O tom, jak vojáci znásilňovali ženy z její vesnice, vypráví otrle a s odstupem. Říká, že jí je osmnáct. Zvědavé kulaté oči těkající po místnosti – jediná část obličeje, již nemá schovanou za křiklavě zeleným šátkem –, ale naznačují, že je možná o pár let mladší.
Beznaděj Rohingů láká radikály, důvodem je chudoba a narůstající frustrace |
Prudkou gestikulaci vystřídá dlouhá odmlka, když přijde na to, co se stalo s jejími rodiči. „Když jsme utíkali do Bangladéše, mého otce postřelili,“ říká tlumeným hlasem. Arafa nemá žádné sourozence. Už osm měsíců žije v největším uprchlickém táboře světa Kutupalong-Balukhali jen se strýcem. Když mluví o rodičích, lesknou se jí oči. Na klíně pevně tiskne rukama látkovou kabelku s dvěma našitými plyšovými medvídky. Nějaký čas se odhodlává, než sáhne dovnitř. Po chvíli hledání vytáhne bankovku: myanmarský kyat. Uprostřed pomuchlaného, zažloutlého kusu papíru zeje velká díra.
Řešení situace Rohingů je momentálně v nedohlednu.
„To je po kulce, která ho zasáhla do hrudi,“ říká. Nechala si ji prý, aby mohla dokázat, co se jejímu otci stalo. Na to, proč k tomu všemu došlo, neumí Arafa pořádně odpovědět. „Jste špatní. Neměli byste tu být, říkali nám. Vy jste Bengálci, nepatříte sem,“ tlumočí, co si vyslechli Rohingové v Myanmaru. V zemi, kterou nazývají svým domovem. Sami se považují za potomky arabských kupců, kteří tam přišli před staletími. Tamní vláda ale namítá, že jsou to nelegální muslimští migranti, kteří dorazili do většinově buddhistické země za britské koloniální nadvlády a ve 20. století.
Britové z nich udělali nárazník proti Japoncům
Kdo z nich má pravdu? Historické prameny dokládají přítomnost muslimů v dnešním Myanmaru ještě před koloniální érou. Mezi roky 1824 a 1948, kdy byl dnešní Myanmar součástí impéria řízeného z Londýna, ovšem Britové skutečně podporovali masovou migraci pracovní síly z Indie do úrodné a málo osídlené Barmy.
Do etnického kotle posléze ještě přilila olej druhá světová válka. Po japonské invazi do Barmy se pokusily stahující se britské síly vytvořit nárazníkovou zónu. Muslimy z Rakhinského (Arakanského) státu na západě země tehdy před japonskými okupanty a jim nakloněnými jednotkami Barmánců a dalších etnik vyzbrojili. Podle Britů se ale boje zvrhly ve vyřizování účtů mezi muslimy a buddhisty. Na konci války zůstaly na obou stranách desetitisíce mrtvých. A hněv, který jen tak nevyprchal.
Svoboda nabytá s koncem války a s rozpadajícím se koloniálním impériem neměla pro Rohingy dlouhého trvání. V roce 1962 se moci chopila armáda vedená etnickými Barmánci. Dvě desetiletí nato vojenská junta s poukazem na to, že prý nejsou ani jednou ze 135 oficiálních menšin, Rohingy zcela zbavila občanství. Politika, kterou vůči nim dodnes uplatňuje, připomíná apartheid.
Na pomoci závisí většina z rohingských uprchlíků. Mimořádně hustě zalidněný Bangladéš se však i bez nich potýká s vytěžováním zdrojů a chudobou.
V uplynulých desetiletích statisíce z nich v několika etapách raději zvolily odchod do ciziny. Exodus, který rozpoutala vlna násilností loni v srpnu, ovšem nemá obdoby. Myanmar namítá, že šlo o protiteroristickou operaci proti ozbrojencům z rohingské povstalecké skupiny ARSA, kteří zaútočili na bezpečnostní složky. Podle mezinárodního think tanku International Crisis Group má ARSA vazby na krajany žijící v Saúdské Arábii. V ní žije a pracuje podle odhadů až půl milionu Rohingů.
Na pomoci závisí většina z rohingských uprchlíků. Mimořádně hustě zalidněný Bangladéš se však i bez nich potýká s vytěžováním zdrojů a chudobou.
