* LN Všude se dočítáme, že jsme jako národ ještě stále méně finančně gramotní než lidé na západě nebo třeba v Americe a že neumíme správně investovat...
To je sice pravda, ale vzhledem k minulosti je to stále ještě pochopitelné. Lidé teprve získávají zkušenosti. Na druhou stranu i zkušenost někdy může být na škodu. Například když někdo zažil špatnou zkušenost s fondem pana Koženého a přenáší ji na všechny fondy, a to se v podstatě stává dodnes. Pamatuji si, že před třinácti lety bylo po kuponové privatizaci slovo fond považováno téměř za nadávku. Za tu dobu se ale jejich nabídka neuvěřitelně rozšířila a zkvalitnila. A myslím si, že se zlepšilo i všeobecné povědomí.
* LN Jsme jen méně zkušení, nebo jsme spíše líní nebo neochotní se o investování více zajímat?
Obojí, i lenost v tom hraje určitou roli. Ale abychom si zde neidealizovali, jak Američané rozumí finančnímu trhu. Kdyby mu všichni rozuměli, nebyla by finanční krize. Navíc jsem byl nedávno na jedné konferenci, kde David Laibson, harvardský ekonom, říkal, že dával jednoduchý kvíz studentům MBA. Šlo o čtyři poměrně jednoduché otázky. Kolik procent studentů byste tipovala, že odpovědělo na všechny čtyři správně?
* LN Předpokládám, že málo. Třicet procent?
Ne, jen šest. A to odpovídali lidé, kteří by vzhledem k předmětu studia měli odpovědět správně. Přitom neznali odpověď ani na triviální otázku, zda v případě, že je člověk zaměstnancem určité společnosti, by měl do ní investovat v rámci svého penzijního plánu. Odpověď je samozřejmě ne. Už tak je jako zaměstnanec na firmě závislý, a kdyby došlo k jejímu krachu, nejen že by přišel o práci, ale ještě by ztratil i na akciích.
* LN Jednou z nejčastějších chyb, kterou lidé v souvislosti s investováním dělají, je, že investují dlouhodobě buď příliš velkou částku vzhledem k jejich finančním možnostem a ponechávají si nedostatečnou likvidní rezervu, nebo naopak investují na delší dobu zbytečně málo. Jak mají poznat, kolik je optimální investovat do méně likvidních produktů?
Vždy je zapotřebí udělat si finanční plán. Sepsat si měsíční příjmy, majetek, měsíční výdaje nyní a pravděpodobné v nejbližších letech. Samozřejmě do budoucna se to přesně říct nedá, ale lidé zpravidla vědí, zda si plánují pořídit bydlení nebo děti. Z finančního plánu se tak například dozvědí, kolik by si měli spořit, aby za požadovaný počet let mohli zaplatit anuitu k hypotéce. Není to žádná vysoká matematika, ale víceméně kupecké počty. Přesto byste se divila, kolik lidí není schopno - nebo ochotno - tyto počty udělat.
* LN Ukažme si to na konkrétním případě. Manželé mají společně měsíčně 50 tisíc korun čistého, 20 tisíc dají za hypotéku a poplatky spojené s bydlením, 10 tisíc za jídlo, 4 za benzin a 6 za zábavu a ostatní výdaje. A 600 tisíc mají třeba na termínovaném vkladu.
Aby to byla opravdu kvalifikovaná rada, bylo by zapotřebí si s klienty promluvit i o tom, zda nemají staré rodiče nebo prarodiče, o které se budou muset postarat, zda něco nezdědí, zda mají stavební spoření, penzijní připojištění...
* LN Pro zjednodušení předpokládejme, že nic z toho nemají. Že nemají ani životní pojistku. Ale že plánují mít děti.
Pak by mi přišlo rozumné dát půl milionu na likvidní rezervu, nejspíš na spořicí účet nebo do fondu peněžního trhu. Já bych volil AXA CZK Konto, protože jako jeden z mála fondů peněžního trhu přežil krizi bez otřesu. V současnosti bych u něj očekával výnosy okolo 2 procent. Sto tisíc bych investoval do něčeho středně rizikového, mohl by to být buď nějaký zajištěný fond, nebo ještě lépe aktivně spravovaný akciový fond C-Quadrat, který patří mezi akciové fondy s větším stupněm jistoty a také velmi dobře přežil období finanční krize. Případně bych si vybral high yield fond. Nebo bych peníze do nich rozdělil po padesáti tisících.
* LN Doporučujete aktivně spravovaný akciový fond. Vysvětlete, čím je specifický?
Tím, že je řízený poměrně unikátním počítačovým systémem, který zcela vylučuje lidský faktor. Počítač nepropadne panice. Sleduje trendy - jak se ceny pohybují nahoru a dolů. V případě, kdy algoritmus identifikuje změnu trendu, změní investiční strategii. Ačkoli to není na českém trhu úplná novinka, běžní investoři o tom příliš nevědí. Je přitom možné investovat i tisícikoruny.
* LN Navrhujete také investovat do high yield fondu. Co si pod tím mají lidé představit?
High yield je termín, který označuje rizikovější dluhopisy, převážně spekulativního stupně. Je u nich možné dosáhnout relativně vysokého zhodnocení, ale riziko je pochopitelně vyšší než u bezpečných státních dluhopisů. Je pravda, že se u nás o nich moc nemluví, přestože nejsou novinkou. Nabízí je MT Thaler, Pioneer a ING.
