Kamarád se jmenuje Thái. Když to člověk vysloví česky, zní to jako Táj (což foneticky mimochodem zní jako “ucho”, sorry Táji). Tak či tak, když slyším naše společné české kamarády (Ondru a Ludvíka), jak ho oslovují [Táji], cukají se mi koutky.
Také jste ňuňasové, když počešťujete vietnamská jména – Lienka, Huonka, Zunka, Háčko, Zangouš, Duyík (vážně Zujík?) apod.
Za mě je to naprosto ok. Určitě lepší, než kdybychom si říkali rodnými čísly, jak by bývala byla pronesla naše nejlepší třídní na střední Daniela.
Do Thu TrangPatří ke generaci Vietnamců v Česku, kteří každodenně porovnávají rozdíly - ty kulturní i generační. Narodila se ve Vietnamu. Do Česka přicestovala s rodinou jako pětiletá a dlouhou dobu vyrůstala v české rodině. Na střední škole chtěla být diplomatkou, potom ale vystudovala Marketing a PR a Česko-německá studia na Karlově univerzitě. Sama o sobě píše, že se pohybuje kolem marketingu, startupů, copywritingu a IT. O svém životě v Česku píše na blogu Asijatka.cz. Je svobodná, bezdětná, má české a vietnamské občanství. |