Rohingové, kteří prchli do Bangladéše, ale namítají, že to, co vláda nazývá protiteroristickou operací, se změnilo ve vraždění, znásilňování a zotročování vojáky a přidruženými buddhistickými davy. Satelitní snímky, které zveřejnila organizace Human Rights Watch, ukazují, že celé rohingské vesnice lehly popelem, zatímco jiné obce opodál, jež obývá většinově nemuslimská populace, zůstaly nedotčené.
Zvláštní zpravodajka OSN Yanghee Leeová se před časem nechala slyšet, že tyto události mají „punc genocidy“. S explicitním označením mezinárodní společenství prozatím jen váhá. Alespoň veřejně. Myanmar, jehož otevírající se ekonomika láká mnohé strany, má v Radě bezpečnosti své spojence: v první řadě Čínu, jež má zemi v hledáčku mimo jiné i kvůli svému projektu nové hedvábné stezky.
Myanmarská vláda do Rakhinského (Arakanského) státu na západě země, kde se při hranicích s Bangladéšem soustřeďuje rohingská populace, donedávna odmítala pustit mezinárodní pozorovatele, novináře i humanitární organizace. Teprve nyní zkraje května umožnila návštěvu patnáctičlenné delegaci vyslané Radou bezpečnosti OSN ve městě Maundo. Staví tam tábory, které podle ní mají sloužit rohingským uprchlíkům vracejícím se z Bangladéše. S vládou v Dháce se na jejich dobrovolném návratu v horizontu dvou let dohodla v lednu.
Největší uprchlický tábor světa Kutupalong-Balukhali na samé hranici Bangladéše a Myanmaru obývá 600 tisíc rohingských utečenců.
Oficiálně už Myanmar začal vydávat rohingským navrátilcům i dokumenty – jak sám tvrdí, jako předstupeň k tomu, aby se dočkali i občanství. S pompou v polovině dubna vyslal do světa fotografie malého chlapce přebírajícího si z rukou uniformovaného muže certifikát. Rohingové se ale zpět do Myanmaru houfně zdráhají vrátit. „Dokud nebude doma mír, zůstaneme tady,“ říká Arafa. Slibům vlády nevěří. Navzdory tomu, že minulý měsíc za masakr deseti Rohingů poslal soud za mříže sedm vojáků. Stalo se tak zrovna v době, kdy se žalobkyně Mezinárodního trestního soudu (ICC) v Haagu Fatou Bensoudaová začala zajímat o to, zda události v Myanmaru spadají pod jurisdikci tohoto soudu a je možné zahájit stíhání za zločiny proti lidskosti.
Dháka plánuje přesunout uprchlíky na ostrov
Bangladéš, který od 90. let minulého století přijal už takřka milion Rohingů, je dnes na hraně svých možností. Mimořádně hustě zalidněná země se i bez nich potýká s vytěžováním zdrojů a chudobou. A také s přírodními živly. I proto sledují humanitární organizace a agentury s obavami plány tamní vlády přesunout do konce roku na sto tisíc uprchlíků na ostrov Bhasan Char v deltě Gangy a Brahmaputry. V bengálštině znamená název Plovoucí ostrov. Vláda v Dháce tvrdí, že zajistí, aby odolal záplavám.
Barma repatriovala první rodinu Rohingů. I přes tvrzení OSN, že není připravená |
„Připravili jsme pro ně lepší místo k životu. S domy a přístřešky,“ argumentovala minulý měsíc bangladéšská premiérka Šajch Hasína Vadžídová na zasedání zemí Commonwealthu. Ne všichni ale souhlasí. „Nejsme si jisti, že je to udržitelné řešení,“ namítá Suranga Mallawová z Generálního ředitelství pro humanitární pomoc a civilní ochranu Evropské komise (ECHO). Unie patří k největším dárcům pomoci Rohingům. Loni to bylo 18,7 milionu eur.
S blížícími se podzimními volbami, v nichž bude 70letá politická matadorka Vadžídová usilovat o další mandát, se Rohingové zdají být tak trochu rukojmím jejích politických ambic. Už teď, půl roku před volbami, zaplavily ulice plakáty s nápisem „Matka humanity“.