* LN Jaké lze u nich čekat výnosy?
Třeba high yield fond Investiční společnosti České spořitelny vydělal za rok 2009 výnos asi 67 procent, což je na dluhopisových trzích neobvyklé. Ale to bylo výhradně proto, že se světová ekonomika vzpamatovávala z největší paniky. Běžně lze očekávat výnos 6 až 7 procent.
* LN Zpět k našim modelovým manželům. Doporučil jste jim půl milionu na likvidní rezervu. Není to příliš? Většinou se doporučuje mít k dispozici finanční prostředky na veškeré životní náklady na šest měsíců.
Je to poměrně dost, ale plánují si pořídit děti a to něco stojí. Navíc ze zkušenosti s klienty mohu říci, že podceňují výši likvidní rezervy. Je běžné, že přijde klient, kterému je třeba 30 let, má už rodinu, bydlení a chce investovat dlouhodobě. Ale za dva roky zjistí, že chce kupovat větší byt. A nejhorší je, když se rozvádí. To je velký nápor na likviditu.
* LN Co s deseti tisíci, které jim každý měsíc zbudou?
Směřoval bych je do něčeho málo rizikového, částečně do stavebního spoření a penzijního připojištění. Z hlediska výnosů to sice nejsou žádné bomby, ale státní podpora je na nich zajímavá. Případně bych zvolil ještě produkt pravidelného investování, jako například Generace X od společnosti AXA, nebo místo penzijního připojištění fond životního cyklu, třeba Pioneer Rentier.
* LN Má pravidelné investování i další výhody než jen tu, že donutí člověka pravidelně ukládat určité finanční prostředky?
Pravidelné investování má také tu výhodu, že i když investujete do poměrně agresivního typu investice, třeba do čistého akciového fondu bez aktivní správy, investujete také během propadu, a je tedy i tak velká pravděpodobnost, že vyděláte. Lze spočítat, že by se bývalo dalo vydělat například i po roce 1929, kdy byly akciové trhy na historickém maximu a potom spadl americký index o 89 procent hodnoty, pokud by investor býval investoval každý měsíc po dobu deseti let, až do roku 1939.
* Pokračování na straně 18 Jsme hloupí i líní. Ale ne...
Dokončení ze strany 17
* LN Čemu by se měli investoři momentálně vyhnout?
Jednoznačně Číně. Její trh je ten nejnevypočitatelnější vůbec, jsou tam neuvěřitelné špičky a obrovské propady. V roce 2007 jsme museli krotit nadšení klientů, kteří chtěli investovat do čínského fondu, který prý vydělává sto procent ročně. Museli jsme jim vysvětlovat, že takové výnosy ale nejsou pravidelné a že příští rok může fond skončit ve výrazně záporných hodnotách. A také k tomu došlo. V roce 2009 se čínský trh opět vzchopil a nyní má zase namířeno dolů.
* LN A co investice do komodit?
Jejich cena by stejně jako u jakéhokoli jiného typu majetkové investice měla teoreticky růst s tím, jak roste objem peněz v ekonomice. Většina komodit - ropa, plyn, cukr, obilí, ale třeba i zlato - má ale tu nevýhodu, že je spotřebního charakteru a ceny hodně kolísají, protože se často vyskytuje nepoměr mezi poptávkou a nabídkou. Například před dvěma lety rostly ceny téměř všeho. Cena za barel ropy se vyšplhala na rekordních 170 dolarů a spekulovalo se o 200 dolarech za barel. Bublina ale splaskla a nyní se prodává za 75 dolarů. Komoditní trh je ještě rizikovější než akciový. Vůbec nejrizikovější komoditou je elektrická energie. Nelze ji skladovat, a tudíž její cena závisí na momentálních výkyvech nabídky a poptávky.
* LN Jakých chyb se lidé podle vás často dopouštějí?
Přečtou si, že akcie stoupají - ale teprve když už rostou dva tři roky, oslněni vidinou i několikanásobných zisků do nich zainvestují všechny úspory. Zpravidla ale v tu chvíli bývají akcie na špičce a poté začnou klesat. Člověk si nejprve řekne: nebudu panikařit. Ale po několika měsících zpanikaří a prodá je obvykle poblíž spodní hranice. Je to globální nešvar, vyskytuje se od Ameriky až po Čínu. Chybou také je, že za námi lidé přicházejí pro radu, až když přijdou o peníze, a ptají se, zda se s tím nedá něco dělat. Ne, nedá. Je lepší přijít včas.
* LN Přicházejí za vámi klienti s tím, že chtějí investovat do jednoho titulu akcií?
Ano - a samozřejmě jim to vymlouváme. Umožníme jim to v případě, že jsou si vědomi rizika a je to jejich vlastní rozhodnutí. Obvykle riskují muži, ženy bývají konzervativnější. Například pokud chce klient investovat do akcií ČEZ, vysvětlujeme mu, že jde sice o velkou společnost, ale nikdy nevíte, jestli nepřijde nějaká penězochtivá vláda, která zavede třeba nějakou speciální daň. Neříkáme mu, že je investice například do ČEZ špatná, ale snažíme se mu vysvětlit, že je dobré investiční portfolio více diverzifikovat.
