Je opravdu každý občan potenciálním zlodějem, podvodníkem či teroristou? Z obavy před rizikem potrestejme všechny, namísto zdravého rozumu schvalme nový zákon. Ponižující a zdržující kontroly na letištích, odposlechy, ztráta soukromí, riziko zneužívání informací, kolektivní vina. Toť následky, kterými jsou postiženi všichni lidé jen proto, že někteří z nás porušují zákon.
Neumíme věc vyřešit?
Přijmeme nový zákon!
Jako by jediným řešením byly nové zákony či novely těch starších. Bohužel zpřísnění pravidel dopadá na všechny, tedy i na ty, kteří nic neporušují. Zatímco u soudu platí presumpce neviny, v životě jako by tomu bylo naopak. Nevěříme nikomu, ani sobě navzájem. Svůj život svazujeme spoustou nařízení, smlouvou se cítíme vázáni, jen je-li písemná, pravidlo bez sankce nemíníme dodržovat. A když selže jednotlivec, naložíme všem novou povinnost, jejíž nezbytnost zdůvodníme slůvky o bezpečnosti.
A tak nás mohou šacovat v obchodě, trestní zákoník se rozrůstá o nové formy trestné činnosti a skutkové podstaty, sbírky zákonů jsou stále tlustší a zákonů je tolik, že by nám na přečtení všech nestačil celý život. Když se nedokážeme domluvit na výši kupní ceny, přijmeme nový zákon, kterým majetek vyvlastníme. Rozšiřujeme počty úvěrových a pojistných podvodů, aniž nám dochází, že podvod byl a je svou podstatou stále stejný a schvalovat nové zákony mnohdy netřeba.
Zásada našeho právního řádu, dle které neznalost zákona neomlouvá, je sice realizovaná, ale nesplnitelná - v předpisech se už neorientují ani právníci a tvrdit cokoli jiného by bylo pokrytecké. Každou změnu právního prostředí je třeba uvést do praxe a zažít, než si však zvykneme na jednu a naučíme se ji používat, je tady nová změna a učíme se znovu. A je-li tento stav obtížný pro právníky, je naprosto nepřehledný pro laiky. Ale zejména jim by měly být zákony srozumitelné, zejména pro ně by měly být návodné, vždyť my právníci podle nich „jen“ soudíme, ale oni podle nich musí žít.
Žádný zákaz neodradí všechny Ani nejtvrdší tresty, včetně trestu smrti, neodradí od trestné činnosti všechny a vždycky budou v každé společnosti jednotlivci nařízení či zákazy porušovat. Je jen otázkou, zda se chceme přizpůsobovat těmto minoritám, zda chceme být omezováni, sledováni, kontrolováni a skenováni, či zda si zvolíme svobodu a vlastní úsudek.
Snažíme se být úspěšnou demokracií, ale demokracie není jen právo jít jednou za čtyři roky volit; demokracie je především svoboda, kterou každým zbytečným zákonem potlačujeme. Řešme tedy problémy tam, kde vznikají, a trestejme tvrdě viníky porušování zákona. Netrestejme kvůli chybě jednotlivců všechny. Znám ještě jednu zásadu našeho práva, podle níž dovoleno je vše, co není zakázáno. Jsem proti skenerům na letišti a proti zbytečným zákonům, abych se mohla svobodně rozhodovat. Toto právo mi prosím ponechte. A v tomto duchu chci činit kroky i jako ministr spravedlnosti.
O autorovi| DANIELA KOVÁŘOVÁ, ministryně spravedlnosti
