně vysvětlit, tak si to musím přečíst.
* Takže jste poctivý student.
Po patnácti letech bez školy chvíli trvá, než si zase sednete k učení. Ale ano, byl jsem poctivý žák, manželka to potvrdí. I když sedět celý den na přednáškách není příjemné.
* Bude vám ve Vancouveru příjemněji v roli jednoho z lídrů týmu? Od vítěze této ankety se to čeká.
Já jsem v takové pozici rád. Ale není to o tom, že když něco takového vyhrajete, musíte být více vidět. Každý se tu musí podřídit ve prospěch týmu. Třeba u nás v Devils bývají často změny, člověk neví, na čem je. Naučil jsem se dělat kompromisy a přizpůsobovat se.
